2 Mojžišova 5
1 Potom pak přišli Mojžíš s Aronem, a řekli Faraonovi: Takto praví Hospodin, Bůh Izraelský: Propusť lid můj, ať mi slaví svátky na poušti.
Te phoeiah Moses neh Aaronte cet rhoi tih Pharaoh te, “Israel Pathen BOEIPA loh, 'Ka pilnam he hlah lamtah khosoek kah kamah taengah lam uh saeh,’ a ti,” a ti nah rhoi.
2 Odpověděl Farao: Kdo jest Hospodin, abych poslechl hlasu jeho a propustil Izraele? Hospodina neznám, Izraele také nepropustím.
Tedae Pharaoh loh, “U BOEIPA nim a ol te ngai vetih Israel te ka hlah eh? BOEIPA te ka ming pawt dongah Israel te ka hlah mahpawh,” a ti nah.
3 I řekli: Bůh Hebrejský potkal se s námi. Nechť medle jdeme cestou tří dní na poušť, a obětujeme Hospodinu Bohu našemu, aby nedopustil na nás moru neb meče.
Te phoeiah, “Hebrew rhoek kah Pathen loh kaimih te n'doe. Longpuei hnin thum caeh kah khosoek ah ka cet uh mai eh. BOEIPA ka Pathen te ka nawn uh pawn eh. Kaimih he duektahaw neh, cunghang neh n'cuuk tarha ve,” a ti nah rhoi.
4 I řekl jim král Egyptský: Proč ty Mojžíši a Arone, odtrhujete lid od prací jejich? Jděte k robotám svým.
Tedae Egypt manghai loh amih rhoi te, “Moses neh Aaron, balae tih pilnam te a bitatna hlahpham sak, namah bi la cet,” a ti nah.
5 Řekl také Farao: Hle, již nyní mnoho jest lidu toho v zemi, a vy odvozujete je od robot jejich.
Te vaengah Pharaoh loh, “Khohmuen pilnam loh yet coeng tih amamih khaw a bitloh lamkahna kangkuen sak ke,” a ti.
6 I přikázal Farao v ten den úředníkům nad lidem a šafářům jeho, řka:
Te khohnin ah tah Pharaoh loh pilnam sokah aka tueihnorhoek neh a rhoiboei rhoek te a uen.
7 Nedávejte již více slámy lidu k dělání cihel jako prvé; nechať jdou sami a sbírají sobě slámu.
“Hlaem hlaemvai kah bangla laiboeng aka saii pilnam te cangkong paek ham vaengah koei pa uh boeh. Amamih cet uh saeh lamtah amamih ham cangkongte coi uh saeh.
8 Však touž summu cihel, kterouž udělávali prvé, uložte na ně, nic neujímejte z ní; neboť zahálejí, a protož volají, řkouce: Poďme, obětujme Bohu našemu.
Tedae laiboeng kah a lan a tang tah amih taengah hlaem hlaemvai kah, a saii bangla khueh uh lamtah yueh pah boeh. A duem uh ham tangloeng ni pang uh tangkhuet tih, 'Ka Pathen te nawn ham ka cet ni, ' a ti uh.
9 Nechť se přitíží robot mužům těm; a nechť pracují v nich, aby se neohlédali na slova lživá.
Hlangrhoek ham thohtatnahloh a nan daengah ni te tea saii uh vetih laithae ol taenglaa mang uh pawt eh?,” a ti nah.
10 Vyšedše tedy úředníci nad lidem a šafáři jeho, mluvili k lidu, řkouce: Takto praví Farao: Já nebudu vám dávati slámy.
Te phoeiah pilnam aka tueihno neh a rhoiboei rhoek te cet uh tih pilnam tea voek uh. Te vaengah, “Pharaoh loh, “Nangmih te cangkong kam pae mahpawh,’ a ti.
11 Sami jděte, beřte sobě slámu, kdekoli naleznete; ale nic nebude ujato díla vašeho.
Namamih cet uh lamtah me lamkah a hmuh uh akhaw cangkong te namamih loh vawthaih uh. Tedae ol vanbangla na thohtatnah te hnop boeh,” a ti nah.
