Židům 12
1 Protož i my, takový oblak svědků vůkol sebe majíce, odvrhouce všeliké břímě, i snadně obkličující nás hřích, skrze trpělivost konejme běh uloženého sobě boje,
Zato tudi mi torej, ker imamo tako silo prič okrog sebe, vrzimo raz sebe vsako breme in greh, ki nas lahko obdá, ter prebimo v stanovitnosti naloženi nam boj;
2 Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýž místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího.
Ozirajoč se v začetnika in izpolnjevalca vere Jezusa, kateri je za namenjeno mu veselje križ pretrpel, ne meneč se za sramoto in sedel na desnico Božjega prestola.
3 A považte, jaký jest ten, kterýž snášel od hříšníků taková proti sobě odmlouvání, abyste neustávali, v myslech svých hynouce.
Pomislite namreč njega, ki je toliko prestal od grešnikov nasprotovanja proti sebi, da ne omagata pešajoč v dušah svojih.
4 Ještě jste se až do krve nezprotivili, proti hříchu bojujíce.
Še niste do krvi ustavljali se v boji z grehom,
5 A což jste zapomenuli na napomenutí, kteréž k vám jako k synům mluví: Synu můj, nepohrdej kázní Páně, aniž sobě stýskej, když od něho trestán býváš?
In pozabili ste tolažbe, katera z vami kakor sè sinovi govori: "Sin moj, ne puščaj v nemar pokore Gospodove, in ne omaguj, ko te kara.
6 Nebo kohož miluje Pán, tohoť tresce, a švihá každého, kteréhož za syna přijímá.
Kogar namreč ljubi, pokori Gospod, in šiba vsakega sina, kateri mu je po volji."
7 Jestliže kázeň snášíte, Bůh se vám podává jako synům. Nebo který jest syn, jehož by netrestal otec?
Ako trpite pokoro, kaže se vam Bog kakor otrokom; kajti kje je sin, katerega ne pokori oče?
8 Pakli jste bez kázně, kteréž všickni účastni jsou, tedy jste cizoložňata, a ne synové.
Ako ste pa brez pokore, katere so deležni postali vsi, torej ste nezakonski otroci in ne sinovi.
9 Ano tělesné otce své měli jsme, kteříž nás trestali, a měli jsme je u vážnosti, i zdaliž nemáme mnohem více poddáni býti Otci duchů, abychom živi byli?
Dalje: mesa svojega očete smo imeli za pokoritelje in bali smo se jih, ali ne bodemo mnogo bolj podložni očetu duhov ter živeli?
10 A onino zajisté po nemnohé dny, jakž se jim vidělo, trestali, ale tento v věcech přeužitečných, totiž k tomu, abychom došli účastnosti svatosti jeho.
Kajti oni so nas pokorili za malo dnî, kakor se jim je ljubilo, tá pa v korist, da bodemo deležni svetosti njegove.
11 Každé pak trestání, když přítomné jest, nezdá se býti potěšené, ale smutné, než potomť rozkošné ovoce spravedlnosti přináší těm, kteříž by v něm pocvičeni byli.
Vsaka pokora pa se za sedaj ne zdí prijetna, nego da boli, pozneje pa daje njim, ki jih je vadila, miropolni sad pravice.
12 Protož opuštěných rukou a zemdlených kolen posilňte,
Zato dvignite omahujoče roke in šibeča se kolena,"
13 A přímé kroky čiňte nohama svýma, aby, což zkulhavělo, do konce se nevyvinulo, ale raději uzdraveno bylo.
In "ravne tire delajte sè svojimi nogami," da se hromo ne izključi, nego ozdravi.
