Kazatel 1
1 Slova kazatele syna Davidova, krále v Jeruzalémě.
The words of the Preacher, the son of David, king in Jerusalem.
2 Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost.
All is to no purpose, said the Preacher, all the ways of man are to no purpose.
3 Jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své, kterouž vede pod sluncem?
What is a man profited by all his work which he does under the sun?
4 Věk pomíjí, a jiný věk nastává, ačkoli země na věky trvá.
One generation goes and another comes; but the earth is for ever.
5 Vychází slunce, i zapadá slunce, a k místu svému chvátá, kdež vychází.
The sun comes up and the sun goes down, and goes quickly back to the place where he came up.
6 Jde ku poledni, a obrací se na půlnoci, sem i tam se toče, chodí vítr, a okolky svými navracuje se vítr.
The wind goes to the south, turning back again to the north; circling round for ever.
7 Všecky řeky jdou do moře, a však se moře nepřeplňuje; do místa, do něhož tekou řeky, navracují se, aby zase odtud vycházely.
All the rivers go down to the sea, but the sea is not full; to the place where the rivers go, there they go again.
8 Všecky věci jsou plné zaneprázdnění, aniž může člověk vymluviti; nenasytí se oko hleděním, aniž se naplní ucho slyšením.
All things are full of weariness; man may not give their story: the eye has never enough of its seeing, or the ear of its hearing.
9 Což bylo, jest to, což býti má; a což se nyní děje, jest to, což se díti bude; aniž jest co nového pod sluncem.
That which has been, is that which is to be, and that which has been done, is that which will be done, and there is no new thing under the sun.
10 Jest-liž jaká věc, o níž by říci mohl: Pohleď, toť jest cosi nového? Ano již to bylo před věky, kteříž byli před námi.
Is there anything of which men say, See, this is new? It has been in the old time which was before us.
11 Není paměti prvních věcí, aniž také potomních, kteréž budou, památka zůstane u těch, jenž potom nastanou.
There is no memory of those who have gone before, and of those who come after there will be no memory for those who are still to come after them.
12 Já kazatel byl jsem králem nad Izraelem v Jeruzalémě,
I, the Preacher, was king over Israel in Jerusalem.
13 A přiložil jsem mysl svou k tomu, jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumností svou všecko to, což se děje pod nebem. (Takové bídné zaměstknání dal Bůh synům lidským, aby se jím bědovali.)
And I gave my heart to searching out in wisdom all things which are done under heaven: it is a hard thing which God has put on the sons of men to do.
14 Viděl jsem všecky skutky, dějící se pod sluncem, a aj, všecko jest marnost a trápení ducha.
I have seen all the works which are done under the sun; all is to no purpose, and desire for wind.
15 Což křivého jest, nemůže se zpřímiti, a nedostatkové nemohou sečteni býti.
That which is bent may not be made straight, and that which is not there may not be numbered.
16 Protož tak jsem myslil v srdci svém, řka: Aj, já zvelebil jsem a rozšířil moudrost nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě, a srdce mé dosáhlo množství moudrosti a umění.
I said to my heart, See, I have become great and am increased in wisdom more than any who were before me in Jerusalem — yes, my heart has seen much wisdom and knowledge.
17 I přiložil jsem mysl svou, abych poznal moudrost a umění, nemoudrost i bláznovství, ale shledal jsem, že i to jest trápení ducha.
And I gave my heart to getting knowledge of wisdom, and of the ways of the foolish. And I saw that this again was desire for wind.
18 Nebo kde jest mnoho moudrosti, tu mnoho hněvu; a kdož rozmnožuje umění, rozmnožuje bolest.
Because in much wisdom is much grief, and increase of knowledge is increase of sorrow.