12 I rozběhl se lid po vší zemi Egyptské, aby trhal strniště místo slámy.
Te vaengah pilnamte cangkong yueng la divawt coi ham Egypt kho tom ah taekyak uh.
13 A úředníci nutili je, řkouce: Vyplňte díla svá, úkol denní v den jeho, jako když sláma byla.
Te vaengah aka tueihno rhoek loh a tanolhuh tih, “Cangkonga om vaengkah bangla hnin at kah na bi tueng hnote amah khohnin ah coeng uh,” a ti.
14 I biti jsou šafáři synů Izraelských, kteréž ustanovili nad nimi úředníci Faraonovi, a mluveno k nim: Proč jste nevyplnili úkolu svého v díle cihel, jako prvé, ani včera ani dnes?
Amih sokaha khueh Pharaoh kah a tueihno rhoek loh Israel ca rhoek kah rhoiboei te a ngawnuh tih, “Hlaem hlavai kah bangla saii ham khaw hlaem neh tihnin kah khaw balaetih na oltlueh te na coeng uh pawh,” a ti na uh.
15 I přišli šafáři synů Izraelských, a volali k Faraonovi, řkouce: Proč tak děláš služebníkům svým?
Te dongah Israel ca rhoek kah rhoiboei rhoek te cet uh tih Pharaoh taengah panguh tih, “Balae tih na salrhoek taengah he he na saii.
16 Slámy se nedává služebníkům tvým, a říkají nám: Dělejte cihly; a hle, služebníci tvoji biti bývají, a hřeší lid tvůj.
Na salrhoek he cangkong m'paek pawt ah kaimih taengah laiboeng saii ham a thui uh. Na pilnama tholh akhaw na sal rhoek ni n'ngawn uh coeng he,” a ti na uh.
17 I řekl: Zahálíte, zahálíte, a protož mluvíte: Poďme, obětujme Hospodinu.
Tedae, “Nangmih aka duem la aka duem rhoek, nangmih loh BOEIPA taengah hmueih nawn la caeh ham na thui tangkhuet.
18 Protož nyní jděte, dělejte; slámy se vám dávati nebude, ale vy summu cihel vyplňujte.
Te dongah lcet uh lamtah thotat uh laeh. Nangmih te cangkong m'paek pawt akhaw laiboeng tah a rhimong hil pae uh,” a ti nah.
19 Vidouce šafáři synů Izraelských, že zle s nimi, poněvadž řečeno: Neujmete počtu cihel vašich z úkolu denního v den jeho,
“Amah khohnin ah hnin at kah olka bangla na laiboeng te hnop boeh,” a ti coeng dongah amihloh a yoethae a puei te Israel ca kah rhoiboei rhoek loh a hmuh uh.
20 Potkali se s Mojžíšem a Aronem, kteříž stáli, aby jim vstříc vyšli, když by se vraceli od Faraona.
Pharaoh taeng lamloh a nong vaengah amih rhoi doe ham aka pai rhoek te Moses neh Aaron te a doo uh.
21 A mluvili jim: Pohlediž Hospodin na vás, a suď; nebo zošklivili jste nás před Faraonem a služebníky jeho, a dali jste meč v ruku jejich, aby nás zamordovali.
Te vaengah amih rhoi te, “BOEIPA loh nangmih te m'hmu lamtah laitloek nawn saeh. Mamih kah hmuehmuei te Pharaoh mik ah bo a rhim sak tih a salrhoek mikhmuh ah mamih ngawn ham a kut ah cunghanga paek,” a ti rhoi.
22 I navrátil se Mojžíš k Hospodinu a řekl: Pane, proč jsi tyto zlé věci uvedl na lid tento? Proč jsi mne sem poslal?
Te dongah Moseste BOEIPA taengla mael tih, “Ka Boeipa aw, balae tih pilnam soah thae na huet? Balae tih he la kai nan tueih?
23 Nebo od té chvíle, jakž jsem všel k Faraonovi, abych mluvil jménem tvým, hůře nakládá s lidem tímto, a ty jsi vždy nevysvobodil lidu svého.
Na ming neh thui ham Pharaoh taengla ka pawk lamkahte pilnam he ni thae a huet thil tih na pilnam tena huul khaw na huul hae moenih,” a ti nah.
