Kazatel 10

1 Muchy mrtvé nasmrazují a nakažují mast apatekářskou; tak pro moudrost a slávu vzácného maličko bláznovství zohyžďuje.

2 Srdce moudrého jest po pravici jeho, ale srdce blázna po levici jeho.

3 I tehdáž, když blázen cestou jde, srdce jeho nedostatek trpí; nebo všechněm znáti dává, že blázen jest.

4 Jestliže by duch toho, jenž panuje, povstal proti tobě, neopouštěj místa svého; nebo krotkost přítrž činí hříchům velikým.

5 Jest zlá věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, totiž neprozřetelnost, kteráž pochází od vrchnosti,

6 Že blázen postaven bývá v důstojnosti veliké, a bohatí že v nízkosti sedávají.

7 Viděl jsem služebníky na koních, knížata pak, ana chodí pěšky jako služebníci.

8 Kdo kopá jámu, upadá do ní; a kdo boří plot, ušťkne jej had.

9 Kdo přenáší kamení, urazí se jím; a kdo štípá dříví, nebezpečenství bude míti od něho.

10 Jestliže se ztupí železo, a nenabrousí-li ostří jeho, tedy síly přičiniti musí; ale mnohem lépe může to spraviti moudrost.

11 Ušťkne-li had, než by zaklet byl, nic neprospějí slova zaklinače.

12 Slova úst moudrého jsou příjemná, ale rtové blázna sehlcují jej.

13 Počátek slov úst jeho jest nemoudrost, a ostatek mluvení jeho pouhé bláznovství.

14 Nebo blázen mnoho mluví, ješto neví člověk ten, co budoucího jest. To zajisté, co bude po něm, kdo mu oznámí?

15 Práce bláznů k ustání je přivodí, nebo neumí ani do města trefiti.

16 Běda tobě, země, když král tvůj dítě jest, a knížata tvá ráno hodují.

17 Blahoslavená jsi ty země, když král tvůj jest syn šlechetných, a knížata tvá, když čas jest, jídají pro posilnění, a ne pro opilství.

18 Ano pro lenost schází krov, a pro opuštění rukou kapává do domu.

19 Pro obveselení strojívají hody, a víno obveseluje život, peníze pak ke všemu dopomáhají.

20 Ani sám u sebe králi nezlořeč, ani v skrýších pokoje svého nezlořeč mocnějšímu; nebo pták nebeský donesl by hlas ten, a to, což křídla má, vyjevilo by řeč tvou.