Kazatel 7
1 Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka.
Betre godt namn enn god salve, og betre døyande-dagen enn fødedagen.
2 Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém.
Betre til syrgjehus ganga enn til gjestebodshus, so visst som det er enden for alle menneskje, og den som liver, skal leggja seg det på hjarta.
3 Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce.
Betre gremmelse enn lått, for når andlitet ser ille ut, stend vel til med hjarta.
4 Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí.
Hjarta åt vismenner er i syrgjehus, men hjarta åt dårar er i gledehus.
5 Lépe jest slyšeti žehrání moudrého, nežli aby někdo poslouchal písně bláznů.
Betre høyra skjenn av ein vismann enn når nokon høyrer song av dårar.
6 Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost.
For som tyrnerris sprakar under gryta, soleis er det når dåren lær. - Det og er fåfengd.
7 Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce.
For urett vinning gjer vismann til dåre, og mutor skjemmer ut hjarta.
8 Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný.
Betre enden på ei sak enn upphavet, betre tolmodig enn ovmodig.
9 Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá.
Ver ikkje for brå i hugen til å gremmast, for gremmelse bur i barmen på dårar.
10 Neříkej: Čím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval.
Seg ikkje: «Korleis hev det seg at dei framfarne dagar var betre enn dei som no er?» For ikkje utav visdom spør du um det.
11 Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce;
Visdom er jamgod med ervegods, og ei vinning for deim som ser soli.
12 Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají.
For ein sit i skuggen av visdomen som i skuggen av pengar, men fyremunen med kunnskap er at visdomen held eigaren sin i live.
13 Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil?
Sjå på Guds verk! For kven kann beinka det som han hev gjort krokut?
14 V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho.
På ein god dag skal du vera i godlag, og på ein vond dag skal du tenkja på at Gud hev gjort den og likso vel som hin, av di at menneskja ikkje skal finna noko ulivt etter si avferd.
15 Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své.
Alt hev eg set i dei fåfengde dagerne mine: Det hender at ein rettferdig gjeng til grunns tråss i si rettferd, og at ein gudlaus liver lenge tråss i sin vondskap.
16 Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti?
Ver ikkje altfor rettferdig, og te deg ikkje for vis! Kvifor vil du tyna deg sjølv?
17 Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého?
Ver ikkje altfor gudlaus, og ver ikkje ein dåre? Kvifor vil du døy fyre tidi?
18 Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho.
Det er godt at du held fast på det eine og ikkje heller slepper handi av det andre, for den som ottast Gud, han greider seg or alt dette.
19 Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě.
Visdomen gjev vismannen ei sterkare vern enn ti magthavarar i ein by.
20 Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.
For det finst ikkje eit rettferdigt menneskje på jordi som berre gjer godt og aldri syndar.
21 Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě.
Agta ikkje heller på alt det som folk segjer, elles kunde du få høyra din eigen træl banna deg.
22 Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným.
For du veit med deg sjølv, at du og mange gonger hev banna andre.
23 Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne.
Alt dette hev eg røynt ut med visdom. Eg tenkte: «Visdom vil eg vinna!» men han heldt seg langt burte frå meg.
24 Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může?
Langt burte er det som til er, og so djupt, so djupt; kven kann nå det?
25 Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost.
Eg gav meg til, og hugen gjekk ut på å kjenna og granska og søkja visdom og ettertanke og få vita at gudløysa er dårskap og narreskapen vitløysa.
26 I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat.
Då fann eg at kvinna er beiskare enn dauden, for ho er eit net, og hjarta hennar eit garn, og henderne hennar lekkjor. Den som tekkjest Gud, slepp ifrå henne, men syndaren vert hennar fange.
27 Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění,
Sjå det fann eg, segjer preikaren, då eg lagde det eine i hop med det andre og vilde koma til ei endelykt:
28 Čeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl.
Det som eg stødt hev leita etter, men ikkje funne, det er: Ein mann millom tusund hev eg funne, men ei kvinna hev eg ikkje funne millom alle deim.
29 Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných.
Berre dette hev eg funne ut, skal du vita, at Gud hev skapt menneskja rett, men dei søkjer mange krokar.
