< Kazatel 3 >
1 Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
Svemu ima vrijeme, i svakom poslu pod nebom ima vrijeme.
2 Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
Ima vrijeme kad se raða, i vrijeme kad se umire; vrijeme kad se sadi, i vrijeme kad se èupa posaðeno;
3 Čas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
Vrijeme kad se ubija, i vrijeme kad se iscjeljuje; vrijeme kad se razvaljuje, i vrijeme kad se gradi.
4 Čas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
Vrijeme plaèu i vrijeme smijehu; vrijeme ridanju i vrijeme igranju;
5 Čas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
Vrijeme kad se razmeæe kamenje, i vrijeme kad se skuplja kamenje; vrijeme kad se grli, i vrijeme kad se ostavlja grljenje;
6 Čas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
Vrijeme kad se teèe, i vrijeme kad se gubi; vrijeme kad se èuva, i vrijeme kad se baca;
7 Čas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
Vrijeme kad se dere, i vrijeme kad se sašiva; vrijeme kad se muèi, i vrijeme kad se govori;
8 Čas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
Vrijeme kad se ljubi, i vrijeme kad se mrzi; vrijeme ratu i vrijeme miru.
9 Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
Kaka je korist onome koji radi od onoga oko èega se trudi?
10 Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
Vidio sam poslove koje je Bog dao sinovima ljudskim da se muèe oko njih.
11 Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
Sve je uèinio da je lijepo u svoje vrijeme, i svijet metnuo im je u srce, ali da ne može èovjek dokuèiti djela koja Bog tvori, ni poèetka ni kraja.
12 Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
Doznah da nema ništa bolje za njih nego da se vesele i èine dobro za života svoga.
13 Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
I kad svaki èovjek jede i pije i uživa dobra od svakoga truda svojega, to je dar Božji.
14 Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
Doznah da što god tvori Bog ono traje dovijeka, ne može mu se ništa dodati niti se od toga može što oduzeti; i Bog tvori da bi ga se bojali.
15 To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
Što je bilo to je sada, i što æe biti to je veæ bilo; jer Bog povraæa što je prošlo.
16 Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
Još vidjeh pod suncem gdje je mjesto suda bezbožnost i mjesto pravde bezbožnost.
17 I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
I rekoh u srcu svom: Bog æe suditi pravedniku i bezbožniku; jer ima vrijeme svemu i svakom poslu.
18 Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
Rekoh u srcu svom za sinove ljudske da im je Bog pokazao da vide da su kao stoka.
19 Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
Jer što biva sinovima ljudskim to biva i stoci, jednako im biva; kako gine ona tako ginu i oni, i svi imaju isti duh; i èovjek ništa nije bolji od stoke, jer je sve taština.
20 Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
Sve ide na jedno mjesto; sve je od praha i sve se vraæa u prah.
21 Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
Ko zna da duh sinova ljudskih ide gore, a duh stoke da ide dolje pod zemlju?
22 Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
Zato vidjeh da ništa nema bolje èovjeku nego da se veseli onijem što radi, jer mu je to dio; jer ko æe ga dovesti da vidi što æe biti poslije njega?