2 Mojžišova 16
1 Když se pak hnuli z Elim, přišlo všecko množství synů Izraelských na poušť Sin, kteráž jest mezi Elim a Sinai, v patnáctý den druhého měsíce po vyjití z země Egyptské.
Te phoeiah Elim lamloh cet uh tih Israel ca rhaengpuei boeih tah Sin khosoek la pawk uh. Elim laklo neh Sinai laklo te Egypt kho lamloh a thoh uh phoeikaha hla bae hnin hlai nga dongah a phauh.
2 I reptalo všecko shromáždění synů Izraelských proti Mojžíšovi a proti Aronovi na poušti.
Te vaengah Israel ca rhaengpuei boeihte khosoek kah Moses taeng neh Aaron taengah nul khaw nul uh.
3 A mluvili jim synové Izraelští: Ó bychom byli zemřeli od ruky Hospodinovy v zemi Egyptské, když jsme sedávali nad hrnci masa, když jsme se najídali chleba do sytosti! A teď vyvedli jste nás na tuto poušť, abyste zmořili všecko shromáždění toto hladem.
Israel ca rhoek loh amih rhoi te, “BOEIPA kut ah kaimih duek sak ham n'khueh pawt nim ca? Egypt kho ah maeh am dongah mamih n'ngol uh tih kodam la buh ka caak uh vaengah hlangping boeih he khokha neh duek sak ham maco he khosoek la kaimih nang khuen,” a ti uh.
4 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Aj, já dám vám chleba s nebe jako déšť, a vycházeti bude lid a sbírati, což by postačilo na každý den, abych ho zkusil, bude-li choditi v zákoně mém, či nebude.
Te vaengah BOEIPA loh Moses te, “Kai loh nangmih ham vaan lamkah buh kan tlan sak ne. Pilnamte cet saeh lamtah hnin at ka a rhoehte amah khohnin ah yoep uh saeh. Ka olkhueng dongaha pongpa neh a pongpa pawt khaw amah ka noem dae eh.
5 V den pak šestý přistrojí sobě to, co přinesou; a bude toho dvakrát více, než toho, což sbírati mají na každý den.
A rhuk hnin donglaa pha vaengah hang khuen te soepsoei uh saeh. Te vaengah tah a hnin, hnin kah a yoep lakah rhaepnit lo saeh,” a ti nah.
6 Tedy mluvil Mojžíš a Aron všechněm synům Izraelským: U večer poznáte, že Hospodin vyvedl vás z země Egyptské.
Te phoeiah Moses neh Aaron loh Israel ca boeih te, “BOEIPA loh nangmih Egypt kho lamkah n'khuen te hlaemhmah vaengahna ming uh bitni.
7 A ráno uzříte slávu Hospodinovu; neboť jest slyšel reptání vaše proti Hospodinu. My zajisté co jsme, že repcete proti nám?
Mincangah BOEIPA kah thangpomnah tena hmuh uh bal bitni. BOEIPA soah nangmih kah kohuetnah te amahloh a yaak. Tedae kaimih rhoi taengahna nul la na nul uh te kaimih rhoi tah ulae?” a ti nah.
8 Mluvil dále Mojžíš: Z toho, pravím, poznáte, když vám dá Hospodin u večer masa, abyste se najedli, a chleba ráno do sytosti, poněvadž slyšel Hospodin reptání vaše, jimiž jste na něj reptali. Nebo my co jsme? Ne proti námť jsou reptání vaše, ale proti Hospodinu.
Te phoeiah Moses loh, “BOEIPA loh nangmih he hlaem kah caak ham maeh neh mincang ah buh kodam la m'paek ham vaengah na kohuetnah neh amah taengah na nul te BOEIPAloh a yaak coeng. Te dongah kaimih rhoi he ulae? Nangmih kah kohuetnahte kaimih rhoi taengah pawt tih BOEIPA taengah ni na kohuet uh,” a ti nah.
9 I řekl Mojžíš Aronovi: Mluv ke všemu shromáždění synů Izraelských: Přistuptež před oblíčej Hospodinův; neboť jest slyšel reptání vaše.
Te phoeiah Moses loh Aaron taengah, “Israel ca rhaengpuei boeih te, 'Nangmih kah kohuetnah tea yaak coeng dongah BOEIPA mikhmuh lana tawn uh laeh,’ ti nah,” a ti nah.
10 Stalo se pak, když mluvil Aron ke všemu shromáždění synů Izraelských, že se obrátili tváří k poušti, a aj, sláva Hospodinova ukázala se v oblaku.
