< Židům 3 >
1 A protož, bratří svatí, povolání nebeského účastníci, spatřujte apoštola a nejvyššího kněze vyznání našeho, Krista Ježíše,
Wherefore, holy brethren, partakers of [the] heavenly calling, consider the Apostle and High Priest of our confession, Jesus,
2 Věrného tomu, kdož jej ustanovil, jako i Mojžíš byl ve všem domě jeho.
who is faithful to him that has constituted him, as Moses also in all his house.
3 Tím větší zajisté slávy tento nad Mojžíše jest hoden, čím větší má čest stavitel nežli sám dům.
For he has been counted worthy of greater glory than Moses, by how much he that has built it has more honour than the house.
4 Nebo všeliký dům ustaven bývá od někoho, ten pak, kdož všecky tyto věci ustavěl, Bůh jest.
For every house is built by some one; but he who has built all things [is] God.
5 A Mojžíš zajisté věrný byl v celém domě jeho, jako služebník, na osvědčení toho, což potom mělo mluveno býti.
And Moses indeed [was] faithful in all his house, as a ministering servant, for a testimony of the things to be spoken after;
6 Ale Kristus, jako Syn, panuje nad domem svým. Kterýžto dům my jsme, jestliže tu svobodnou doufanlivost, a tu chloubu naděje až do konce pevnou zachováme.
but Christ, as Son over his house, whose house are we, if indeed we hold fast the boldness and the boast of hope firm to the end.
7 Protož jakž praví Duch svatý: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho,
Wherefore, even as says the Holy Spirit, To-day if ye will hear his voice,
8 Nezatvrzujtež srdcí svých, jako při onom popuzení v den pokušení toho na poušti;
harden not your hearts, as in the provocation, in the day of temptation in the wilderness;
9 Kdež pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť mne, a viděli skutky mé po čtyřidceti let.
where your fathers tempted [me], by proving [me], and saw my works forty years.
10 Protož hněviv jsem byl na pokolení to, a řekl jsem: Tito vždycky bloudí srdcem, a nepoznávají cest mých.
Wherefore I was wroth with this generation, and said, They always err in heart; and they have not known my ways;
11 Pročež přisáhl jsem v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.
so I swore in my wrath, If they shall enter into my rest.
12 Viztež, bratří, aby snad v někom z vás nebylo srdce zlé a nevěrné, kteréž by odstupovalo od Boha živého.
See, brethren, lest there be in any one of you a wicked heart of unbelief, in turning away from [the] living God.
13 Ale napomínejte se vespolek po všecky dny, dokudž se dnes jmenuje, aby někdo z vás nebyl zatvrzen oklamáním hřícha.
But encourage yourselves each day, as long as it is called To-day, that none of you be hardened by the deceitfulness of sin.
14 Účastníci zajisté Krista učiněni jsme, jestliže však ten počátek podstaty až do konce pevný zachováme.
For we are become companions of the Christ if indeed we hold the beginning of the assurance firm to the end;
15 Protož dokudž se říká: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých, jako při onom popuzení.
in that it is said, To-day if ye will hear his voice, do not harden your hearts, as in the provocation;
16 Nebo někteří slyševše, popouzeli ho, ale ne všickni, kteříž vyšli z Egypta skrze Mojžíše.
(for who was it, who, having heard, provoked? but [was it] not all who came out of Egypt by Moses?
17 Na které se pak hněval čtyřidceti let? Zdali ne na ty, kteříž hřešili, jejichž těla padla na poušti?
And with whom was he wroth forty years? [Was it] not with those who had sinned, whose carcases fell in the wilderness?
18 A kterým zapřisáhl, že nevejdou do odpočinutí jeho? Však těm, kteříž byli neposlušní.
And to whom sware he that they should not enter into his rest, but to those who had not hearkened to the word?
19 A vidíme, žeť nemohli vjíti pro nevěru.
And we see that they could not enter in on account of unbelief; )