Kazatel 3
1 Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
All things have their time, and all things under heaven continue during their interval.
2 Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
A time to be born, and a time to die. A time to plant, and a time to pull up what was planted.
3 Čas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
A time to kill, and a time to heal. A time to tear down, and a time to build up.
4 Čas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
A time to weep, and a time to laugh. A time to mourn, and a time to dance.
5 Čas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
A time to scatter stones, and a time to gather. A time to embrace, and a time to be far from embraces.
6 Čas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
A time to gain, and a time to lose. A time to keep, and a time to cast away.
7 Čas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
A time to rend, and a time to sew. A time to be silent, and a time to speak.
8 Čas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
A time of love, and a time of hatred. A time of war, and a time of peace.
9 Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
What more does a man have from his labor?
10 Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
I have seen the affliction that God has given to the sons of men, in order that they may be occupied by it.
11 Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
He has made all things good in their time, and he has handed over the world to their disputes, so that man may not discover the work which God made from the beginning, even until the end.
12 Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
And I realize that there is nothing better than to rejoice, and to do well in this life.
13 Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
For this is a gift from God: when each man eats and drinks, and sees the good results of his labor.
14 Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
I have learned that all the works which God has made continue on, in perpetuity. We are not able to add anything, nor to take anything away, from those things which God has made in order that he may be feared.
15 To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
What has been made, the same continues. What is in the future, has already existed. And God restores what has passed away.
16 Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
I saw under the sun: instead of judgment, impiety, and instead of justice, iniquity.
17 I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
And I said in my heart: “God will judge the just and the impious, and then the time for each matter shall be.”
18 Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
I said in my heart, about the sons of men, that God would test them, and reveal them to be like wild animals.
19 Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
For this reason, the passing away of man and of beasts is one, and the condition of both is equal. For as a man dies, so also do they die. All things breathe similarly, and man has nothing more than beast; for all these are subject to vanity.
20 Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
And all things continue on to one place; for from the earth they were made, and unto the earth they shall return together.
21 Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
Who knows if the spirit of the sons of Adam ascend upward, and if the spirit of the beasts descend downward?
22 Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
And I have discovered nothing to be better than for a man to rejoice in his work: for this is his portion. And who shall add to him, so that he may know the things that will occur after him?
