1 Mojžišova 31
1 Když pak uslyšel Jákob slova synů Lábanových, ani praví: Pobral Jákob všecko, co měl otec náš, a z těch věcí, kteréž byly otce našeho, způsobil sobě tu všecku slávu;
Laban ih caanawk mah, Pa ih hmuennawk boih Jakob mah lak king pongah, vaihi anih loe hmuenmaenawk hoi angraeng boeh, tiah thuih ih lok to Jakob mah thaih.
2 A viděl tvář Lábanovu, a aj, nebyla k němu tak jako prvé:
Jakob mah Laban to khet naah, canghni ih baktiah mikhmai pan ai boeh, tito panoek.
3 I řekl mu Hospodin: Navrať se do země otců svých, a k příbuznosti své, a budu s tebou.
Angraeng mah Jakob khaeah, Nam pa ohhaih prae hoi nangmah ih acaeng kaminawk khaeah amlaem ah; kai mah kang oh thuih han hmang, tiah a naa.
4 Protož poslav Jákob, vyvolal Ráchele a Líe na pole k stádu svému.
To pongah Jakob mah tuutoephaih ahmuen ah a zu Rachel hoi Leah to hoih hanah kami to patoeh.
5 A řekl jim: Vidím tvář otce vašeho, že není ke mně tak jako prvé, ješto Bůh otce mého byl se mnou.
Nihnik khaeah, Nam pa ih mikhmai ka khet naah, canghni ih baktiah om ai boeh, tiah ka panoek; toe kam pa ih Sithaw mah ang oh thuih poe.
6 A vy samy víte, že vší svou silou sloužil jsem otci vašemu.
Ka thacakhaih boih hoiah nam pa ih tok ka sak, tito nang panoek hoi.
7 Ale otec váš oklamal mne, a na desetkráte změnil mzdu mou; však nedopustil mu Bůh, aby mi zle učinil.
Toe nam pa mah kai ang ling, ka toksakhaih atho doeh vai hato ang ling; toe kai pacaekthlaek hanah Sithaw mah pakaa pae.
8 Když takto řekl: Co bude peřestého, to nechť jest mzda tvá, tedy všecky ovce rodily peřestý plod. Když pak takto řekl: Co přepásaného na nohách, to bude mzda tvá, tedy všecky ovce rodily přepásané na nohách.
Anih mah, aem kaom tuunawk loe na toksakhaih atho ah om nasoe, tiah a thuih, to naah tuunawk loe aem oh o boih; rong kangdaek tuunawk loe ka toksakhaih atho ah om nasoe, tiah a thuih, to naah doeh tuunawk loe rong kangdaek ah tapen boih.
9 A tak odjal Bůh stádo otce vašeho a dal mně.
To pongah Sithaw mah nam pa ih tuunawk to lak moe, kai han ang paek boeh.
10 Nebo takto bylo: Tehdáž, když se dobytek běžel, já jsem pozdvihl očí svých, a viděl jsem ve snách, a aj, berani scházející se s ovcemi byli přepásaní na nohách, peřestí a skropení.
Tuunawk apa cuukhaih tue phak moe, ka khet naah, tuu taenawk loe aem kaom tuu amnonawk khaeah ni apa cuuk o, tiah amang ah ka hnuk.
11 Tedy řekl mi anděl Boží ve snách: Jákobe! A já jsem odpověděl: Teď jsem.
Sithaw ih van kami mah amang ah kai khaeah, Jakob, tiah ang kawk. Kai mah, Haeah ka oh, tiah ka naa.
12 I řekl: Pozdvihni nyní očí svých a pohleď, že všickni berani scházející se s ovcemi jsou přepásaní na nohách, peřestí a skropení; nebo jsem viděl všecko, co tobě Lában dělá.
To naah anih mah, Danh tahang ah, Tuu taenawk loe aem kaom, rong kangdaek tuu amnonawk khae khue ah ni apa cuuk o; Laban mah na nuiah sak ih hmuennawk to ka hnuk boih.
13 Já jsem ten silný Bůh, kterýž jsem se ukázal tobě v Bethel, kdež jsi pomazal kamene, kdež jsi mi se slibem zavázal; vstaniž nyní, vyjdi z země této, a navrať se do země příbuznosti své.
