1 Mojžišova 19
1 Přišli pak dva andělé do Sodomy u večer, a Lot seděl v bráně Sodomské. Kteréžto když uzřel, vstav, šel jim v cestu a sklonil se tváří až k zemi.
Nandoake e Sedome amy harivay i anjely roe rey, naho niambesatse an-dalam-bei’ i Sedome ey t’i Lote. Niisa’ i Lote, le niongake hifanalaka am’iereo vaho naboko’e an-tane ty lahara’e.
2 A řekl: Aj, prosím páni moji, uchylte se nyní do domu služebníka svého, a zůstaňte přes noc; umyjete také nohy své a ráno vstanouce, půjdete cestou svou. Oni pak odpověděli: Nikoli, ale přenocujeme na ulici.
Hoe re: Eo hey, ry roandriañeo, Ehe, mivevea mb’ an-traño’ o mpitoro’oo mb’eo hialeñe ao naho hanasa fandia; le mañaleñaleña hanonjohy ty lia’ areo. Hoe iereo, Aiy, apoho hialeñe an-kiririsa atoy.
3 Ale když on je velmi nutil, obrátivše se k němu, vešli do domu jeho. I udělal jim hody, a napekl chlebů přesných, i jedli.
Fe nimanea’e fiboliboly le nitolike iareo nimoak’ añ’anjomba’e ao; le nañalankaña’e sabadidake naho nitono mofo po-dalivay vaho nikama iereo.
4 Prvé pak než lehli, muži města toho, muži Sodomští, osuli se vůkol domu toho, od mladého až do starého, všecken lid odevšad.
Aa ie mbe tsy nàndre, inao o lahilahi’ i rovaio, ondati’ i Sedomeo, ty ajalahy naho ty bey, ze kila lahilahy pak’am-pifaritsoha’e ro niarikoboñe amy anjombay,
5 I volali na Lota, a řekli jemu: Kde jsou ti muži, kteříž přišli k tobě v noci? Vyveď je k nám, ať je poznáme.
nikaike ty hoe amy Lote, Aia i lahilahy niheo mb’ama’o hariva zao rey? Akaro ama’ay haharendreha’ay.
6 I vyšel k nim Lot ven, a zavřel po sobě dvéře.
Niakatse an-tsarirañe t’i Lote le narindri’e amboho’ey i lalañe
7 A řekl: Prosím, bratří moji, nečiňte zlého.
vaho nanao ty hoe, O ry rahalahikoo, ko anoe’ areo o halò-tsereke zao.
8 Aj, mám teď dvě dcery, kteréžto nepoznaly muže; vyvedu je nyní k vám, čiňte s nimi, jak se vám líbí; toliko mužům těmto nic nečiňte, poněvadž vešli pod stín střechy mé.
Ingo hey, aman’ anak’ ampela roe mbe tsy mahavany lahy iraho; ehe angao hakareko mb’ama’areo atoy vaho ano am’iereo ze atao soa am-pihaino’ areo; fe ko anoa’ areo ndra inoñ’ inoñe amy lahilahy rey kanao mipalitse ambane tafo-trañoko ao.
9 I řekli: Odejdi tam! A mluvili: Sám se dostal sem pohostinu, a chce nás souditi? Nyní tobě hůř uděláme, než jim. I obořili se násilně na muže toho, totiž na Lota, a přistoupili, aby vylomili dvéře.
Fa hoe ka iereo, Misitaha! le tinovo’ iareo ty hoe, Niambahiny atoy itia te niavy, aa vaho mipay ho mpizaka! Aa le ihe ty ho silofe’ay hisolo iareo. Le zineha’ iereo mafe t’i Lote vaho didy tsy nampipoñake i lalambeiy.
10 Tedy muži ti vztáhli ven ruku svou, a uvedli Lota k sobě do domu, a dvéře zavřeli.
Aa le nahiti’ i lahilahy rey o fità’eo le tinari’iareo hizilike mb’am’iereo añ’anjomba ao t’i Lote, naho narindri’ iereo i lalañey,
11 A ty muže, kteříž byli přede dveřmi domu, ranili slepotou velikou, od nejmenšího až do největšího, tak že ustali, hledajíce dveří.
vaho zinevo’ iareo an-kagoàñe o lahilahy an-dala’ i anjombaio, ty kede naho ty bey, vaho nimokots’ avao iereo nipay i lalañey.
12 I řekli muži k Lotovi: Máš-li ještě zde koho, buď zetě neb syny své, neb dcery své, i všecko, což máš v městě, vyveď z místa tohoto.
