Habakuk 3
1 Modlitba Abakuka proroka podlé Šigejonót:
A PRAYER of Habakkuk the prophet, set to Shigionoth.
2 Ó Hospodine, uslyšev pohrůžku tvou, ulekl jsem se. Hospodine, dílo své u prostřed let při životu zachovej, u prostřed let známé učiň, v hněvě na milosrdenství se rozpomeň.
O LORD, I have heard the report of thee, and am afraid: O LORD, revive thy work in the midst of the years, in the midst of the years make it known; in wrath remember mercy.
3 Když se Bůh bral od poledne, a Svatý s hory Fáran, (Sélah) slávu jeho přikryla nebesa, a země byla plná chvály jeho.
God came from Teman, and the Holy One from mount Paran. (Selah) His glory covered the heavens, and the earth was full of his praise.
4 Blesk byl jako světlo, rohy po bocích svých měl, a tu skryta byla síla jeho.
And [his] brightness was as the light; he had rays [coming forth] from his hand: and there was the hiding of his power.
5 Před tváří jeho šlo morní nakažení, a uhlí řeřavé šlo před nohama jeho.
Before him went the pestilence, and fiery bolts went forth at his feet.
6 Zastavil se, a změřil zemi; pohleděl, a rozptýlil národy. Zrozrážíny jsou hory věčné, sklonili se pahrbkové věční, cesty jeho jsou věčné.
He stood, and measured the earth; he beheld, and drove asunder the nations: and the eternal mountains were scattered, the everlasting hills did bow; his goings were [as] of old.
7 Viděl jsem, že stanové Chusan jsou pouhá marnost, a třásli se kobercové země Madianské.
I saw the tents of Cushan in affliction: the curtains of the land of Midian did tremble.
8 Zdaliž se na řeky, ó Hospodine, zdaliž se na řeky rozpálil hněv tvůj? Zdali proti moři rozhněvání tvé, když jsi jel na koních svých a na vozích svých spasitelných?
Was the LORD displeased against the rivers? was thine anger against the rivers, or thy wrath against the sea, that thou didst ride upon thine horses, upon thy chariots of salvation?
9 Patrně jest zjeveno lučiště tvé pro přísahy pokolením lidu tvého stalé, (Sélah) Řeky země jsi rozdělil,
Thy bow was made quite bare; the oaths to the tribes were a [sure] word. (Selah) Thou didst cleave the earth with rivers.
10 Viděly tě hory, třásly se, povodeň vod ustoupila; vydala propast hlas svůj, hlubina rukou svých pozdvihla.
The mountains saw thee, and were afraid; the tempest of waters passed by: the deep uttered his voice, and lifted up his hands on high.
11 Slunce a měsíc v obydlí svém zastavil se, při světle střely tvé létaly, při blesku stkvoucí kopí tvé.
The sun and moon stood still in their habitation; at the light of thine arrows as they went, at the shining of thy glittering spear.
12 V hněvě šlapal jsi zemi, v prchlivosti mlátil jsi pohany.
Thou didst march through the land in indignation, thou didst thresh the nations in anger.
13 Vyšel jsi k vysvobození lidu svého, k vysvobození s pomazaným svým; srazil jsi hlavu s domu bezbožníka až do hrdla, obnaživ základ. (Sélah)
Thou wentest forth for the salvation of thy people, for the salvation of thine anointed; thou woundedst the head out of the house of the wicked, laying bare the foundation even unto the neck. (Selah)
14 Holemi jeho probodl jsi hlavu vsí jeho, když se bouřili jako vichřice k rozptýlení mému, plésali, jako by sežrati měli chudého v skrytě.
Thou didst pierce with his own staves the head of his warriors: they came as a whirlwind to scatter me: their rejoicing was as to devour the poor secretly.
15 Bral jsi se po moři na koních svých, skrze hromadu vod mnohých.
Thou didst tread the sea with thine horses, the heap of mighty waters.
16 Slyšel jsem, a zatřáslo se břicho mé, k hlasu tomu drkotali rtové moji, kosti mé práchnivěly, a všecken jsem se třásl, že se mám upokojiti v den ssoužení, když přitáhne na lid, aby jej válečně hubil.
I heard, and my belly trembled, my lips quivered at the voice; rottenness entered into my bones, and I trembled in my place: that I should rest in the day of trouble, when it cometh up against the people which invadeth him in troops.
17 Byť pak fík nekvetl, a nebylo úrody na vinicích; byť i ovoce olivy pochybilo, a rolí nepřinesla užitky; a od ovčince odřezován byl brav, a nebylo žádného skotu v chlévích:
For though the fig tree shall not blossom, neither shall fruit be in the vines; the labour of the olive shall fail, and the fields shall yield no meat; the flock shall be cut off from the fold, and there shall be no herd in the stalls:
18 Já však v Hospodinu veseliti se budu, plésati budu v Bohu spasení svého.
Yet I will rejoice in the LORD, I will joy in the God of my salvation.
19 Hospodin Panovník jest síla má, kterýž činí nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých cestu mi způsobuje. Přednímu zpěváku na můj neginot.
Jehovah, the Lord, is my strength, and he maketh my feet like hinds’ [feet], and will make me to walk upon mine high places. For the Chief Musician, on my stringed instruments.
