Daniel 6
1 Líbilo se pak Dariovi, aby ustanovil nad královstvím úředníků sto a dvadceti, kteříž by byli po všem království.
It pleased Darius to set over the kingdom a hundred and twenty satraps, who should be throughout the whole kingdom,
2 Nad těmi pak hejtmany tři, z nichžto Daniel přední byl, kterýmž by úředníci onino vydávali počet, aby se králi škoda nedála.
and over them three presidents, of whom Daniel was one, that these satraps might give account to them, and that the king should have no damage.
3 Tedy Daniel převyšoval ty hejtmany a úředníky, proto že duch znamenitější v něm byl. Pročež král myslil ustanoviti jej nade vším královstvím.
Then this Daniel was distinguished above the presidents and the satraps, because an excellent spirit was in him, and the king thought to set him over the whole realm.
4 Tedy hejtmané a úředníci hledali příčiny proti Danielovi s strany království, a však žádné příčiny ani vady nemohli najíti; nebo věrný byl, aniž jaký omyl neb vada nalézala se při něm.
Then the presidents and the satraps sought to find occasion against Daniel concerning the kingdom, but they could find no occasion nor fault, inasmuch as he was faithful, nor was there any error or fault found in him.
5 Protož muži ti řekli: Nenajdeme proti Danielovi tomuto žádné příčiny, jediné leč bychom našli něco proti němu s strany zákona Boha jeho.
Then these men said, We shall not find any occasion against this Daniel unless we find it against him concerning the law of his God.
6 Tedy hejtmané a úředníci ti shromáždivše se k králi, takto mluvili k němu: Darie králi, na věky buď živ.
Then these presidents and satraps assembled together to the king, and said thus to him: King Darius, live forever.
7 Uradili se všickni hejtmané království, vývodové, úředníci, správcové a vůdcové, abys ustanovil nařízení královské, a utvrdil zápověd: Kdož by koli vložil žádost na kteréhokoli boha neb člověka do třidcíti dnů, kromě na tebe, králi, aby uvržen byl do jámy lvové.
All the presidents of the kingdom, the deputies and the satraps, the counselors and the governors, have consulted together to establish a royal statute, and to make a strong interdict, that whoever shall ask a petition of any god or man for thirty days, except of thee, O king, he shall be cast into the den of lions.
8 Nyní tedy, ó králi, potvrď zápovědi této, a vydej mandát, kterýž by nemohl změněn býti podlé práva Médského a Perského, kteréž jest neproměnitelné.
Now, O king, establish the interdict, and sign the writing, that it be not changed, according to the law of the Medes and Persians, which does not alter.
9 Pročež král Darius vydal mandát a zápověd.
Therefore king Darius signed the writing and the interdict.
10 Daniel pak, když se dověděl, že jest vydán mandát, všel do domu svého, kdež otevřená byla okna v pokoji jeho proti Jeruzalému, a třikrát za den klekal na kolena svá, a modlíval se a vyznával se Bohu svému, tak jakož prvé to činíval.
And when Daniel knew that the writing was signed, he went into his house (now his windows were open in his chamber toward Jerusalem) and he knelt upon his knees three times a day, and prayed, and gave thanks before his God, as he did formerly.
11 Tedy muži ti shromáždivše se a nalezše Daniele, an se modlí a pokorně prosí Boha svého,
Then these men assembled together, and found Daniel making petition and supplication before his God.
12 Tedy přistoupili a mluvili k králi o zápovědi královské: Zdaliž jsi nevydal mandátu, aby každý člověk, kdož by koli něčeho žádal od kterého boha neb člověka až do třidcíti dnů, kromě od tebe, králi, uvržen byl do jámy lvové? Odpověděv král, řekl: Pravéť jest slovo to, podlé práva Médského a Perského, kteréž jest neproměnitelné.
Then they came near, and spoke before the king concerning the king's interdict. Have thou not signed an interdict, that every man who shall make petition to any god or man within thirty days, except to thee, O king, shall be cast into the den of lions? The king answered and said, The thing is true according to the law of the Medes and Persians, which does not alter.
13 Tedy odpovídajíce, řekli králi: Daniel ten, kterýž jest z zajatých synů Judských, nechtěl dbáti na tvé, ó králi, nařízení, ani na mandát tvůj, kterýž jsi vydal, ale třikrát za den modlívá se modlitbou svou.
Then they answered and said before the king, That Daniel, who is of the sons of the captivity of Judah, does not regard thee, O king, nor the interdict that thou have signed, but makes his petition three times a day.
14 Tedy král, jakž uslyšel tu řeč, velmi se zarmoutil nad tím, a uložil král v mysli své vysvoboditi Daniele, a až do západu slunce usiloval ho vytrhnouti.
