Kazatel 7
1 Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka.
Melius est nomen bonum, quam unguenta pretiosa: et dies mortis die nativitatis.
2 Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém.
Melius est ire ad domum luctus, quam ad domum convivii: in illa enim finis cunctorum admonetur hominum, et vivens cogitat quid futurum sit.
3 Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce.
Melior est ira risu: quia per tristitiam vultus, corrigitur animus delinquentis.
4 Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí.
Cor sapientium ubi tristitia est, et cor stultorum ubi lætitia.
5 Lépe jest slyšeti žehrání moudrého, nežli aby někdo poslouchal písně bláznů.
Melius est a sapiente corripi, quam stultorum adulatione decipi.
6 Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost.
Quia sicut sonitus spinarum ardentium sub olla, sic risus stulti: sed et hoc vanitas.
7 Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce.
Calumnia conturbat sapientem, et perdet robur cordis illius.
8 Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný.
Melior est finis orationis, quam principium. Melior est patiens arrogante.
9 Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá.
Ne sis velox ad irascendum: quia ira in sinu stulti requiescit.
10 Neříkej: Čím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval.
Ne dicas: Quid putas causæ est quod priora tempora meliora fuere quam nunc sunt? Stulta enim est huiuscemodi interrogatio.
11 Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce;
Utilior est sapientia cum divitiis, et magis prodest videntibus solem.
12 Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají.
Sicut enim protegit sapientia, sic protegit pecunia. Hoc autem plus habet eruditio et sapientia, quod vitam tribuunt possessori suo.
13 Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil?
Considera opera Dei, quod nemo possit corrigere quem ille despexerit.
14 V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho.
In die bona fruere bonis, et malam diem præcave. Sicut enim hanc, sic et illam fecit Deus, ut non inveniat homo contra eum iustas querimonias.
15 Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své.
Hæc quoque vidi in diebus vanitatis meæ: Iustus perit in iustitia sua, et impius multo vivit tempore in malitia sua.
16 Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti?
Noli esse iustus multum: neque plus sapias quam necesse est, ne obstupescas.
17 Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého?
Ne impie agas multum: et noli esse stultus, ne moriaris in tempore non tuo.
18 Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho.
Bonum est te sustentare iustum, sed et ab illo ne subtrahas manum tuam: quia qui timet Deum, nihil negligit.
19 Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě.
Sapientia confortavit sapientem super decem principes civitatis.
20 Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.
Non est enim homo iustus in terra, qui faciat bonum, et non peccet.
21 Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě.
Sed et cunctis sermonibus, qui dicuntur, ne accomodes cor tuum: ne forte audias servum tuum maledicentem tibi.
22 Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným.
Scit enim conscientia tua, quia et tu crebro maledixisti aliis.
23 Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne.
Cuncta tentavi in sapientia. Dixi: Sapiens efficiar: et ipsa longius recessit a me
24 Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může?
multo magis quam erat: et alta profunditas, quis inveniet eam?
25 Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost.
Lustravi universa animo meo, ut scirem, et considerarem, et quærerem sapientiam, et rationem: et ut cognoscerem impietatem stulti, et errorem imprudentium:
26 I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat.
et inveni amariorem morte mulierem, quæ laqueus venatorum est, et sagena cor eius, vincula sunt manus illius. Qui placet Deo, effugiet illam: qui autem peccator est, capietur ab illa.
27 Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění,
Ecce hoc inveni, dixit Ecclesiastes, unum et alterum, ut invenirem rationem,
28 Čeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl.
quam adhuc quærit anima mea, et non inveni. Virum de mille unum reperi, mulierem ex omnibus non inveni.
29 Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných.
Solummodo hoc inveni, quod fecerit Deus hominem rectum, et ipse se infinitis miscuerit quæstionibus. Quis talis ut sapiens est? Et quis cognovit solutionem verbi?
