Kazatel 3
1 Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
To everything — a season, and a time to every delight under the heavens:
2 Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
A time to bring forth, And a time to die. A time to plant, And a time to eradicate the planted.
3 Čas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
A time to slay, And a time to heal, A time to break down, And a time to build up.
4 Čas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
A time to weep, And a time to laugh. A time to mourn, And a time to skip.
5 Čas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
A time to cast away stones, And a time to heap up stones. A time to embrace, And a time to be far from embracing.
6 Čas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
A time to seek, And a time to destroy. A time to keep, And a time to cast away.
7 Čas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
A time to rend, And a time to sew. A time to be silent, And a time to speak.
8 Čas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
A time to love, And a time to hate. A time of war, And a time of peace.
9 Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
What advantage hath the doer in that which he is labouring at?
10 Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
I have seen the travail that God hath given to the sons of man to be humbled by it.
11 Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
The whole He hath made beautiful in its season; also, that knowledge He hath put in their heart without which man findeth not out the work that God hath done from the beginning even unto the end.
12 Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
I have known that there is no good for them except to rejoice and to do good during their life,
13 Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
yea, even every man who eateth and hath drunk and seen good by all his labour, it [is] a gift of God.
14 Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
I have known that all that God doth is to the age, to it nothing is to be added, and from it nothing is to be withdrawn; and God hath wrought that they do fear before Him.
15 To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
What is that which hath been? already it is, and that which [is] to be hath already been, and God requireth that which is pursued.
16 Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
And again, I have seen under the sun the place of judgment — there [is] the wicked; and the place of righteousness — there [is] the wicked.
17 I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
I said in my heart, 'The righteous and the wicked doth God judge, for a time [is] to every matter and for every work there.'
18 Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
I said in my heart concerning the matter of the sons of man that God might cleanse them, so as to see that they themselves [are] beasts.
19 Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
For an event [is to] the sons of man, and an event [is to] the beasts, even one event [is] to them; as the death of this, so [is] the death of that; and one spirit [is] to all, and the advantage of man above the beast is nothing, for the whole [is] vanity.
20 Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
The whole are going unto one place, the whole have been from the dust, and the whole are turning back unto the dust.
21 Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
Who knoweth the spirit of the sons of man that is going up on high, and the spirit of the beast that is going down below to the earth?
22 Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
And I have seen that there is nothing better than that man rejoice in his works, for it [is] his portion; for who doth bring him in to look on that which is after him?