Kai loe thlung na thling moe, situi na bawh pacoengah, kai khaeah lokkamhaih na sak ih, Bethel hmuen ih Sithaw ah ka oh; vaihi angthawk ah, hae prae hae caehtaak ah loe, na caeng kaminawk ohhaih prae ah amlaem ah, tiah ang thuih, tiah a naa.
14 Tedy odpověděly mu Ráchel a Lía, řkouce: Zdaž ještě máme díl jaký a dědictví v domě otce našeho?
To naah Rachel hoi Leah mah anih khaeah, Kam pa im ah kaihnik mah toep han koi qawk hoi taham timaw ka tawn hoi?
15 Zdaliž nejsme počteny před ním za cizí? Nebo prodal nás, ano i peníze naše do čista utratil.
Kaihnik hae prae kalah kami ah a poek, kaihnik hae zawh khue ai ah, kaihnik han paek tangcae hmuen mataeng doeh ang patoh pae king na ai maw?
16 Všecko zajisté bohatství, kteréž odjal Bůh otci našemu, naše jest a synů našich; protož nyní učiň vše, což mluvil tobě Bůh.
Pa khae hoi Sithaw mah lak ih hmuennawk boih loe, aicae hoi aimacae caanawk ih hmuen ah ni oh boeh; to pongah vaihi Sithaw mah ang thuih ih baktih toengah sah ah, tiah a naa hoi.
17 Vstav tedy Jákob, vsadil syny své a ženy své na velbloudy.
To pacoengah Jakob loe angthawk moe, a caanawk hoi a zu hnik to kaengkuu hrang nuiah angthuengsak.
18 A pobral všecken dobytek svůj, a všecko jmění své, kteréhož byl dosáhl, dobytek svého vychování, kteréhož nabyl v Pádan Syrské, aby se navrátil k Izákovi otci svému do země Kananejské.
Padan Aram ah oh naah, a hak ih hmuennawk boih, pacah ih moinawk to a hoih boih moe, ampa Issak ohhaih Kanaan prae ah caeh o.
19 (Lában pak byl odšel, aby střihl ovce své. V tom ukradla Ráchel modly, kteréž měl otec její.
Laban loe angmah ih tuu amui aah hanah caeh, to naah Rachel mah sakcop ih ampa imthung ih sithaw krangnawk to paquk pae ving.
20 I ušel Jákob tajně od Lábana Syrského, neoznámiv mu, že jde pryč.)
Jakob mah ka cawnh ving han boeh, tiah thui pae ai, Syria kami Laban to tamquta hoiah a caehtaak.
21 Takž ušel se vším, což měl; a vstav, přepravil se přes řeku, a bral se přímo k hoře Galádské.
To pongah anih loe a tawnh ih hmuennawk boih hoiah a cawnh; angthawk moe, vapui angkat o pacoengah, Gilead mae bangah a caeh o.
22 I povědíno jest Lábanovi dne třetího, že utekl Jákob.
Jakob cawnh ving boeh, tito Laban mah ni thumto naah thaih.
23 Tedy on vzav bratří své s sebou, honil ho za dnů sedm; a postihl ho na hoře Galádské.
Angmah ih nawkamyanawk to kawk moe, ni sarihto thung anih to patom o, anih to Gilead maeah kae o.
24 (Přišed pak Bůh k Lábanovi Syrskému ve snách noci té, řekl mu: Varuj se, abys nemluvil s Jákobem nic jináč než přátelsky.)
Syria kami Laban ih amang ah Sithaw to amtueng pae; Jakob khaeah kasae doeh kahoih doeh, lokthuih han ai ah acoe ah, tiah a naa.
25 Dohonil tedy Lában Jákoba; a Jákob již byl rozbil stan svůj na té hoře; Lában také položil se s bratřími svými na též hoře Galádské.
Laban mah nihcae to kae naah, Jakob loe Gilead mae ah kahni im a sak boeh; Laban hoi angmah ih nawkamyanawk doeh Gilead mae ah im to sak o.
