Kazatel 3
1 Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
Para todas as coisas há um tempo determinado, e todo propósito abaixo do céu [tem seu] tempo.
2 Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
Tempo de nascer e tempo de morrer; tempo de plantar e tempo de arrancar o que foi plantado.
3 Čas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
Tempo de matar e tempo de curar; tempo de derrubar e tempo de construir.
4 Čas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
Tempo de chorar e tempo de rir; tempo de lamentar, e tempo de saltar.
5 Čas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
Tempo de espalhar pedras e tempo de juntar pedras; tempo de abraçar e tempo de evitar abraçar.
6 Čas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
Tempo de buscar e tempo de perder; tempo de guardar e tempo de jogar fora.
7 Čas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
Tempo de rasgar e tempo de costurar; tempo de ficar calado e tempo de falar.
8 Čas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
Tempo de amar e tempo de odiar; tempo de guerra e tempo de paz.
9 Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
Que proveito tem o trabalhador naquilo em que ele trabalha?
10 Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
Tenho visto a ocupação que Deus deu aos filhos dos homens, para com ela os manter ocupados.
11 Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
Tudo ele fez belo ao seu tempo; também pôs a sensação de eternidade no coração deles, sem que o homem consiga entender a obra que Deus fez, desde o princípio até o fim.
12 Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
Tenho percebido que não há coisa melhor para eles do que se alegrarem e fazerem o bem em suas vidas;
13 Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
E também que todo homem coma, beba e fique contente com todo o seu trabalho; [isto] é um presente de Deus.
14 Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
Eu sei que tudo quanto Deus faz durará para sempre; a isso nada será acrescentado e nada será diminuído; e Deus faz [assim] para que haja temor perante sua presença.
15 To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
O que tem sido agora, já foi antes; e o que vier a ser [também] já foi; Deus busca [de volta] o que foi passado.
16 Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
Vi mais abaixo do sol: que no lugar do juízo havia ali perversidade; e que no lugar da justiça havia ali perversidade.
17 I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
Eu disse em meu coração: Deus julgará ao justo e ao perverso, porque ali há tempo para todo propósito e para toda obra.
18 Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
Eu disse em meu coração quanto aos filhos dos homens, que Deus lhes provaria, para lhes mostrar que eles são como animais.
19 Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
Porque o que acontece aos filhos dos homens, isso mesmo também acontece aos animais; o mesmo acontece a eles [todos]; assim como um morre, assim também morre o outro; e todos tem uma mesma respiração; e a vantagem dos homens sobre os animais é nenhuma, pois todos são fúteis.
20 Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
Todos vão a um [mesmo] lugar; todos vieram do pó [da terra], e todos voltarão ao pó.
21 Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
Quem tem certeza de que o fôlego de vida dos homens sobe para cima, e que o fôlego de vida dos animais desce para debaixo da terra?
22 Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
Por isso tenho visto que não há coisa melhor do que o homem se alegrar de suas obras, porque essa é a parte que lhe pertence; pois quem pode levá-lo a ver o que será depois de sua [morte]?
