Židům 1

1 Častokrát a rozličnými způsoby mluvíval někdy Bůh otcům skrze proroky,

God, who at many times and in many ways spoke in time past to the fathers by the prophets,

2 v těchto pak posledních dnech mluvil nám skrze Syna svého, Kteréhož ustanovil dědicem všeho, skrze něhož i věky učinil. (aiōn g165)

Hath in these last days spoken to us by his Son, whom he hath appointed heir of all things, by whom also he made the worlds; (aiōn g165)

3 Kterýžto jsa blesk slávy, a obraz osoby jeho, a zdržuje všecko slovem mocnosti své, očištění hříchů našich skrze sebe samého učiniv, posadil se na pravici velebnosti na výsostech,

Who being the brightness of his glory, and the express image of his person, and upholding all things by the word of his power, when he had by himself purged our sins, sat down on the right hand of the Majesty on high;

4 Tím důstojnější nad anděly učiněn, čím vyvýšenější nad ně jméno dědičně obdržel.

Being made so much better than the angels, as he hath by inheritance obtained a more excellent name than they.

5 Nebo kterému kdy z andělů řekl: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe? A opět: Já budu jemu otcem, a on mi bude synem?

For to which of the angels said he at any time, Thou art my Son, this day have I begotten thee? And again, I will be to him a Father, and he shall be to me a Son?

6 A opět, když uvodí prvorozeného na okršlek země, dí: A klanějte se jemu všickni andělé Boží.

And again, when he bringeth in the firstbegotten into the world, he saith, And let all the angels of God worship him.

7 A o andělích zajisté dí: Kterýž činí anděly své duchy, a služebníky své plamen ohně;

And of the angels he saith, Who maketh his angels spirits, and his ministers a flame of fire.

8 Ale k Synu dí: Stolice tvá, ó Bože, na věky věků, berla pravosti jest berla království tvého. (aiōn g165)

But to the Son he saith, Thy throne, O God, is for ever and ever: a sceptre of righteousness is the sceptre of thy kingdom. (aiōn g165)

9 Miloval jsi spravedlnost, a nenáviděl jsi nepravosti, protož pomazal tebe, ó Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad spoluúčastníky tvé.

Thou hast loved righteousness, and hated iniquity; therefore God, even thy God, hath anointed thee with the oil of gladness above thy companions.

10 A ty, Pane, na počátku založil jsi zemi, a díla rukou tvých jsouť nebesa.

And, Thou, Lord, in the beginning hast laid the foundation of the earth; and the heavens are the works of thy hands:

11 Onať pominou, ty pak zůstáváš; a všecka jako roucho zvetšejí,

They shall perish; but thou remainest; and they all shall become old as doth a garment;

12 A jako oděv svineš je, i budouť změněna. Ale ty jsi tentýž, a léta tvá nepřestanou.

And as a vesture shalt thou fold them up, and they shall be changed: but thou art the same, and thy years shall not fail.

13 A kterému kdy z andělů řekl: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých?

But to which of the angels said he at any time, Sit on my right hand, until I make thy enemies thy footstool?

14 Zdaliž všickni nejsou služební duchové, kteříž posílání bývají k službě pro ty, jenž mají dědičně obdržeti spasení?

Are they not all ministering spirits, sent forth to minister for them who shall inherit salvation?