14 Pokoje následujte se všechněmi a svatosti, bez níž žádný neuzří Pána,
Iščite mirú z vsemi, in posvečevanja, brez katerega nihče ne bode videl Gospoda;
15 Prohlédajíce, aby někdo neodpadl od milosti Boží, a aby nějaký kořen hořkosti nepodrostl, a neučinil překážky, skrze nějž by poškvrněni byli mnozí;
Pazite, da kdo ne zaostane za milostjo Božjo, da ne požene kaka bridkosti korenina in ne dela napotja, in jih mnogo ne oskruni;
16 Aby někdo nebyl smilník, aneb ohyzdný, jako Ezau, kterýž za jednu krmi prodal prvorozenství své.
Da ne bode kdo kurbir ali posvetnjak kakor Ezav, kateri je za eno jed prodal prvorojenstvo svoje;
17 Víte zajisté, že potom, chtěje dědičně dosáhnouti požehnání, pohrdnut jest. Nebo nenalezl místa ku pokání, ačkoli ho s pláčem hledal.
Kajti veste, da je tudi, ko je pozneje hotel zadobiti blagoslov, zavržen bil; kajti kosanju ni našel mesta, da si ga je sè solzami iskal.
18 Nebo nepřistoupili jste k hmotné hoře a k hořícímu ohni, a k vichru, a k mrákotě, a k bouři,
Kajti pristopili niste k dotakljivi gori in z ognjem goreči in oblačju in temi in nevihti,
19 A k zvuku trouby a k hlasu slov, kterýž kdož slyšeli, prosili, aby k nim nebylo více mluveno.
In trombe donenju in glasu beséd, katerega poslušalci so se branili, da se jim pridene beseda;
20 (Nebo nemohli snésti toho, což bylo praveno: Kdyby se i hovado dotklo hory, budeť ukamenováno, aneb šípem postřeleno.
(Niso namreč prenašali ukaza. "Če se tudi žival dotakne gore, bode kamenjena ali sè strelo pobita".
21 A tak hrozné bylo to, což viděli, že Mojžíš řekl: Lekl jsem se, až se třesu.)
In, tako strašna je bila prikazen, Mojzes je rekel: V strahu sem in trepetu; )
22 Ale přistoupili jste k hoře Sionu, a k městu Boha živého, Jeruzalému nebeskému, a k nesčíslnému zástupu andělů,
Temuč pristopili ste h gori Sijonski in mestu Boga živega, Jeruzalemu nebeškemu, in mirijadam angelov,
23 K veřejnému shromáždění a k církvi prvorozených, kteříž zapsáni jsou v nebesích, a k Bohu soudci všech, a k duchům spravedlivých dokonalých,
Zboru in občini prvorojencev v nebesih zapisanih, in Bogu vseh sodniku, in duhovom pravičnih zveličanih,
24 A k prostředníku Nového Zákona Ježíšovi, a ku pokropení krví, lépe mluvící než Abelova.
In nove zaveze sredniku Jezusu, in krvi pokropljenja, boljše govoreči mimo Abelna.
25 Viztež, abyste neodpírali mluvícímu. Nebo poněvadž onino neušli, kteříž odpírali tomu, jenž na zemi na místě Božím mluvil, čím více my, jestliže tím, kterýž s nebe jest, pohrdneme?
Glejte, da se ne branite govorečega; če namreč oni niso ubežali, kateri so branili se ukazujočega na zemlji, veliko menj mi, ki se obračamo od njega, kateri je z nebes.
26 Jehož hlas tehdáž byl zemí pohnul, nyní pak zaslíbil, řka: Ještěť já jednou pohnu netoliko zemí, ale i nebem.
Glas njegov je zemljo potresel tedaj, sedaj pa je obljubil govoreč: "Še enkrat stresam jaz ne samo zemlje, nego tudi nebo".
27 To pak, že dí: Ještě jednou, světle ukazuje pohnutelných věcí přenesení, jakožto učiněných, aby zůstávaly ty, kteréž jsou nepohnutelné.
Tisto: "še enkrat" pomeni premembo tistega, kar je bilo potreseno, kakor kaj narejenega; da ostane kar je nepotreseno.
28 Protož království přijímajíce nepohnutelné, mějmež milost, skrze kteroužto služme libě Bohu, s vážností a uctivostí.
Zato, prejemši kraljestvo nepotresno, imejmo hvaležnost, po kateri služimo po volji Bogu sè svetim strahom in grozo;
29 Neboť Bůh náš jest oheň spalující.
Kajti tudi "Bog naš je ogenj, ki pali".