26 I řekl Lában k Jákobovi: Cos to učinil? Nebo jsi ušel tajně, a odvedls dcery mé jako zjímané mečem.
Laban mah Jakob khaeah, Tipongah hae tiah na oh loe? Kai hae nang ling moe, ka canu hnik doeh misa mah sumsen hoi pahuem moe, naeh ih kami baktiah, na caeh haih ving loe?
27 Proč jsi tajně utekl, a vykradl se ode mne, a nepověděls mi, ješto bych tě byl vesele sprovodil s zpěvy, s bubnem a s harfou?
Tipongah kai nang ling moe, tamquta hoi na cawnh ving loe? Nang thuih soe nahaeloe, anghoehaih laa to sak moe, cingceng bohhaih, katoeng kruekhaih hoiah kang prawt han bae, tikhoe nang thui ai loe? tiah a naa.
28 A nedopustils mi, abych políbil synů svých a dcer svých? Nemoudřes jistě udělal, čině tak.
Tipongah ka caanawk hoi ka canunawk doeh nang moksak ai loe? Amthuhaih hoiah ni hae hmuen hae na sak.
29 Mělť bych dosti s to moci, abych vám zle učinil, ale Bůh otce vašeho mluvil mi noci pominulé, řka: Hleď, abys nemluvil s Jákobem nic jináč, než přátelsky.
Nang han nganbawh kana kang paek thaih; toe cangduem aqum ah nam pa ih Sithaw mah kai khaeah, Kahoih doeh kasae doeh, Jakob khae lokthuih han ai ah acoe ah, tiah ang thuih pongah ni.
30 Ale již to tam, poněvadž jsi předce odšel, roztouživ se po domu otce svého; než proč jsi ukradl bohy mé?
Vaihi loe nam pa im to na poek boeh pongah, na caeh han angaih boeh; tikhoe kai ih sithawnawk to na paquk loe? tiah a naa.
31 Tedy Jákob odpovídaje Lábanovi, řekl: Ušel jsem tajně; nebo jsem se bál a řekl jsem, že bys snad mocí odjal dcery své.
Jakob mah Laban khaeah, Na canu hnik hae tha hoi nang lomh ving tih, tiah ka poek moe, ka zit pong ni, tiah a naa.
32 Nalezneš-li pak u koho bohy své, nechať ten umře; před bratřími našimi ohledej sobě, jest-li co u mne tvého, a vezmi sobě. Ale nevěděl Jákob, že Ráchel je ukradla.
Toe nang ih sithaw paqu kami na hnuk nahaeloe, anih to hing hmah nasoe; nang ih hmuen ka lak o moeng nahaeloe, aicae nawkamyanawk hmaa roe ah la ah, tiah a naa. Toe Rachel mah sakcop ih sithawnawk paquk pae ving, tito Jakob mah panoek ai.
33 Všed tedy Lában do stanu Jákobova, a do stanu Líe, a do stanu obou děvek, nic nenalezl. A vyšed z stanu Líe, všel do stanu Ráchel.
To pongah Laban loe Jakob ih kahni im, Leah ih kahni im hoi anih ih tamna nongpata hnik ih kahni imthung ah akunh, toe tidoeh hnu ai; Leah ih kahni imthung hoi tacawt pacoengah, Rachel ih kahni imthung ah akun let.
34 Ráchel pak vzavši modly, vložila je pod sedlo, kteréž na velbloudu bývá, a sedla na ně. I přemetal Lában všecken stan, ale nic nenalezl.
Rachel mah ampa imthung ih sithawnawk to lak moe, kaengkuu khrang khukhaih kahni thungah pacaeng, to pacoengah a nuiah anghnut thuih khoep. Laban loe kahni imthung ih hmuennawk to pakrong boih, toe tidoeh hnu ai.
35 A ona řekla otci svému: Nechť to není proti mysli, pane můj, že nemohu povstati proti tobě; nebo vedlé běhu ženského nyní mi se přihodilo. A všecko přehledav, nenalezl modl.
Rachel mah ampa khaeah, Ka angraeng, na hmaa ah kangdoe thai ai pongah palungphuisak hmah; athii ka hnuk pongah ni, tiah a naa. Anih loe sakcop ih krangnawk to pakrong, toe hnu ai.