Aaron loh Israel ca rhaengpuei boeih tea voek vaengah khosoek laa mael uh hatah BOEIPA thangpomnahte cingmai khuiah tarha tueng uh.
11 (A již byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
Te phoeiah BOEIPA loh Moses tea voek tih,
12 Slyšelť jsem reptání synů Izraelských. Mluviž jim a pověz: K večerou jísti budete maso, a ráno chlebem nasyceni budete, abyste poznali, že já jsem Hospodin Bůh váš.)
Israel ca rhoek kah kohuetnah te ka yaak. Amih te thui pah. 'Hlaem ah maehna caak uh tih, mincang ah buhna hah uh ni,’ ti nah. Te vaengah kai Yahweh he na Pathen la nan ming uh bitni,” a ti nah.
13 Tedy stalo se u večer, že přiletěly křepelky a přikryly tábor; ráno pak spadla rosa okolo táboru.
Hlaema pha tangloeng vaengah tah tanghuem ha pawk tih rhaehhmuen tea thing. Mincang ah rhaehhmuen kaepvai kah buemtui te a khaana om pah.
14 A když přestalo padání rosy, aj, ukázalo se po vrchu pouště drobného cosi a okrouhlého, drobného jako jíní na zemi.
Tedae buemtui kah a khaana cing nen tah khosoek cirhong aha kueluek a tham aka yit tarha om tih diklai ah vueltling bangla om.
15 Což vidouce synové Izraelští, řekli jeden druhému: Man jest toto. Nebo nevěděli, co by bylo. Tedy řekl jim Mojžíš: To jest ten chléb, kterýž vám dal Hospodin ku pokrmu.
Te vaengah Israel ca rhoek loh a hmuh uh. Te dongah hlang loh a manuca taengah,” Manna la he,” a ti uh. Tete balae ti a ming uh pawt dongah Moses loh amih te, “He kah buh he BOEIPA loh nangmih taengah cakkoi la m'paek coeng.
16 To jest, o čemž přikázal Hospodin: Nasbírejte sobě toho každý k svému pokrmu; gomer na jednoho člověka vedlé počtu osob vašich, každý na ty, kteříž jsou v stanu jeho, vezmete.
He ham he BOEIPA loh ol n'uen coeng. Hlang loh amah caak rhoeh ah rhut saeh. Na hinglu tarhingah hlangmi pakhat ham kosai pakhat van saeh. Hlang he amah dap ah aka om tarhingah khuen sak uh,” a ti nah.
17 I učinili tak synové Izraelští, a nasbírali jiní více, jiní méně.
Tete Israel ca rhoek loh a ngai uh van tih baeko baepet lam khawa rhuh uh.
18 Potom měřili na gomer. A nezbylo tomu, kdo nasbíral mnoho, a ten, kdo nasbíral málo, neměl nedostatku; ale každý, což mohl snísti, nasbíral.
Kosai dongaha loeng uh tih baepet hoei pawt tih baeko lam khaw vaitah pawh. Hlang loh amah caak rhoeh aha coi uh.
19 I řekl jim Mojžíš: Žádný ať nic z toho nepozůstavuje k jitru.
Te phoeiah Moses loh amih te, “Hlang khat long khaw te te mincang hil la paih boel saeh,” a ti nah.
20 Ale neuposlechli Mojžíše. Nebo někteří zanechali díl z toho až do jitra; i zčervivělo a zsmradilo se. Pročež rozhněval se na ně Mojžíš.
Tedae Moses ol te hnatun uh pawt tih hlang rhoek loh te te mincang hila paih uh. Te vaengaha rhiita poem pah tiha rhim dongah amih taengah Mosesa thintoek.
21 Tak tedy sbírali to každého jitra, každý což snísti mohl. A když horké bylo slunce, tedy se ta manna rozpouštěla.
Te phoeiah tah mincang, mincang bueng ah te tea rhuh uh. Hlang takuem loh amah caak rhoeh ah a rhuh dae khomika bae vaengaha yut pah.
22 Když pak bylo v den šestý, nasbírali toho chleba dvojnásobně, po dvou gomer na každého; protož přišla všecka knížata toho shromáždění, a pověděli Mojžíšovi.
Hnin rhuka lo vaengah tah buh te hlang pakhat ham kosai panita rhaeplaa rhuh uh. Te dongah rhaengpuei khoboei boeih tah cet uh tih Moses taengah puen uh.
