< Židům 1 >

1 Častokrát a rozličnými způsoby mluvíval někdy Bůh otcům skrze proroky,
לפני שנים רבות דיבר אלוהים אל אבותינו באמצעות הנביאים בדרכים שונות, וסיפר להם, שלב אחרי שלב, על תוכניותיו.
2 v těchto pak posledních dnech mluvil nám skrze Syna svého, Kteréhož ustanovil dědicem všeho, skrze něhož i věky učinil. (aiōn g165)
אך עתה, באחרית הימים, דיבר אלינו אלוהים באמצעות בנו, אשר בידו הפקיד את הכול ועל־ידו ברא את העולם ואת כל אשר בו. (aiōn g165)
3 Kterýžto jsa blesk slávy, a obraz osoby jeho, a zdržuje všecko slovem mocnosti své, očištění hříchů našich skrze sebe samého učiniv, posadil se na pravici velebnosti na výsostech,
בן־האלוהים מקרין את זוהר כבוד האלוהים; הוא צלם תכונותיו של אלוהים, ובכוח דברו הוא נושא את העולם כולו. לאחר שהקריב את עצמו למעננו, כדי לטהר אותנו מחטאינו, עלה בן האלוהים למרומים וישב לימין האלוהים.
4 Tím důstojnější nad anděly učiněn, čím vyvýšenější nad ně jméno dědičně obdržel.
בזאת הוכיח שהוא בעל חשיבות גדולה מכל המלאכים, ואלוהים אישר עובדה זאת כשהעניק לו את השם:”בן־אלוהים“– שם שלא הוענק לאף מלאך!
5 Nebo kterému kdy z andělů řekl: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe? A opět: Já budu jemu otcem, a on mi bude synem?
לאיזה מלאך אמר אלוהים אי־פעם:”בני אתה, אני היום ילדתיך“?, או”אני אהיה לו לאב והוא יהיה לי לבן“?
6 A opět, když uvodí prvorozeného na okršlek země, dí: A klanějte se jemu všickni andělé Boží.
כשהציג אלוהים לפני העולם את בנו בכורו, את ישוע המשיח, אמר:”השתחוו לו כל־מלאכי אלוהים“.
7 A o andělích zajisté dí: Kterýž činí anděly své duchy, a služebníky své plamen ohně;
ועל המלאכים אלוהים אומר:”עושה מלאכיו רוחות, משרתיו אש לוהט“.
8 Ale k Synu dí: Stolice tvá, ó Bože, na věky věků, berla pravosti jest berla království tvého. (aiōn g165)
אך לבנו הוא אומר:”כסאך, אלוהים, עולם ועד, שבט מישר שבט מלכותך. (aiōn g165)
9 Miloval jsi spravedlnost, a nenáviděl jsi nepravosti, protož pomazal tebe, ó Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad spoluúčastníky tvé.
אהבת צדק ותשנא רשע, על כן משחך אלהים אלהיך שמן ששון מחבריך“.
10 A ty, Pane, na počátku založil jsi zemi, a díla rukou tvých jsouť nebesa.
גם במקום אחר אנו מוצאים רמז לעליונותו של הבן:”אתה, אדוני, לפנים הארץ יסדת, ומעשה ידיך שמים.
11 Onať pominou, ty pak zůstáváš; a všecka jako roucho zvetšejí,
המה יאבדו, ואתה תעמד; וכולם כבגד יבלו.
12 A jako oděv svineš je, i budouť změněna. Ale ty jsi tentýž, a léta tvá nepřestanou.
כלבוש תחליפם, ויחלפו. ואתה הוא ושנותיך לא יתמו“.
13 A kterému kdy z andělů řekl: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých?
האם אמר אלוהים אי־פעם לאחד המלאכים את אשר אמר לבנו:”שב לימיני עד אשית ‎ א‎וֹיְבֶיךָ הֲד‎וֹם לרגליך“?
14 Zdaliž všickni nejsou služební duchové, kteříž posílání bývají k službě pro ty, jenž mají dědičně obdržeti spasení?
לא! כי המלאכים הם רק רוחות שרת, אשר נשלחו לעזור ולהשגיח על העתידים להיוושע.

< Židům 1 >