Kazatel 3
1 Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
To every thing there is a season, and a time to every purpose under the heaven:
2 Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
A time to be born, and a time to die; a time to plant, and a time to pluck up that which is planted;
3 Čas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
A time to kill, and a time to heal; a time to break down, and a time to build up;
4 Čas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
A time to weep, and a time to laugh; a time to mourn, and a time to dance;
5 Čas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
A time to cast away stones, and a time to gather stones together; a time to embrace, and a time to refrain from embracing;
6 Čas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
A time to seek, and a time to lose; a time to keep, and a time to cast away;
7 Čas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
A time to rend, and a time to sew; a time to keep silence, and a time to speak;
8 Čas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
A time to love, and a time to hate; a time for war, and a time for peace.
9 Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
What profit hath he that worketh in that he laboureth?
10 Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
I have seen the task which God hath given to the sons of men to be exercised therewith.
11 Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
He hath made every thing beautiful in its time; also He hath set the world in their heart, yet so that man cannot find out the work that God hath done from the beginning even to the end.
12 Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
I know that there is nothing better for them, than to rejoice, and to get pleasure so long as they live.
13 Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
But also that every man should eat and drink, and enjoy pleasure for all his labour, is the gift of God.
14 Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
I know that, whatsoever God doeth, it shall be for ever; nothing can be added to it, nor any thing taken from it; and God hath so made it, that men should fear before Him.
15 To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
That which is hath been long ago, and that which is to be hath already been; and God seeketh that which is pursued.
16 Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
And moreover I saw under the sun, in the place of justice, that wickedness was there; and in the place of righteousness, that wickedness was there.
17 I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
I said in my heart: 'The righteous and the wicked God will judge; for there is a time there for every purpose and for every work.'
18 Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
I said in my heart: 'It is because of the sons of men, that God may sift them, and that they may see that they themselves are but as beasts.'
19 Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
For that which befalleth the sons of men befalleth beasts; even one thing befalleth them; as the one dieth, so dieth the other; yea, they have all one breath; so that man hath no pre-eminence above a beast; for all is vanity.
20 Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
All go unto one place; all are of the dust, and all return to dust.
21 Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
Who knoweth the spirit of man whether it goeth upward, and the spirit of the beast whether it goeth downward to the earth?
22 Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
Wherefore I perceived that there is nothing better, than that a man should rejoice in his works; for that is his portion; for who shall bring him to see what shall be after him?