23 Kterýžto řekl jim: Toť jest, což mluvil Hospodin: Odpočinutí soboty svaté Hospodinu bude zítra. Což byste měli péci, pecte, a což byste vařiti měli, vařte dnes; což pak koli zbude, nechte sobě a schovejte to k jitru.
Te vaengah amih te, “He he BOEIPAloh a thui coeng. Thangvuen tah BOEIPA ham koiyaeh Sabbath cim la om. Te dongah hai koi te hai uh lamtah thong koi te thong uh. A coih boeih te namamih ham rhoe uh lamtah mincang hil tuemkoi la om saeh,” a ti nah.
24 Protož schovali to do rána, jakž přikázal Mojžíš; a nezsmradilo se, ani v něm červů nebylo.
Mosesloh a uen bangla mincang hila rhoe uh tangloeng vaengah rhim pawt tih a khuiaha rhit khaw om pawh.
25 I řekl Mojžíš: Jeztež to dnes, poněvadž sobota jest dnes Hospodinu; dnes toho nenaleznete na poli.
Te phoeiah Moses loh, “Tihninah tete ca uh, Sabbath he BOEIPA kah khohnin ni. Tihnin ah ngawn tah diklai ah te te na hmu uh mahpawh.
26 Po šest dní budete to sbírávati, den pak sedmý sobota jest; nebude bývati manny v ní.
Hnin rhuk khuiah ni te te na rhuh uh eh. Tedaea rhih hnin tah Sabbath coeng tih te vaengah om mahpawh,” a ti nah.
27 Stalo se pak dne sedmého, že vyšli někteří z lidu sbírat, a nenašli.
Te dongaha rhih hnina pha vaengah rhuh hamla pilnam te mop uh dae hmu uh pawh.
28 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: I dokudž zpěčovati se budete přikázaní mých ostříhati a zákonů mých?
Te vaengah BOEIPA loh Moses te, “Ka olpaek neh ka olkhueng tuem ham he me hil nim na aal ve?
29 Viztež, žeť Hospodin vám dal sobotu, a proto on vám dává v den šestý chleba na dva dni. Zůstaňte každý v svém, aniž kdo vycházej z místa svého v den sedmý.
BOEIPA loh nangmih taengah Sabbath m'paek te hmu uh. Te dongaha rhuk hnin ah nangmih te hnin hnih caak te m'paek. A rhih hnin ah tah hlang he amah hmuenah khosa saeh lamtah hlang pakhat khaw amah hmuen lamloh cet boel saeh,” a ti nah.
30 I odpočinul lid v den sedmý.
Te dongah pilnam khaw a rhih hnin ah duem van.
31 Nazval pak lid Izraelský jméno toho chleba man; kterýž byl jako símě koliandrové, a bílý, a chut jeho jako koláče s medem.
Te kah ming te Israel imkhui loh mannalaa khue. Tete sungsin tii bangla bok tih a tuihlim tah khoitui buhrhawm bangla om.
32 Řekl také Mojžíš: Toť jest, což přikázal Hospodin: Naplň gomer tou mannou, aby chována byla na budoucí věky vaše, aby viděli pokrm, kterýž jsem vám dával jísti na poušti, když jsem vás vyvedl z země Egyptské.
Te phoeiah Moses loh, “He ol he BOEIPA long ni n'uen. Te te kosaia bae la na cadilcahma ham tuemkoi la om saeh. Te daengah ni Egypt kho lamloh nangmih kang khuen vaengkah khosoek ah nangmih buh kan cah tea hmu uh eh,” a ti.
33 I řekl Mojžíš Aronovi: Vezmi jedno věderce, a vsyp do něho plné gomer manny; a nech jí před tváří Hospodinovou, aby chována byla na budoucí věky vaše.
Te phoeiah Moses loh Aaron te, “Am pakhat lo lamtah manna kosaia bae la pahoi sang. Te te na cadilcahma duela tuemkoi la BOEIPA mikhmuh ah tawn pah,” a ti nah.
34 A protož jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi, nechal jí Aron před svědectvím, aby tu chována byla.
BOEIPA loh Moses taengaha uen bangla tuemkoi ham Aaronte laipainah hmai aha khueh.
35 Jedli pak synové Izraelští mannu za čtyřidceti let, dokudž nevešli do země, v níž bydliti měli; mannu jedli, dokudž nepřišli k končinám země Kananejské.
Khosaknah khohmuen la a pawk uh hil kum sawmli khuiah Israel carhoek manna tea caak uh. Kanaan khohmuena bawtnah la a pawk uh hil manna tea caak uh.
36 Gomer pak jest desátý díl efi.
Kosai parhate cangnoek khat lo ni.
