Židům 12
1 Protož i my, takový oblak svědků vůkol sebe majíce, odvrhouce všeliké břímě, i snadně obkličující nás hřích, skrze trpělivost konejme běh uloženého sobě boje,
THEREFORE also seeing we have so great a cloud of witnesses surrounding us, laying aside every weight, and that most easily besetting sin, let us run with patience the race lying before us,
2 Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýž místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího.
earnestly looking up to Jesus the author and the finisher of faith; who, for the joy set before him, endured the cross, despising shame, and hath sat down at the right hand of the throne of God.
3 A považte, jaký jest ten, kterýž snášel od hříšníků taková proti sobě odmlouvání, abyste neustávali, v myslech svých hynouce.
Consider then attentively him that endured from sinners such opposition against himself, that ye be not wearied out, fainting in your souls.
4 Ještě jste se až do krve nezprotivili, proti hříchu bojujíce.
As yet ye have not resisted unto blood, struggling against sin.
5 A což jste zapomenuli na napomenutí, kteréž k vám jako k synům mluví: Synu můj, nepohrdej kázní Páně, aniž sobě stýskej, když od něho trestán býváš?
And have you forgotten the exhortation which is addressed to you, as children, “My son, count not lightly of the Lord’s childlike correction, nor faint when under his rebuke:
6 Nebo kohož miluje Pán, tohoť tresce, a švihá každého, kteréhož za syna přijímá.
for whom the Lord loveth he correcteth, and scourgeth every son whom he receiveth.”
7 Jestliže kázeň snášíte, Bůh se vám podává jako synům. Nebo který jest syn, jehož by netrestal otec?
If ye patiently endure correction, God carries himself towards you as his children: for who is the son whom the father doth not correct?
8 Pakli jste bez kázně, kteréž všickni účastni jsou, tedy jste cizoložňata, a ne synové.
If then ye are without correction, of which all are partakers, then are ye bastards, and not children.
9 Ano tělesné otce své měli jsme, kteříž nás trestali, a měli jsme je u vážnosti, i zdaliž nemáme mnohem více poddáni býti Otci duchů, abychom živi byli?
If then we have had the fathers of our flesh for correctors, and reverenced them; shall we not much more be under subjection to the Father of spirits, and live?
10 A onino zajisté po nemnohé dny, jakž se jim vidělo, trestali, ale tento v věcech přeužitečných, totiž k tomu, abychom došli účastnosti svatosti jeho.
For they indeed for a few days as seemed proper to themselves corrected us; but he for our own advantage, that we might be partakers of his holiness.
11 Každé pak trestání, když přítomné jest, nezdá se býti potěšené, ale smutné, než potomť rozkošné ovoce spravedlnosti přináší těm, kteříž by v něm pocvičeni byli.
Now all correction at the moment seemeth not to be cause for joy, but for sorrow; but after a while it produceth peaceable fruit of righteousness to those who have thereby been disciplined.
12 Protož opuštěných rukou a zemdlených kolen posilňte,
Wherefore stretch out again the hands that hang down, and the paralytic knees;
13 A přímé kroky čiňte nohama svýma, aby, což zkulhavělo, do konce se nevyvinulo, ale raději uzdraveno bylo.
and make strait paths for your feet, that what is halting may not be turned out of the way; but that it may rather be healed.
14 Pokoje následujte se všechněmi a svatosti, bez níž žádný neuzří Pána,
Earnestly seek peace with all men, and holiness, without which no man shall see the Lord:
15 Prohlédajíce, aby někdo neodpadl od milosti Boží, a aby nějaký kořen hořkosti nepodrostl, a neučinil překážky, skrze nějž by poškvrněni byli mnozí;
carefully observing lest any of you fail of attaining the grace of God; lest any root of bitterness springing up trouble you, and by it many be defiled;
16 Aby někdo nebyl smilník, aneb ohyzdný, jako Ezau, kterýž za jednu krmi prodal prvorozenství své.
lest there be any fornicator, or profane person, as Esau, who for one morsel of bread parted with his birthrights.
17 Víte zajisté, že potom, chtěje dědičně dosáhnouti požehnání, pohrdnut jest. Nebo nenalezl místa ku pokání, ačkoli ho s pláčem hledal.
For ye know, that when afterwards he wished to inherit the blessing, he was rejected: for he found no place for a change of his father’s mind, though he sought it earnestly with tears.
18 Nebo nepřistoupili jste k hmotné hoře a k hořícímu ohni, a k vichru, a k mrákotě, a k bouři,
For ye have not approached the mountain that could only be groped for, and that burned with fire, and the thick cloud, and the darkness, and the tempest,
19 A k zvuku trouby a k hlasu slov, kterýž kdož slyšeli, prosili, aby k nim nebylo více mluveno.
and the sound of a trumpet, and the voice of words, which they who heard, earnestly begged that the discourse might not be directed to them:
20 (Nebo nemohli snésti toho, což bylo praveno: Kdyby se i hovado dotklo hory, budeť ukamenováno, aneb šípem postřeleno.
for they could not bear the charge given, and “If but a beast touch the mountain he shall be stoned, or shot through with a dart:”
21 A tak hrozné bylo to, což viděli, že Mojžíš řekl: Lekl jsem se, až se třesu.)
and so terrible was the appearance, that Moses said, I am exceedingly afraid and trembling:
22 Ale přistoupili jste k hoře Sionu, a k městu Boha živého, Jeruzalému nebeskému, a k nesčíslnému zástupu andělů,
but ye are come unto mount Sion, and to the city of the living God, to the heavenly Jerusalem, and to myriads of angels,
23 K veřejnému shromáždění a k církvi prvorozených, kteříž zapsáni jsou v nebesích, a k Bohu soudci všech, a k duchům spravedlivých dokonalých,
and to the general assembly and church of the first-born registered in the heavens, and to God the judge of all, and to the spirits of just men perfected,
24 A k prostředníku Nového Zákona Ježíšovi, a ku pokropení krví, lépe mluvící než Abelova.
and to Jesus the mediator of the new testament, and to the blood of sprinkling, which speaketh better things than that of Abel.
25 Viztež, abyste neodpírali mluvícímu. Nebo poněvadž onino neušli, kteříž odpírali tomu, jenž na zemi na místě Božím mluvil, čím více my, jestliže tím, kterýž s nebe jest, pohrdneme?
Beware that ye reject not him that speaketh: for if they escaped not, who rejected him, that upon earth spake by divine influence, much more shall not we escape, if we turn away from him who speaks from heaven:
26 Jehož hlas tehdáž byl zemí pohnul, nyní pak zaslíbil, řka: Ještěť já jednou pohnu netoliko zemí, ale i nebem.
whose voice then shook the earth, but now he hath promised, saying, “Yet once more I shake not the earth only, but also the heaven.”
27 To pak, že dí: Ještě jednou, světle ukazuje pohnutelných věcí přenesení, jakožto učiněných, aby zůstávaly ty, kteréž jsou nepohnutelné.
Now this word yet once more manifests the removal of the things shaken, as of things formed, that the things not shaken may endure.
28 Protož království přijímajíce nepohnutelné, mějmež milost, skrze kteroužto služme libě Bohu, s vážností a uctivostí.
Wherefore receiving a kingdom that cannot be shaken, may we hold fast the grace, by which we can offer to God acceptably divine service, with reverence and pious awe:
29 Neboť Bůh náš jest oheň spalující.
for our God is a devouring fire.
