Ámos 6
1 Běda pokoj majícím na Sionu, a doufajícím v horu Samařskou, kteréžto hory jsou slovoutné mimo jiné u těch národů, k nimž se scházejí dům Izraelský.
»Gorje tistim, ki so v udobju na Sionu in zaupajo v samarijsko goro, ki se imenujejo vodje narodov, h katerim je prihajala Izraelova hiša!
2 Projděte až do Chalne, a odtud jděte do Emat veliké, a sstupte do Gát Filistinských, a shlédněte, jsou-li která království lepší nežli tato? Jest-li větší jejich kraj nežli kraj váš?
Prečkajte v Kalne in poglejte in od tam pojdite v veliki Hamát. Potem pojdite dol v Gat Filistejcev. Mar so boljši kakor ta kraljestva? Je njihova meja večja kakor vaša meja?
3 Kteříž smyslíte, že jest daleko den bídy, a přistavujete stolici nátisku.
Vi, ki zli dan polagate daleč stran in sedežu nasilja naredite, da pride blizu,
4 Kteříž léhají na ložcích slonových, a rozkošně sobě počínají na postelích svých, kteříž jídají berany z stáda a telata nejtučnější,
ki ležite na posteljah iz slonovine in se iztegujete na svojih ležiščih in jeste jagnjeta iz tropa in teleta iz srede hleva,
5 Přizpěvujíce k loutně jako David, vymýšlejíce sobě nástroje muzické.
ki monotono pojete na zvok lire in si izmišljate glasbene instrumente, podobno kakor David;
6 Kteříž pijí z bání vinných, a drahými mastmi se maží, aniž jsou čitelni bolesti pro potření Jozefovo.
ki pijete vino v skledicah in se mazilite z vodilnimi mazili. Toda niso užaloščeni zaradi Jožefove stiske.
7 Pročež jižť půjdou v zajetí v prvním houfu stěhujících se, a tak nastane žalost těm, kteříž sobě rozkošně počínají.
Zato bodo sedaj šli ujeti s prvimi, ki gredo ujeti in gostija tistih, ki so se iztegovali, bo odstranjena.
8 Přisáhl Panovník Hospodin skrze sebe samého, dí Hospodin Bůh zástupů: V ohavnosti mám pýchu Jákobovu, i paláců jeho nenávidím, pročež vydám město i vše, což v něm jest.
Gospod Bog je prisegel pri samem sebi, « govori Gospod, Bog nad bojevniki, »preziram odličnost Jakoba in sovražim njegove palače, zato bom izročil mesto, z vsem, kar je v njem.
9 I stane se, že pozůstane-li deset osob v domě jednom, i ti zemrou.
In zgodilo se bo, če tam ostane deset ljudi v eni hiši, da bodo umrli.
10 A vezme někoho strýc jeho, aneb ten, kterýž mu strojí pohřeb, aby vynesl kosti z domu, a dí tomu, kdož jest v pokoji domu: Jest-liž ještě s tebou kdo? I dí: Není žádného. I řekne: Mlč, proto že nepřipomínali jména Hospodinova.
In njegov stric ga bo vzdignil in tisti, ki ga sežiga, da odnese kosti iz hiše in rekel bo tistemu, ki je pri straneh hiše: › Je tam še kdo s teboj?‹ Ta pa bo rekel: ›Ne.‹ Potem bo rekel: ›Molči, kajti ne smemo omenjati Gospodovega imena.‹
11 Nebo aj, Hospodin přikáže, a bíti bude na dům veliký přívaly, a na dům menší rozsedlinami.
Kajti glej, Gospod zapoveduje in veliko hišo bo udaril z vrzelmi in majhno hišo z razpokami.
12 Zdaliž koni běžeti mohou po skále? Zdaliž ji kdo orati může voly? Nebo jste proměnili soud v jed, a ovoce spravedlnosti v pelynek,
Mar bodo konji tekli po skali? Ali bo tam kdo oral z voli? Kajti sodbo ste obrnili v žolč in sad pravičnosti v pikasti mišjak.
13 Vy, kteříž se veselíte, ano není z čeho, říkajíce: Zdaliž jsme svou silou nevzali sobě rohů?
Vi, ki se veselite v ničevi stvari, ki pravite: ›Mar nismo s svojo lastno močjo k sebi vzeli rogov?‹
14 Ale aj, já vzbudím proti vám, ó dome Izraelský, praví Hospodin Bůh zástupů, národ, kterýž vás ssouží, odtud, kudy se jde do Emat, až do potoka roviny.
Toda glejte, zoper vas bom dvignil narod, oh Izraelova hiša, « govori Gospod, Bog nad bojevniki, »in stiskali vas bodo od vstopanja v Hamát, do reke iz divjine.«