36 Protož rozhněvav se Jákob, tuze se domlouval na Lábana. I odpověděl Jákob, a řekl Lábanovi: Jaké jest přestoupení mé? Jaký hřích můj, že rozpáliv se, honíš mne?
To naah Jakob loe palungphui moe, Laban to zoeh; tih sakpazaehaih maw ka tawnh? Tih zaehaih maw ka sak moe, nang patom? tiah a naa.
37 Nu již jsi přemetal všecky mé věci, a cos nalezl ze všech věcí domu svého? Polož teď před bratřími mými a bratřími svými, nechť rozeznají mezi námi dvěma.
Kai ih hmuennawk to na pakrong boih boeh; na imthung ih hmuen timaw na hnuk? Nam nawk amyanawk hoi kai ih kaminawk hmaa ah suem ah, mi maw katoeng, tito nihcae mah aihnik salakah lokcaek nasoe.
38 Byl jsem již dvadceti let s tebou; ovce tvé ani kozy tvé nikdy nezmetaly; a skopců stáda tvého nejedl jsem.
Nang khaeah saning pumphaeto ka oh; nang ih tuunawk hoi maehnawk a caa zun o vai ai; nang ih tuu tae maeto mataeng doeh ka caa vai ai.
39 Co od zvěři roztrháno, toho jsem neodvodil tobě; sám jsem tu škodu nahražoval, a ty jsi z ruky mé vyhledával toho, jako i toho, co bylo ukradeno ve dne aneb v noci.
Nang ih tuunawk to moisannawk mah kaek vai ai; kanghmaa tuu to kai mah ka rong; khoving ah maw, khodai ah maw, tuunawk anghmat naah kai khaeah atho nang suk.
40 Bývalo tak, že ve dne trápilo mne horko, a v noci mráz, tak že odcházel i sen můj od očí mých.
To tiah kho ka sak; khodai ah ni kabae mah ang dawk moe, khoving ah kangqai mah ang koep; iih boep ai ah to tiah kho ka sak.
41 Již dvadceti let, jakž jsem v domě tvém; sloužil jsem tobě čtrnácte let za dvě dcery tvé, a šest let za dobytek tvůj, a změnils mzdu mou na desetkrát.
To tiah na im ah saning pumphaeto thung ka oh; na canu hnik hanah saning hatlai palito thung tok kang sak pae moe, saning tarukto thung na pacah ih moinawk to kang toep pae, ka toksakhaih atho vai hato nang ling.
42 A kdyby Bůh otce mého, Bůh Abrahamův, a strach Izákův nebyl se mnou, jistě bys ty byl nyní pustil mne prázdného; ale trápení mé, a práci rukou mých viděl Bůh, protož tě pominulé noci trestal.
Kai khaeah kam pa ih Sithaw, Abraham ih Sithaw, Issak mah zit ih Sithaw om ai nahaeloe, bangkrai ah ni nang patoeh tangtang tih; toe Sithaw mah patangkhanghaih hoi ka ban mah sak ih tok to ang hnuk pae pongah ni, cangduem qum ah nang to ang thuitaek, tiah a naa.
43 Odpovídaje pak Lában, dí Jákobovi: Dcery tyto jsou dcery mé a synové tito jsou synové moji, i dobytek tento můj dobytek jest, ano cokoli vidíš, mé jest; ale což mám již učiniti dcerám těmto svým aneb synům jich, kteréž zrodily?
Laban mah Jakob khaeah, Hae nongpata hnik loe ka canu ni; hae nawktanawk doeh ka caa ni, hae ih moinawk doeh kai ih ni; na hnuk ih hmuennawk boih doeh kai ih ni; toe vaihniah ka canu hnik hoi nihnik mah sak hoi ih caanawk doeh kawbang maw ka naa thai tih boeh?
44 Protož poď, vejděme v smlouvu já a ty, aby byla na svědectví mezi mnou a tebou.
To pongah vaihi angzo ah loe, nang hoi kai salakah lokmaihaih to sah si; to lokmaihaih loe nang hoi kai salakah hnukung ah om nasoe, tiah a naa.