Then the king, when he heard these words, was very displeased, and set his heart on Daniel to deliver him. And he labored till the going down of the sun to rescue him.
15 Ale muži ti shromáždivše se k králi, mluvili jemu: Věz, králi, že jest takové právo u Médských a Perských, aby každá výpověd a nařízení, kteréž by král ustanovil, neproměnitelné bylo.
Then these men assembled together to the king, and said to the king, Know, O king, that it is a law of the Medes and Persians, that no interdict nor statute which the king establishes may be changed.
16 I řekl král, aby přivedli Daniele, a uvrhli jej do jámy lvové. Mluvil pak král a řekl Danielovi: Bůh tvůj, kterémuž sloužíš ustavičně, on vysvobodí tebe.
Then the king commanded, and they brought Daniel, and cast him into the den of lions. Now the king spoke and said to Daniel, Thy God whom thou serve continually, he will deliver thee.
17 A přinesen jest kámen jeden, a položen na díru té jámy, a zapečetil ji král prstenem svým a prsteny knížat svých, aby nebyl změněn ortel při Danielovi.
And a stone was brought, and laid upon the mouth of the den. And the king sealed it with his own signet, and with the signet of his lords, that nothing might be changed concerning Daniel.
18 I odšel král na palác svůj, a šel ležeti, nic nejeda, a ničímž se obveseliti nedal, tak že i sen jeho vzdálen byl od něho.
Then the king went to his palace, and passed the night fasting, nor were instruments of music brought before him. And his sleep fled from him.
19 Tedy král hned ráno vstav na úsvitě, s chvátáním šel k jámě lvové.
Then the king arose very early in the morning, and went in haste to the den of lions.
20 A jakž se přiblížil k jámě, hlasem žalostným zavolal na Daniele, a promluviv král, řekl Danielovi: Danieli, služebníče Boha živého, Bůh tvůj, kterémuž ty sloužíš ustavičně, mohl-liž tě vysvoboditi od lvů?
And when he came near to the den to Daniel, he cried with a lamentable voice. The king spoke and said to Daniel, O Daniel, servant of the living God, is thy God, whom thou serve continually, able to deliver thee from the lions?
21 Tedy Daniel mluvil s králem, řka: Králi, na věky buď živ.
Then Daniel said to the king, O king, live forever.
22 Bůh můj poslal anděla svého, kterýž zavřel ústa lvů, aby mi neuškodili; nebo před ním nevina nalezena jest při mně, nýbrž ani proti tobě, králi, nic zlého jsem neučinil.
My God has sent his agent, and has shut the lions' mouths, and they have not hurt me, inasmuch as before him innocence was found in me. And also before thee, O king, I have done no harm.
23 Tedy král velmi se z toho zradoval, a rozkázal Daniele vytáhnouti z jámy. I vytažen byl Daniel z jámy, a žádného úrazu není nalezeno na něm; nebo věřil v Boha svého.
Then the king was exceedingly glad, and commanded that they should take Daniel up out of the den. So Daniel was taken up out of the den, and no manner of harm was found upon him, because he had trusted in his God.
24 I rozkázal král, aby přivedeni byli muži ti, kteříž osočili Daniele, a uvrženi jsou do jámy lvové, oni i synové jejich i ženy jejich, a prvé než dopadli dna té jámy, zmocnili se jich lvové, a všecky kosti jejich zetřeli.
And the king commanded, and they brought those men who had accused Daniel, and they cast them into the den of lions, them, their sons, and their wives. And the lions had the mastery of them, and broke all their bones in pieces, before they came to the bottom of the den.
25 Tedy Darius král napsal všechněm lidem, národům a jazykům, kteříž bydlili po vší zemi: Pokoj váš rozmnožen buď.
Then king Darius wrote to all the peoples, nations, and languages, who dwell in all the earth: Peace be multiplied to you.
26 Ode mne vyšlo nařízení toto, aby na všem panství království mého třásli a báli se před Bohem Danielovým; nebo on jest Bůh živý a zůstávající na věky, a království jeho nebude zrušeno, ani panování jeho až do konce.
I make a decree, that in all the dominion of my kingdom men tremble and fear before the God of Daniel, for he is the living God, and steadfast forever. And his kingdom is that which shall not be destroyed, and his dominion shall be even to the end.
27 Vysvobozuje a vytrhuje, a činí znamení a divy na nebi i na zemi, kterýž vysvobodil Daniele z moci lvů.
He delivers and rescues, and he works signs and wonders in heaven and in earth, who has delivered Daniel from the power of the lions.
28 Danielovi pak šťastně se vedlo v království Dariovu, a v království Cýra Perského.
So this Daniel prospered in the reign of Darius, and in the reign of Cyrus the Persian.
