Židům 10

1 Zákon zajisté, maje stín budoucího dobrého, a ne sám obraz těch věcí, jednostejnými obětmi, kteréž po všecka léta obětují, nikdy nemůž přistupujících dokonalých učiniti.

Zákonné ustanovení o lévijské službě je jen stínem budoucího dobra. Oběti, které se každý rok opakují, nemohou nikoho z těch, kdo se jich účastní, přivést natrvalo k dokonalosti.

2 Sic jinak zdaliž by již nepřestaly obětovány býti, proto že by již neměli žádného svědomí z hříchů ti, kteříž obětují, jsouce jednou očištěni?

Kdyby skutečně jednou provždy očišťovaly ty, kteří je přinášejí, přestali by je už dávno obětovat, protože by je přestalo tížit svědomí.

3 Ale při těch obětech připomínání hříchů děje se každého roku.

Každoroční oběti vlastně připomínají hříchy.

4 Neboť možné není, aby krev býků a kozlů shladila hříchy.

Není totiž možné, aby krev býků a kozlů odčinila hříchy.

5 Protož vcházeje na svět, dí: Oběti a daru nechtěl jsi, ale tělo jsi mi způsobil.

Proto Kristus při vstupu na tento svět prohlásil: „Nepřál sis, Bože, oběť ani dar, ale dal jsi mi tělo.“

6 Zápalných obětí, ani obětí za hřích jsi neoblíbil.

7 Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně, ) abych činil, ó Bože, vůli tvou.

A k tomu řekl: „Hle, jdu, abych vykonal, Bože, tvou vůli, jak je o mně psáno.“

8 Pověděv napřed: Že oběti a daru, a zápalů, i obětí za hřích, (kteréž se podlé zákona obětují, ) nechtěl jsi, aniž jsi oblíbil,

Písmo napřed říká, že Bůh si nepřál a neoblíbil oběti a dary, které byly přinášeny podle zákona,

9 Tehdy řekl: Aj, jduť, abych činil, ó Bože, vůli tvou. Ruší první, aby druhé ustanovil.

a potom dodává: „Hle, jdu, abych vykonal tvou vůli.“Ruší prvé, aby ustanovil druhé.

10 V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou.

Bůh si přeje, abychom byli očištěni a jemu navráceni obětí těla Ježíše Krista, která byla přinesena jednou provždycky.

11 A všeliký zajisté kněz přístojí, na každý den službu konaje, a jednostejné často obětuje oběti, kteréž nikdy nemohou odjíti hříchů.

Kněží sloužili každodenně Bohu a přinášeli oběti, které nemohly odčinit hřích.

12 Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží,

Ježíš přinesl oběť za hříchy jednou, a pak natrvalo zaujal významné postavení u Boha.

13 Již dále očekávaje, až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož noh jeho.

Od té chvíle čeká, až mu budou podrobeni nepřátelé.

14 Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty, kteříž posvěceni bývají.

Jedinou obětí přivedl navždycky k dokonalosti ty, které odděluje od hříchu.

15 Svědčíť pak nám to i sám Duch svatý. Nebo prvé pověděv:

I Duch svatý nám vydává svědectví.

16 Tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je,

„Toto je smlouva, kterou uzavřu s nimi po oněch dnech: Vložím své zákony do jejich srdcí a vepíšu je do jejich myslí

17 A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.

a na jejich hříchy a přestupky nevzpomenu.“

18 Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť více oběti za hřích.

Takže kde je odpuštění hříchů, tam už není třeba oběti za hříchy.

19 Majíce tedy, bratří, plnou svobodu k vjití do svatyně skrze krev Ježíšovu,

Krev Ježíše Krista nám, bratři, umožňuje přistupovat bezprostředně k Bohu.

20 (Tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu, to jest tělo své, )

On svou obětí otevřel novou a živou cestu. Stal se tak naším prostředníkem.

21 A kněze velikého nad domem Božím,

Přistupujeme tedy k němu obmyti, s opravdovým srdcem naplněným vírou, zbaveni špatného svědomí.

22 Přistupmež s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého,

23 A umyté tělo vodou čistou, držmež nepochybné vyznání naděje; (nebo věrnýť jest ten, kterýž zaslíbil.)

Držme neochvějně vyznání naděje, protože Bůh plní svoje sliby.

24 A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích,

Podněcujme se navzájem k lásce a k dobrým skutkům.

25 Neopouštějíce společného shromáždění svého, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje.

Neopouštějte svá shromáždění – jak si někteří navykli, ale vzájemně se potěšujte – tím horlivěji, čím jasněji vidíte, že se blíží den příchodu Pána Ježíše v slávě.

26 Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již oběti za hříchy,

Kdo z vás by znal pravdu, a přece by svévolně jednal proti ní, u toho pozbude oběť za hříchy platnosti

27 Ale hrozné nějaké očekávání soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky.

a zůstane mu jen bázlivé očekávání soudu a hrozného trestu, který má stihnout přestupníky.

28 Kdož by koli pohrdal zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvěma neb třmi svědky umírá.

Kdo překročil zákon vydaný Mojžíšem, byl bez milosrdenství popraven, jestliže jeho hřích dosvědčili dva nebo tři svědci.

29 Což se vám zdá, čím přísnějšího trestání hoden jest ten, kdož by Syna Božího pošlapával, a krev smlouvy, kterouž byl posvěcen, za nehodnou drahého vážení by měl, a Duchu milosti potupu učinil?

Uvědomte si, oč horšího trestu zasluhuje ten, kdo pohrdá Božím Synem a znevažuje jeho krev smlouvy, kterou byl posvěcen, a uvádí v posměch Ducha milosti.

30 Známeť zajisté toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. A opět: Pán souditi bude lid svůj.

Známe přece toho, který řekl: „Mně náleží pomsta, já odplatím.“

31 Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého.

Jinde Pán upozorňuje, že bude soudit svůj lid. Je proto hrozné upadnout do rukou živého Boha.

32 Rozpomeňtež se pak na předešlé dny, v nichž osvíceni byvše, mnohý boj utrpení snášeli jste,

Rozpomeňte se na dny, kdy jste uvěřili a vzápětí museli trpělivě a vytrvale zápasit s mnohým utrpením.

33 Buďto když jste byli i pohaněními i ssouženími jako divadlo učiněni, buďto účastníci učiněni byvše těch, kteříž tak zmítáni byli.

Byli jste veřejně vystavováni urážkám a útisku, neboť jste podepírali ty, kteří byli uráženi a utiskováni.

34 Nebo i vězení mého čitelni jste byli, a rozchvátání statků svých s radostí jste strpěli, vědouce, že v sobě máte lepší zboží nebeské a trvanlivé.

Trpěli jste spolu s vězni, a když jste byli olupováni o majetek, snášeli jste to radostně s vědomím, že máte v nebi lepší a trvalejší jmění.

35 Protož nezamítejtež smělé doufanlivosti své, kteráž velikou má odplatu.

Nezbavujte se své radostné důvěry, která přinese velkou odměnu.

36 Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení.

Vyzbrojte se trpělivostí, abyste vykonali Boží vůli a dosáhli toho, co vám bylo slíbeno.

37 Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebudeť meškati,

„Ještě malou chvilku a ten, který se blíží, přijde a nebude otálet.

38 Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm.

Můj spravedlivý bude žít z víry. Nemám zalíbení v tom, kdo ode mne utíká.“

39 Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání duše.

Ale my přece nepatříme k těm, kdo odpadají a zahynou, nýbrž k těm, kdo věří a dosáhnou života.