45 Tedy Jákob vzal kámen, a postavil jej vzhůru na znamení.
To pongah Jakob mah thlung to lak moe, tung ah a thling.
46 A řekl bratřím svým: Nasbírejte kamení. A nabravše kamení, udělali hromadu, a jedli tu na té hromadě.
Jakob mah angmah ih nawkamyanawk khaeah, Thlung to a laksak; nihcae mah thlung to sinh pae o moe, pakhueng o pacoengah, pakhueng ih thlung nuiah buh a caak o.
47 I nazval ji Lában Jegar Sahadutha, a Jákob nazval ji Gál Ed.
To a hmuen to Laban mah Jegar Sahadutha, tiah ahmin paek; toe Jakob mah loe Galeed, tiah ahmin sak.
48 Nebo řekl Lában: Tato hromada nechžť jest svědkem od dnešku mezi mnou a tebou. Protož nazval jméno její Gál Ed,
Laban mah, Vaihniah haeah pakhueng ih thlung loe nang hoi kai hnukung ah oh boeh, tiah a naa. To pongah to ahmuen to Galeed, tiah kawk o.
49 A Mispah; nebo řekl Lában: Nechať Hospodin hledí na mne a na tebe, když se rozejdeme od sebe.
Aihnik loe maeto hoi maeto kangthla ah oh hoi naah doeh, Sithaw mah toep poe nasoe, tiah a thuih pongah, Mizpah, tiah doeh kawk o.
50 Jestliže bys trápil dcery mé, a uvedl bys jiné ženy na dcery mé, žádného člověka není s námi; hlediž, Bůh jest svědek mezi mnou a tebou.
Nang mah ka canu hnik hae pacaekthlaek maw, to ai boeh loe ka canu hnik nuiah zu kalah na lak tak ving cadoeh, mi mah doeh aicae hae hnu ai; toe Sithaw loe aihnik salakah hnukung ah oh, tito pahnet hmah, tiah a naa.
51 A řekl ještě Lában Jákobovi: Aj, hromada tato, a aj, sloup, kterýž jsem postavil mezi sebou a tebou,
To pacoengah Laban mah Jakob khaeah, Khenah, kai hoi nang salakah sak ih, haeah pakhueng ih thlung hoi tung ah thling ih thlung hae oh.
52 Svědkem ať jest hromada tato, svědkem také sloup tento, já že nepůjdu dále k tobě za hromadu tuto, a ty tolikéž že nepůjdeš dále ke mně za hromadu tuto a sloup tento, k činění zlého.
Haeah tapop ih thlung loe hnukung ah oh moe, haeah thling ih thlung doeh hnukung ah oh; nang nganbawh kana paek hanah, haeah tapop ih thlung hae ka poeng mak ai; nangmah doeh kai nganbawh kana paek hanah, haeah tapop ih thlung hae poeng hmah.
53 Bůh Abrahamův, a Bůh Náchorův, Bůh otce jejich nechť soudí mezi námi. Přisáhl tedy Jákob skrze strach otce svého Izáka.
Abraham Sithaw, Nahor Sithaw, nihnik ampa ih Sithaw mah aihnik salakah lok takroek nasoe, tiah a naa. To pongah Jakob loe ampa Issak mah zit ih Sithaw ih ahmin hoiah lokmaihaih to a sak.
54 Nabil také Jákob hovad na té hoře, a pozval bratří svých, aby hodovali; i hodovali a zůstali přes noc na též hoře.
Jakob loe to ih mae nuiah angbawnhaih to sak moe, buhcaak hanah angmah ih nawkamyanawk to kawk; nihcae loe buhcaak o moe, mae nuiah aqum puek oh o.
55 I vstal Lában velmi ráno, a políbiv synů svých a dcer svých, požehnal jich; i odšel a navrátil se k místu svému.
Laban loe khawnbang khawnthaw ah angthawk moe, a caanawk hoi a canu hnik to mok pacoengah, nihcae to tahamhoihaih a paek. To pacoengah a ohhaih ahmuen ah amlaem.
