Kazatel 10
1 Muchy mrtvé nasmrazují a nakažují mast apatekářskou; tak pro moudrost a slávu vzácného maličko bláznovství zohyžďuje.
Od mrtvijeh muha usmrdi se i pokvari ulje apotekarsko, tako od malo ludosti cijena mudrosti i slavi.
2 Srdce moudrého jest po pravici jeho, ale srdce blázna po levici jeho.
Srce je mudromu s desne strane, a ludomu je s lijeve strane.
3 I tehdáž, když blázen cestou jde, srdce jeho nedostatek trpí; nebo všechněm znáti dává, že blázen jest.
Bezumnik i kad ide putem, bez razuma je i kazuje svjema da je bezuman.
4 Jestliže by duch toho, jenž panuje, povstal proti tobě, neopouštěj místa svého; nebo krotkost přítrž činí hříchům velikým.
Ako se podigne na te gnjev onoga koji vlada, ne ostavljaj mjesta svojega, jer blagost uklanja velike grijehe.
5 Jest zlá věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, totiž neprozřetelnost, kteráž pochází od vrchnosti,
Ima zlo koje vidjeh pod suncem, kao pogrješka koja dolazi od vladaoca:
6 Že blázen postaven bývá v důstojnosti veliké, a bohatí že v nízkosti sedávají.
Ludost se posaðuje na najviše mjesto, i bogati sjede na niskom mjestu.
7 Viděl jsem služebníky na koních, knížata pak, ana chodí pěšky jako služebníci.
Vidjeh sluge na konjma, a knezovi idu pješice kao sluge.
8 Kdo kopá jámu, upadá do ní; a kdo boří plot, ušťkne jej had.
Ko jamu kopa, u nju æe pasti, i ko razvaljuje ogradu, uješæe ga zmija.
9 Kdo přenáší kamení, urazí se jím; a kdo štípá dříví, nebezpečenství bude míti od něho.
Ko odmièe kamenje, udariæe se o njih; ko cijepa drva, nije miran od njih.
10 Jestliže se ztupí železo, a nenabrousí-li ostří jeho, tedy síly přičiniti musí; ale mnohem lépe může to spraviti moudrost.
Kad se zatupi gvožðe i oštrice mu se ne naoštri, tada treba više snage; ali mudrost može bolje opraviti.
11 Ušťkne-li had, než by zaklet byl, nic neprospějí slova zaklinače.
Ako ujede zmija prije bajanja, ništa neæe pomoæi bajaè.
12 Slova úst moudrého jsou příjemná, ale rtové blázna sehlcují jej.
Rijeèi iz usta mudroga ljupke su, a bezumnoga proždiru usne njegove.
13 Počátek slov úst jeho jest nemoudrost, a ostatek mluvení jeho pouhé bláznovství.
Poèetak je rijeèima usta njegovijeh ludost, a svršetak govoru njegovu zlo bezumlje.
14 Nebo blázen mnoho mluví, ješto neví člověk ten, co budoucího jest. To zajisté, co bude po něm, kdo mu oznámí?
Jer ludi mnogo govori, a èovjek ne zna što æe biti; i ko æe mu kazati što æe poslije njega biti?
15 Práce bláznů k ustání je přivodí, nebo neumí ani do města trefiti.
Lude mori trud njihov, jer ne znaju ni u grad otiæi.
16 Běda tobě, země, když král tvůj dítě jest, a knížata tvá ráno hodují.
Teško tebi, zemljo, kad ti je car dijete i knezovi tvoji rano jedu!
17 Blahoslavená jsi ty země, když král tvůj jest syn šlechetných, a knížata tvá, když čas jest, jídají pro posilnění, a ne pro opilství.
Blago tebi, zemljo, kad ti je car plemenit i knezovi tvoji jedu na vrijeme da se potkrijepe a ne da se opiju.
18 Ano pro lenost schází krov, a pro opuštění rukou kapává do domu.
S lijenosti ugiblje se krov i s nemarnijeh ruku prokapljuje kuæa.
19 Pro obveselení strojívají hody, a víno obveseluje život, peníze pak ke všemu dopomáhají.
Radi veselja gotove se gozbe, i vino veseli žive, a novci vrše sve.
20 Ani sám u sebe králi nezlořeč, ani v skrýších pokoje svého nezlořeč mocnějšímu; nebo pták nebeský donesl by hlas ten, a to, což křídla má, vyjevilo by řeč tvou.
Ni u misli svojoj ne psuj cara, ni u klijeti, u kojoj spavaš, ne psuj bogatoga, jer ptica nebeska odnijeæe glas i što krila ima dokazaæe rijeè.
