Efezským 4
1 Prosímť tedy vás já vězeň v Pánu, abyste chodili tak, jakž hodné jest na to povolání, kterýmž povoláni jste,
I therefore, the prisoner of the Lord, beseech you that ye walk worthy of the vocation by which ye are called,
2 Se vší pokorou, tichostí, i s snášelivostí, snášejíce se vespolek v lásce,
With all lowliness and meekness, with long-suffering, forbearing one another in love;
3 Usilujíce zachovávati jednotu Ducha v svazku pokoje.
Endeavoring to keep the unity of the Spirit in the bond of peace.
4 Jedno jest tělo, a jeden Duch, jakož i povoláni jste v jedné naději povolání svého.
[There is] one body, and one Spirit, even as ye are called in one hope of your calling;
5 Jeden Pán, jedna víra, jeden křest,
One Lord, one faith, one baptism,
6 Jeden Bůh a Otec všech, kterýž jest nade všecko, a skrze všecko, i ve všech vás.
One God and Father of all, who [is] above all, and through all, and in you all.
7 Ale jednomu každému z nás dána jest milost podlé míry obdarování Kristova.
But to every one of us is given grace according to the measure of the gift of Christ.
8 Protož dí: Vstoupiv na výsost, jaté vedl vězně, a dal dary lidem.
Wherefore he saith, When he ascended on high, he led captivity captive, and gave gifts to men.
9 Ale to, že vstoupil, co jest, jediné že i sstoupil prvé do nejnižších stran země?
Now that he ascended, what is it but that he also descended first into the lower parts of the earth?
10 Ten pak, kterýž sstoupil, onť jest, kterýž i vstoupil vysoko nade všecka nebesa, aby naplnil všecko.
He that descended is the same also that ascended far above all heavens, that he might fill all things.
11 A onť dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné pak evangelisty, jiné pak pastýře a učitele,
And he gave some, apostles; and some, prophets; and some, evangelists; and some, pastors and teachers;
12 Pro spořádání svatých, k dílu služebnosti, pro vzdělání těla Kristova,
For the perfecting of the saints, for the work of the ministry, for the edifying of the body of Christ:
13 Až bychom se sběhli všickni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova,
Till we all come in the unity of the faith, and of the knowledge of the Son of God, to a perfect man, to the measure of the stature of the fullness of Christ:
14 Abychom již více nebyli děti, zmítající se a točící každým větrem učení v neustavičnosti lidské, v chytrosti k oklamávání lstivému;
That we henceforth be no more children, tossed to and fro, and carried about with every wind of doctrine, by the sleight of men, [and] cunning craftiness, by which they lie in wait to deceive:
15 Ale upřímě se majíce v lásce, rosťme v toho všelijak, kterýž jest hlava, totiž v Krista.
But speaking the truth in love, may grow up into him in all things, who is the head, [even] Christ:
16 Z kteréhož všecko tělo příslušně spojené a svázané po všech kloubích přisluhování, podlé vnitřní moci v míru jednoho každého ouda, zrůst, jakž na tělo přísluší, béře, k vzdělání svému v lásce.
From whom the whole body fitly joined together and compacted by that which every joint supplieth, according to the effectual working in the measure of every part, maketh increase of the body to the edifying of itself in love.
17 A protož totoť pravím a osvědčuji skrze Pána, abyste již více nechodili, jako i jiní pohané chodí, v marnosti mysli své,
This I say therefore, and testify in the Lord, that ye henceforth walk not as other Gentiles walk, in the vanity of their mind,
18 Zatemnění v rozumu, odcizeni jsouce od života Božího, pro neznámost, kteráž jest v nich z zatvrzení srdce jejich.
Having the understanding darkened, being alienated from the life of God through the ignorance that is in them, because of the blindness of their heart:
19 Kteříž zoufavše sobě, vydali se v nestydatost, aby všelikou nečistotu páchali s chtivostí.
Who being past feeling have given themselves over to lasciviousness, to work all uncleanness with greediness.
20 Ale vy ne tak jste se vyučili od Krista,
But ye have not so learned Christ;
21 Ač jestliže jste ho slyšeli, a o něm byli vyučeni, jakž jest pravda v Ježíšovi,
If indeed ye have heard him, and have been taught by him, as the truth is in Jesus:
22 Totiž, žeť vám náleží složiti ono první obcování podlé toho starého člověka, rušícího se, podlé žádosti oklamávajících,
That ye put off concerning the former manner of life the old man, which is corrupt according to the deceitful lusts:
23 Obnoviti se pak duchem mysli své,
And be renewed in the Spirit of your mind;
24 A obléci toho nového člověka, podlé Boha stvořeného, v spravedlnosti a v svatosti pravdy.
And that ye put on the new man, which after God is created in righteousness and true holiness.
25 Protož složíce lež, mluvtež pravdu jeden každý s bližním svým; nebo jsme vespolek oudové.
Wherefore putting away lying, speak every man truth with his neighbor: for we are members one of another.
26 Hněvejte se, a nehřešte; slunce nezapadej na hněvivost vaši.
Be ye angry, and sin not: let not the sun go down upon your wrath:
27 Nedávejte místa ďáblu.
Neither give place to the devil.
28 Kdo kradl, již více nekraď, ale raději pracuj, dělaje rukama, což dobrého jest, aby měl, z čeho uděliti nuznému.
Let him that stole steal no more: but rather let him labor, working with [his] hands the thing which is good, that he may have to give to him that needeth.
29 Žádná řeč mrzutá nevycházej z úst vašich, ale jestli jaká dobrá k vzdělání užitečnému, aby dala milost posluchačům.
Let no corrupt communication proceed out of your mouth, but that which is good to the use of edifying, that it may minister grace to the hearers.
30 A nezarmucujte Ducha svatého Božího, kterýmž znamenáni jste ke dni vykoupení.
And grieve not the holy Spirit of God, whereby ye are sealed to the day of redemption.
31 Všeliká hořkost, a rozzlobení se, i hněv, i křik, i rouhání buď odjato od vás, se vší zlostí,
Let all bitterness, and wrath, and anger, and clamor, and evil-speaking, be put away from you, with all malice:
32 Ale buďte k sobě vespolek dobrotiví, milosrdní, odpouštějíce sobě vespolek, jakož i Bůh v Kristu odpustil vám.
And be ye kind one to another, tender-hearted, forgiving one another, even as God for Christ's sake hath forgiven you.
