Kazatel 11
1 Pouštěj chléb svůj po vodě, nebo po mnohých dnech najdeš jej.
Tui nuiah takaw to va ah, ni akra parai pacoengah na hnu let tih.
2 Dej částku sedmi aneb i osmi, nebo nevíš, co zlého bude na zemi.
Kami sarihto khae khue ah na ai, tazetto hanah doeh paek ah; long nuiah kawbaktih sethaih maw pha tih, tiah na panoek ai.
3 Když se naplňují oblakové, déšť na zem vydávají; a když padá dřevo na poledne aneb na půlnoci, na kteréž místo padá to dřevo, tu zůstává.
Tamai loe khotui hoiah koi naah ni, long ah kho angzoh; thing loe aluek bangah maw, to tih ai boeh loe aloih bangah maw, amtim cadoeh, amtimhaih ahmuen ah ni oh.
4 Kdo šetří větru, nebude síti; a kdo hledí na husté oblaky, nebude žíti.
Takhi khen kami loe patii mak ai, tamai khen kami doeh aat mak ai.
5 Jakož ty nevíš, která jest cesta větru, a jak rostou kosti v životě těhotné, tak neznáš díla Božího, kterýž činí všecko.
Takhi caehhaih loklam to na panoek ai, amno zokthung ah nawkta ih ahuh kawbangmaw qoeng tahang, tito na panoek ai; to baktih toengah hmuen boih Sahkung Sithaw toksakhaih to na panoek ai.
6 Hned z jitra rozsívej símě své, a u večer nedávej odpočinutí ruce své; nebo ty nevíš, co jest lepšího, to-li či ono, čili obé jednostejně dobré jest.
Khawnthaw ah cangtii tuh ah, duembang ah doeh na ban to pakhuem duem hmah; kawbaktih maw atho om tih, kawbaktih maw atho om mak ai, to tih ai boeh loe atho om hoi hmaek tih maw, tito na panoek ai.
7 Příjemnéť jest zajisté světlo, a milá věc očima viděti slunce;
Tangtang ni ni aengh loe luep, ni aengh hnuk naah mik hanah anghoehaih to oh.
8 A však, by mnoho let živ jsa člověk, ve všech těch veselil by se, tedy rozpomenul-li by se na dny temnosti, jak jich mnoho bude, cožkoli přeběhlo, počte za marnost.
Kami loe saning sawk ah hing moe, hmuen boih ah anghoehaih tawn cadoeh, vinghaih aninawk to poek nasoe; to aninawk loe sawk parai tih. Angzo han koi hmuennawk boih loe azom pui ni.
9 Radujž se tedy, mládenče, v mladosti své, a nechť tě obveseluje srdce tvé ve dnech mladosti tvé, a choď po cestách srdce svého, a podlé žádosti očí svých, než věz, že tě s tím se vším přivede Bůh na soud.
Aw thendoeng, tha oh nathuem ah anghoe ah; tha oh thuem naah na palung to anghoe nasoe, na palung mah koeh ih loklam baktih, na mik mah hnuk ih loklam baktiah caeh ah; toe hae hmuennawk boih pongah Sithaw mah lok na caek tih, tito panoek ah.
10 Anobrž odejmi hněv od srdce svého, a odvrať zlost od těla svého; nebo dětinství a mladost jest marnost.
To pongah palung na sethaih to takhoe ah loe, na takpum pong ih sethaih to va ah; saning nawkhaih hoi qoeng thuemhaih doeh azom pui ah ni oh.