Le hoe i lahilahy rey amy Lote, Ia ka ty ama’o atoañe? He vinanto’o ke ana-dahi’o, ke anak’ ampela’o, ndra iaia ama’o an-drova atoa—akaro boak’ an-toetse atoy
13 Nebo zkazíme místo toto, proto že se velmi rozmohl křik jejich před Hospodinem, a poslal nás Hospodin, abychom zkazili je.
fa harotsa’ay ty rova toy, amy te nionjoñ’ añatrefa’ Iehovà ty fikointsa’ ondati’eo, vaho nirahe’ Iehovà zahay handrotsak’ aze.
14 Vyšed tedy Lot, mluvil k zeťům svým, kteříž již měli pojímati dcery jeho, a řekl: Vstaňte, vyjděte z místa tohoto, nebo zkazí Hospodin město toto. Ale zdálo se zeťům jeho, jako by žertoval.
Aa le niavotse t’i Lote nanao ty hoe amo vinanto nañenga o anak’ ampela’eoo, Miongaha le iakaro ty toetse toy, fa ho rotsahe’ Iehovà ty rova toy. Fe natao’ o vinanto’eo t’ie nisole.
15 A když zasvitávalo, nutili andělé Lota, řkouce: Vstaň, vezmi ženu svou a dvě dcery své, kteréž tu jsou, abys nezahynul v pomstě města.
Ie nanjirike ty maraindray, nanaeñe i Lote i anjely rey ami’ty hoe: Mitroara, taono t’i vali’o naho o anak’ ampela’o roe toañe, tsy mone ho mongoreñe ami’ty halo-tsere’ ty rova toy.
16 A když prodléval, chopili muži ruku jeho, a ruku ženy jeho, a ruku dvou dcer jeho, nebo se slitoval nad ním Hospodin; i vyvedli jej, a pustili za městem.
F’ie nihenekenek’ avao, le rinambe’ o lahilahio ty fita’e naho ty fita’ i vali’ey vaho ty taña’ i anak’ ampela’e roe rey, ie niferenaiña’ Iehovà, le nendese’ iereo vaho napok’ alafe’ i rovay.
17 A stalo se, když je vedli ven, řekl jeden: Zachovejž život svůj, neohlédej se zpět, ani se zastavuj na vší této rovině; ujdi na horu, abys nezahynul.
Ie fa nasese alafe ao le hoe re, Mirombaha fiay, le ko mitoli-boho vaho ko tambatse am-bavatane atoa; miherereaha mb’am-bohitse mb’eo tsy mone ho faopaoheñe.
18 I řekl jim Lot: Ne tak, prosím, páni moji.
Le hoe t’i Lote am’ iereo: Ehe! tsie, ry talèko;
19 Aj, nyní nalezl služebník tvůj milost před očima tvýma, a veliké jest milosrdenství tvé, kteréž jsi učinil se mnou, když jsi zachoval duši mou; ale jáť nebudu moci ujíti na tu horu, aby mne nepostihlo to zlé, a umřel bych.
ingo te nisohe’o ty mpitoro’o, naho nonjone’o ty fitretreza’o ahy amy te rinomba’o ty haveloko; f’ie tsy hahafilay mb’ am-bohitse mb’eo, tsy mone hizo hankàñe vaho hikenkañe.
20 Hle, teď jest toto město blízko, do něhož bych utekl, a toť jest malé; prosím, nechť tam ujdu; však pak neveliké jest, a živa bude duše má.
Hehe ty marine naho mete rifiteñe o rova ey hoek’ eo, fa kede ‘nio. Angao hihitrifako, tsy raha kede hao, soa te ho veloñe ty fiaiko?
21 I řekl k němu: Aj, uslyšel jsem žádost tvou i v této věci, abych nepodvrátil města toho, o němž jsi mluvil.
Aa le hoe re tama’e, Ingo, fa nandraeko ty lahara’o amo raha zao, fa tsy ho rotsaheñe i rovay ty amy saontsi’oy.
22 Pospěšiž, ujdi tam; neboť nebudu moci učiniti ničehož, dokudž tam nedojdeš. A z té příčiny nazváno jest jméno města toho Ségor.
Masikà, itribaho an-day, fa tsy hahapi-draha Iraho ampara’ t’ie mandoak’ ey. Aa le natao ty hoe Tsoare i rovay.
23 Slunce vzcházelo nad zemi, když Lot všel do Ségor.
Fa nanjirik’ an-tane atoy i àndroy te niavy e Tsoare ao t’i Lote.
24 A Hospodin dštil na Sodomu a na Gomoru sirou a ohněm od Hospodina s nebe.
Heneke izay, le nañiliña’ Iehovà solifara naho afo boak’ am’ Iehovà andikerañe ao ty Sedome naho i Amorà,
25 A podvrátil ta města i všecku tu rovinu, všecky také obyvatele těch měst, i všecko, což roste z země.
vaho narotsa’e i rova rey, naho i vava-tane iabiy naho ze mpimoneñe amy rova rey vaho ze nitiry amy taney.
