Ester 8

1 Téhož dne dal král Asverus Ester královně dům Amana nepřítele Židovského, a Mardocheus přišel před krále, (nebo oznámila Ester, co by jí on byl).

On that day did king Achashverosh give the house of Haman the adversary of the Jews unto Esther the queen: and Mordecai came before the king; for Esther had told what he was unto her.

2 Kdežto král sňav prsten svůj, kterýž vzal od Amana, dal jej Mardocheovi. Ester pak ustanovila Mardochea nad domem Amanovým.

And the king took off his signet-ring which he had taken away from Haman, and gave it unto Mordecai: and Esther appointed Mordecai over the house of Haman.

3 Potom ještě Ester mluvila před králem, padši k nohám jeho, a s pláčem pokorně ho prosila, aby zrušil nešlechetnost Amana Agagského a jeho úklady, kteréž smyslil proti Židům.

And Esther spoke again before the king, and fell down at his feet, and wept, and besought him to do away the evil of Haman the Agagite, and his device which he had devised against the Jews.

4 (Tedy vztáhl král k Esteře berlu zlatou, a Ester vstavši, postavila se před králem.)

And the king held out toward Esther the golden sceptre; and Esther arose, and stood up before the king;

5 A řekla: Jestliže se králi za dobré vidí, a nalezla-li jsem milost před tváří jeho, a jestliže se ta věc králi slušná býti vidí, a já jsem-li příjemná před očima jeho: nechť jest psáno, aby byli zrušeni listové ti, a tak úkladové Amana syna Hammedatova Agagského, kteréž rozepsal, aby vyhladili Židy, což jest jich ve všech krajinách královských.

And she said, If it be pleasing to the king, and if I have found grace before him, and the thing seem proper before the king, and I be pleasing in his eyes, let it be written to recall the letters, the device of Haman the son of Hammedatha the Agagite, which he hath written to exterminate the Jews who are in all the provinces of the king.

6 Nebo jak bych se mohla dívati na to zlé, kteréž by potkalo lid můj? A jak bych mohla hleděti na zhoubu rodiny své?

For how could I endure to look on the evil that is to befall my people? and how could I endure to look on the extermination of my kindred?

7 I řekl král Asverus Ester královně a Mardocheovi Židu: Ej, dům Amanův dal jsem Esteře, jeho pak oběsili na šibenici, proto že vztáhnouti chtěl ruku svou na Židy.

Then said king Achashverosh unto Esther the queen and to Mordecai the Jew, Behold, the house of Haman have I given to Esther, and him have they hanged on the gallows, because he had stretched out his hand against the Jews.

8 Vy tedy pište Židům, jakž se vám za dobré zdá, jménem královským, a zapečeťte prstenem královským. (Nebo což se píše jménem krále, a zapečetí prstenem královským, nemůže zpátkem jíti.)

But ye write yourselves concerning the Jews, as it may be good in your eyes, in the king's name, and seal it with the king's signet-ring; for a writing which is written in the king's name, and sealed with the king's signet-ring, cannot be recalled.

9 Takž svolali písaře královské v ten čas měsíce třetího, jenž jest měsíc Siban, dvadcátého třetího dne téhož měsíce, a psáno jest všecko tak, jakž přikázal Mardocheus, k Židům a knížatům, i vývodám a hejtmanům krajin, kteréž jsou od Indie až do země Mouřenínské, sto dvadceti sedm krajin, do každé krajiny písmem jejím, každému národu jazykem jeho, též i Židům písmem jejich a jazykem jejich.

Then were called the king's scribes at that time in the third month, that is, the month Sivan, on the three and twentieth day thereof; and it was written all just as Mordecai commanded to the Jews, and to the lieutenants, and the governors and the princes of the provinces who were from India unto Ethiopia, one hundred and twenty-seven provinces, unto every province according to its writing, and unto every people according to its language, and to the Jews according to their writing, and according to their language.

10 A když napsal jménem krále Asvera a zapečetil prstenem královským, rozeslal listy po poslích, kteříž jezdívali na koních rychlých a mezcích mladých:

And he wrote in the name of king Achashverosh, and sealed it with the king's signet-ring, and he sent letters through means of the swift messengers on horseback, and riders on mules, camels, and young dromedaries:

11 Že jest povolil král Židům, kteříž by v kterémkoli městě byli, aby shromáždíce se, zastávali života svého, a aby hubili, mordovali a plénili všecka vojska národu i krajiny, útok činících na ně, na děti jejich i ženy jejich, a kořisti jejich aby rozbitovali.

That the king had granted to the Jews who were in every city to gather themselves together, and to stand forward for their life, to destroy, to slay, and to exterminate all the military strength of the people and province that would assault them, both little ones and women, and to plunder their property as spoil,

12 Jednoho a téhož dne ve všech krajinách krále Asvera, totiž třináctého, měsíce dvanáctého, jenž jest měsíc Adar.

On one day in all the provinces of king Achashverosh, on the thirteenth day of the twelfth month, which is the month Adar.

13 Summa toho psání: Aby vyhlášeno bylo v jedné každé krajině, a oznámeno všechněm národům, aby Židé byli hotovi ke dni tomu ku pomstě nad nepřátely svými.

A copy of the writing to be given out as a law in every province, was published unto all nations, and that the Jews should be ready against that day to avenge themselves on their enemies.

14 Tedy poslové, kteříž jezdívali na koních prudkých a na mezcích, vyjeli snažným a rychlým během s poručením královským, a vyhlášeno jest to v Susan, městě královském.

The swift messengers that rode upon mules and camels went out, being hastened and hurried forward with the command of the king: and the law was given out at Shushan the capital.

15 Mardocheus pak vycházel od oblíčeje královského v rouše královském z postavce modrého a bílého, v koruně zlaté veliké a v plášti kmentovém a šarlatovém, a město Susan plésalo a veselilo se.

And Mordecai went out from the presence of the king in a royal apparel of blue and white, and with a great crown of gold, and with a cloak of fine linen and purple: and the city of Shushan was glad and joyful.

16 Nebo Židům vzešlo světlo a radost, i veselé a sláva.

For the Jews there was light, with joy and gladness, and honor.

17 Ano i v každé krajině i v každém městě, na kteréžkoli místo poručení královské a výpověd jeho došla, veselé a radost měli Židé, hody a dobrou vůli, a mnozí z národů jiných přistupovali k Židům; nebo připadl na ně strach Židovský.

And in every province, and in every city, whithersoever the king's command reached with his law, there were joy and gladness for the Jews, entertainments and a feast-day: and many of the people of the land became Jews; for the dread of the Jews had fallen upon them.