Židům 3
1 A protož, bratří svatí, povolání nebeského účastníci, spatřujte apoštola a nejvyššího kněze vyznání našeho, Krista Ježíše,
So, my brothers and sisters who live for God and who share in this heavenly calling, we need to think carefully about Jesus—the one we say is sent by God, and is the High Priest.
2 Věrného tomu, kdož jej ustanovil, jako i Mojžíš byl ve všem domě jeho.
He was faithful to God in the work he was chosen to do, just like Moses was faithful to God in God's house.
3 Tím větší zajisté slávy tento nad Mojžíše jest hoden, čím větší má čest stavitel nežli sám dům.
But Jesus deserves much greater glory than Moses, in the same way that the builder of a house deserves more credit than the house.
4 Nebo všeliký dům ustaven bývá od někoho, ten pak, kdož všecky tyto věci ustavěl, Bůh jest.
Every house has its builder; God is the builder of everything.
5 A Mojžíš zajisté věrný byl v celém domě jeho, jako služebník, na osvědčení toho, což potom mělo mluveno býti.
As a servant, Moses was faithful in God's house. He provided evidence of what would be announced later.
6 Ale Kristus, jako Syn, panuje nad domem svým. Kterýžto dům my jsme, jestliže tu svobodnou doufanlivost, a tu chloubu naděje až do konce pevnou zachováme.
But Christ is a son, in charge of God's house. And we are God's house as long as we hold on with confidence to the hope we boast we believe in.
7 Protož jakž praví Duch svatý: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho,
This is why the Holy Spirit says, “If you hear what God is saying to you today,
8 Nezatvrzujtež srdcí svých, jako při onom popuzení v den pokušení toho na poušti;
don't have a hard-hearted attitude like the time you rebelled against him, when you tested him in the wilderness.
9 Kdež pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť mne, a viděli skutky mé po čtyřidceti let.
Your fathers put me through it, trying my patience, and they saw the evidence I gave them for forty years.
10 Protož hněviv jsem byl na pokolení to, a řekl jsem: Tito vždycky bloudí srdcem, a nepoznávají cest mých.
That generation made me angry and so I said, ‘They're always mistaken in what they think, and they don't know me or what I'm doing.’
11 Pročež přisáhl jsem v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.
So in my frustration I vowed, ‘They shall not enter my rest.’”
12 Viztež, bratří, aby snad v někom z vás nebylo srdce zlé a nevěrné, kteréž by odstupovalo od Boha živého.
Brothers and sisters, make sure that none of you has an evil mindset that's given up trusting in the God of life.
13 Ale napomínejte se vespolek po všecky dny, dokudž se dnes jmenuje, aby někdo z vás nebyl zatvrzen oklamáním hřícha.
Encourage each other every day while you still have “today,” so that none of you will be deceived by sin and become hard-hearted.
14 Účastníci zajisté Krista učiněni jsme, jestliže však ten počátek podstaty až do konce pevný zachováme.
For we are partners with Christ as long as we hold on to our confidence in God from beginning to end.
15 Protož dokudž se říká: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých, jako při onom popuzení.
As Scripture says, “If you hear what God is saying to you today, don't have a hard-hearted attitude like the time you rebelled against him.”
16 Nebo někteří slyševše, popouzeli ho, ale ne všickni, kteříž vyšli z Egypta skrze Mojžíše.
Who was it that rebelled against God, even though they heard what he said? Wasn't it all those who were led out of Egypt by Moses?
17 Na které se pak hněval čtyřidceti let? Zdali ne na ty, kteříž hřešili, jejichž těla padla na poušti?
Who was God upset with for forty years? Wasn't it those who sinned, those who were buried in the desert?
18 A kterým zapřisáhl, že nevejdou do odpočinutí jeho? Však těm, kteříž byli neposlušní.
Who was God speaking of when he vowed they should not enter into his rest? Wasn't it those who disobeyed him?
19 A vidíme, žeť nemohli vjíti pro nevěru.
So we see that they were not able to enter because they didn't trust him.