26 I ohlédla se žena jeho, jduc za ním, a obrácena jest v sloup solný.
Fe nitoli-boho ty vali’e, vaho ninjare vongan-tsira.
27 Vstav pak Abraham ráno, pospíšil k místu tomu, kdež byl stál před Hospodinem.
Nañaleñale mb’amy toetse nijohaña’e añatrefa’ Iehovày mb’eo t’i Avrahame
28 A pohleděv k Sodomě a Gomoře, i na všecku zemi té roviny, uzřel, a aj, vystupoval dým z země té, jako dým z vápenice.
vaho nitalake mañambane eñe mb’amy Sedome naho i Amorà naho i vavatane iabiy le nahaoniñe ty hatoe’ i taney nionjoñe manahake ty fifororoaha’ ty hatoem-pitranahañe.
29 Stalo se tedy, když kazil Bůh města té roviny, že se rozpomenul Bůh na Abrahama, a vytrhl Lota z prostředku podvrácení, když podvracel města, v nichž bydlil Lot.
Aa ie narotsan’ Añahare o rova amy vavataneio, le nitiahin’ Añahare t’i Avrahame vaho nirahe’e hiakatse boak’ añivo’ i fandrotsahañey t’i Lote, ie finongo’e o rova nimoneña’ i Loteo.
30 Potom vyšel Lot z Ségor, a bydlil na hoře té, a obě dvě dcery jeho s ním; nebo nesměl bydliti v Ségor. I bydlil v jeskyni s oběma dcerami svými.
Ie amy zao, niavotse boak’e Tsoare t’i Lote vaho nitobe ambohitse ey, ie naho i anak’ ampela’e roe ama’e rey, amy te nanembañe aze ty himoneñe e Tsoare; aa le nimoneñe am-po lakato ao, ie naho i anak’ ampela’e roe rey.
31 I řekla prvorozená k mladší: Otec náš jest již starý, a není žádného muže na zemi, ješto by všel k nám podlé obyčeje vší země.
Le hoe ty tañoloñoloña’e aman-jai’e, Fa bey ‘nio ty raentika, vaho tsy eo t’indaty an-tane atoy ty himoak’ aman-tika an-tsata’ ty tane bey toy.
32 Poď, dejme píti otci našemu vína, a spěme s ním, abychom zachovaly z otce našeho símě.
Aa le antao hampikamaen-tika divay ty raentika vaho hiolots’ ama’e, hañajàn-tika tariratse ty raentika.
33 I daly píti otci svému vína té noci; a všedši prvorozená, spala s otcem svým, kterýžto necítil, ani když lehla, ani když vstala.
Nampikamae’ iereo divay ty rae’e amy haleñey; le nimoak’ aman-drae’e ao ty tañoloñoloña’e nifandia-tihy ama’e, f’ie tsy nahafohiñe ty nandrea’e ndra ty nitroara’e.
34 Nazejtří pak řekla prvorozená k mladší: Aj, spala jsem včerejší noci s otcem svým; dejme mu píti vína ještě této noci; potom vejduc, spi s ním, a zachovejme símě z otce našeho.
Ie niloak’andro, le hoe i tañoloñoloña’ey aman-jai’e, Niolotse aman-draeko iraho; antao hampikamaentika divay indraike te hariva; le ihe ka ro hizilik’ ao hifandia’o tihy, hañajañe tariratse ho aman-draen-tika.
35 I daly píti ještě té noci otci svému vína; a vstala ta mladší, a spala s ním; on pak necítil, ani když ona lehla, ani když vstala.
Aa le nampikamae’ iereo divay indraike ty rae’ iareo amy haleñey; le niongake ty zai’e naho niolora’e; fe namoea’e ty fandrea’e naho ty fitroara’e.
36 A tak počaly obě dcery Lotovy z otce svého.
Aa le sindre nampiareñe’ i Lote rae’e i anak’ampela’e roe rey.
37 I porodila prvorozená syna, a nazvala jméno jeho Moáb; onť jest otec Moábských až do dnešního dne.
Nisamake ana-dahy i tañoloñoloña’ey le natao Mòabe ty añara’e; Ie ty rae’ o nte-Mòabeo pak’ henaneo.
38 I mladší také porodila syna, a nazvala jméno jeho Ben Ammon; onť jest otcem Ammonitských až do dnešního dne.
Nahatoly ana-dahy ka ty zai’e vaho natao’e Benamý ty añara’e; ie ty rae’ o anak’Amoneo pak’androany.
