Kazatel 7
1 Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka.
Dobro ime je boljše kakor dragoceno mazilo in dan smrti [je boljši] kakor dan rojstva nekoga.
2 Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém.
Bolje je iti v hišo žalujočega, kakor iti v hišo pojedine, kajti to je konec vseh ljudi; in živi si bodo to položili k srcu.
3 Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce.
Bridkost je boljša kot smeh, kajti z žalostjo obličja je srce postalo boljše.
4 Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí.
Srce modrega je v hiši žalovanja, toda srce bedakov je v hiši veselja.
5 Lépe jest slyšeti žehrání moudrého, nežli aby někdo poslouchal písně bláznů.
Bolje je poslušati oštevanje modrega, kakor za človeka poslušati pesem bedakov.
6 Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost.
Kajti kakor je prasketanje trnja pod loncem, tak je smeh bedaka. Tudi to je ničevost.
7 Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce.
Zatiranje modrega zagotovo dela besnega in podkupnina uničuje srce.
8 Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný.
Boljši je konec stvari kakor njen začetek, in potrpežljivi v duhu je boljši kakor ponosni v duhu.
9 Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá.
V svojem duhu ne bodi nagel, da bi bil jezen, kajti jeza počiva v naročju bedakov.
10 Neříkej: Čím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval.
Ne reci: »Kaj je razlog, da so bili prejšnji dnevi boljši kakor tile?« Kajti glede tega nisi modro poizvedel.
11 Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce;
Modrost je dobra z dediščino; in z njo je korist tistim, ki gledajo sonce.
12 Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají.
Kajti modrost je obramba in denar je obramba, toda odličnost spoznanja je, da modrost daje življenje tem, ki jo imajo.
13 Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil?
Preudari Gospodovo delo, kajti kdo lahko izravna to, kar je on skrivil?
14 V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho.
Na dan uspevanja bodi radosten, toda na dan nadloge preudari; tudi Bog je postavil enega nasproti drugemu, z namenom, da človek ne bi ničesar našel za njim.
15 Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své.
Vse stvari sem videl v dneh svoje ničevosti. Je pravičen človek, ki propada v svoji pravičnosti in je zloben človek, ki v svoji zlobnosti podaljšuje svoje življenje.
16 Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti?
Ne bodi preko mere pravičen niti se ne delaj preveč modrega. Zakaj bi samega sebe uničil?
17 Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého?
Ne bodi preveč zloben niti ne bodi nespameten. Zakaj bi umrl pred svojim časom?
18 Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho.
Dobro je, da bi to zgrabil, da, tudi pred tem ne umikaj svoje roke, kajti kdor se boji Boga, bo izmed vseh prišel naprej.
19 Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě.
Modrost krepi modrega bolj kakor deset silnih mož, ki so v mestu.
20 Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.
Kajti na zemlji ni pravičnega človeka, ki dela dobro in ne greši.
21 Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě.
Prav tako se ne oziraj na vse besede, ki so izgovorjene, da ne bi slišal svojega služabnika [kako] te preklinja,
22 Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným.
kajti pogosto tudi tvoje lastno srce ve, da si ti sam podobno preklinjal druge.
23 Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne.
Vse to sem preizkusil z modrostjo. Rekel sem: »Moder bom, « toda to je bilo daleč od mene.
24 Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může?
To, kar je daleč proč in presegajoče globoko, kdo to lahko spozna?
25 Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost.
Svoje srce sem posvetil védenju in preiskovanju in iskanju modrosti in razlogu za stvari in da spoznam zlobnost neumnosti, celo nespametnost in norost.
26 I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat.
Našel sem grenkejše kakor smrt, žensko, čigar srce so pasti in mreže in njene roke kakor trakovi. Kdorkoli ugaja Bogu, bo zbežal pred njo, toda grešnik bo vzet po njej.
27 Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění,
»Glej, to sem našel, « pravi pridigar, naštevajoč enega za drugim, da spozna razlog.
28 Čeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl.
Kar vendar moja duša išče, toda ne najdem. Našel sem enega med tisočimi, toda ženske med vsemi tistimi nisem našel.
29 Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných.
Glej, samo to sem našel, da je Bog človeka naredil poštenega, toda oni so iskali mnoge domiselnosti.
