Efezským 5
1 Buďtež tedy následovníci Boží, jakožto synové milí.
Bodite torej posnemalci Bogá, kakor otroci ljubljeni,
2 A choďte v lásce, jako i Kristus miloval nás, a vydal sebe samého za nás, dar a obět Bohu u vůni rozkošnou.
In živite v ljubezni, kakor je tudi Kristus ljubil nas, in se je dal za nas kakor daritev in žrtev Bogu v prijetno dišavo.
3 Smilstvo pak a všeliká nečistota, neb lakomství, aniž jmenováno buď mezi vámi, jakož sluší na svaté,
Kurbarija pa in sleherna nečistost ali lakomnost naj se še imenuje ne med vami, kakor se spodobi svetim;
4 A mrzkost, ani bláznové mluvení, ani šprymování, kteréžto věci jsou nenáležité, ale raději díků činění.
In nesramnost in blebetanje ali norčevanje, kar je nespodobno, temveč zahvaljevanje.
5 Víte zajisté o tom, že žádný smilník aneb nečistý, ani lakomec, (jenž jest modloslužebník, ) nemá dědictví v království Kristově a Božím.
To namreč veste, da nobeden kurbir, ali nečistnik, ali lakomnik, kateri je malikovalec, nima dedščine v kraljestvu Kristusovem in Božjem;
6 Žádný vás nesvoď marnými řečmi; nebo pro takové věci přichází hněv Boží na syny nepoddané.
Nihče vas ne varaj s praznimi besedami; kajti za to prihaja jeza Božja na nepokorščine sinove.
7 Nebývejtež tedy účastníci jejich.
Ne bodite torej deležniki njih!
8 Byli jste zajisté někdy temnosti, ale nyní jste světlo v Pánu. Jakožto synové světla choďte,
Bili ste namreč nekdaj temà, zdaj pa svetloba Gospodu: kakor svetlobe otroci živite;
9 (Nebo ovoce Ducha záleží ve vší dobrotě, a spravedlnosti, a v pravdě, )
(Kajti sad Duha je v sleherni dobroti in pravičnosti in resnici);
10 O to stojíce, což by se dobře líbilo Pánu.
In presojajte, kaj je po volji Gospodu.
11 A neobcujte s skutky neužitečnými tmy, ale raději je trescete.
In ne udeležujte se nerodovitnih del temé; temveč še grajajte jih;
12 Nebo což se tajně děje od nich, mrzko jest o tom i mluviti.
Kar namreč skrivàj počenjajo, grdó je praviti samo.
13 Ale to všecko, když bývá od světla trestáno, bývá zjeveno; cožkoli zajisté zjevné bývá, světlo jest.
Vse to pa, kar graja svetloba, razodene se; kajti vse razodeto je svetloba;
14 Protož praví: Probuď se ty, kdož spíš, a vstaň z mrtvých, a zasvítíť se tobě Kristus.
Za to pravi: "Zbúdi se, ki spiš, in vstani izmed mrtvih, in prisvetil ti bode Kristus."
15 Viztež tedy, kterak byste opatrně chodili, ne jako nemoudří, ale jako moudří,
Glejte torej, da živite skrbno, ne kakor ne modri, nego kakor modri;
16 Vykupujíce čas; nebo dnové zlí jsou.
In skrbno rabite čas, ker dnevi so hudi.
17 Protož nebývejte neopatrní, ale rozumějící, která by byla vůle Páně.
Zatorej ne bodite nespametni, nego umeči, kaj je volja Gospodova.
18 A neopíjejte se vínem, v němž jest prostopašnost, ale naplněni buďte Duchem,
In ne upijanjajte se z vinom, v katerem je zapravljivost, temuč napolnjujte se v Duhu,
19 Mluvíce sobě vespolek v žalmích, a v chvalách, a v písničkách duchovních, zpívajíce a plésajíce v srdcích svých Pánu,
Govoreč med seboj v psalmih, slavospevih in pesmah duhovnih, pojóč in prepevajoč v srcu svojem Gospodu,
20 Díky činíce vždycky ze všeho ve jménu Pána našeho Jezukrista Bohu a Otci,
Zahvaljujoč se vedno za vse v imenu Gospoda našega Jezusa Kristusa Bogu in očetu,
21 Poddáni jsouce jedni druhým v bázni Boží.
Pokorni si med seboj v strahu Božjem.
22 Ženy mužům svým poddány buďte, jako Pánu.
Žene, svojim možém bodite pokorne, kakor Gospodu;
23 Nebo muž jest hlava ženy, jako i Kristus hlava církve, a onť jest spasitel těla.
Kajti mož je glava ženi, kakor tudi Kristus glava občini, in on je rešenik telesa.
24 A protož jakož církev poddána jest Kristu, tak i ženy mužům svým ve všem.
Ali kakor je občina pokorna Kristusu, tako tudi žene svojim možém v vsem.
25 Muži milujte ženy své, jako i Kristus miloval církev, a vydal sebe samého za ni,
Možje, ljubite žene svoje, kakor je tudi Kristus ljubil občino, in je sebe dal zanjo,
26 Aby ji posvětil, očistiv obmytím vody skrze slovo,
Da jo posveti, očistivši v kopelji vode v besedi,
27 Aby ji sobě postavil slavnou církev, nemající poškvrny, ani vrásky, neb cokoli takového, ale aby byla svatá, a bez úhony.
Da si jo pripravi slavno občino, brez madeža ali gube ali kaj enakega, nego da bode sveta in brezmadežna.
28 Takť jsou povinni muži milovati ženy své jako svá vlastní těla. Kdo miluje ženu svou, sebeť samého miluje,
Tako so možjé dolžni ljubiti žene, kakor telesa svoja. Kdor ljubi ženo svojo, ljubi sebe;
29 Žádný zajisté nikdy těla svého neměl v nenávisti, ale krmí a chová je, jakožto i Pán církev.
Kajti nihče ni nikoli sovražil svojega mesa, nego hrani in goji ga, kakor tudi Gospod občino;
30 Neboť jsme oudové těla jeho, z masa jeho, a z kostí jeho.
Ker udje smo telesa njegovega, iz mesa njegovega in iz kosti njegovih.
31 A protoť opustí člověk otce svého i matku, a připojí se k manželce své, i budouť ti dva jedno tělo.
"Za to bode človek zapustil očeta svojega in mater in držal se žene svoje, in oba bodeta v eno meso."
32 Tajemství toto veliké jest, ale já pravím o Kristu a o církvi.
Ta skrivnost je velika; jaz pa pravim za Kristusa in za občino.
33 A však i vy, jeden každý z vás, manželku svou tak jako sám sebe miluj. Žena pak ať se bojí muže.
Ali tudi vi posamezni, vsak naj ljubi ženo svojo tako kakor sebe; žena pa bój se moža.
