< Skutky Apoštolů 28 >

1 A tak zachováni byvše, teprv poznali, že ostrov ten sloul Melita.
And being got safe to land, they then knew that the island was called Melita.
2 Lidé pak toho ostrova velikou přívětivost k nám ukázali. Nebo zapálivše hranici drev, přijali nás všecky, pro déšť, kterýž v tu chvíli byl, a pro zimu.
And the barbarians treated us with uncommon humanity; for having kindled a fire, they brought us all to it, because of the present rain, and because of the cold.
3 A když Pavel sebral drahně roždí, a kladl na oheň, ještěrka, utíkajíc před horkem, připjala se k ruce jeho.
Now, as Paul was gathering up a bundle of sticks, and laying them on the fire, a viper coming out of the heat, fastened upon his hand.
4 A když uzřeli lidé toho ostrova, ano ještěrka visí u ruky jeho, řekli jedni druhým: Jistě člověk tento jest vražedlník; nebo ač z moře vyšel, však pomsta nedá jemu živu býti.
And as soon as the barbarians saw the fierce animal hanging on his hand, they said one to another, This man is certainly a murderer, whom justice has not permitted to live, though he be saved from the sea.
5 Ale on střásl tu ještěrku do ohně, a nic se jemu zlého nestalo.
But he, shaking off the fierce animal into the fire, suffered no evil.
6 Oni pak očekávali, že oteče, aneb padna, pojednou umře. A když toho dlouho čekali a viděli, že se mu nic zlého nestalo, změnivše se, pravili, že jest on bůh.
However, they expected that he should have swollen, or suddenly have fallen down dead: and having waited a considerable time, and seeing no mischief befall him, changing their minds, they said he was a god.
7 Na těch pak místech měl popluží kníže toho ostrova, jménem Publius. Kterýž přijav nás k sobě, za tři dni přátelsky u sebe v hospodě choval.
And in the neighborhood of that place, there was the estate of the chief of the island, whose name was Publius; who, having received us into his house, entertained us in a courteous manner for three days.
8 I přihodilo se, že otec toho Publia ležel, maje zimnici a červenou nemoc. K němuž všed Pavel, a pomodliv se, vložil na něj ruce, a uzdravil jej.
And so it was, that the father of Publius, being seized with a fever and bloody flux, was confined to his bed: to whom Paul going in, and having prayed, laid his hands on him, and healed him.
9 A když se to stalo, tedy jiní, kteříž na ostrově tom nemocní byli, přistupovali, a byli uzdravováni.
Now, therefore, when this miracle was wrought, the rest also, who had disorders, in the island, came, and were healed.
10 Ctili nás pak velice, a když jsme se měli pryč plaviti, nakladli toho, čehož potřebí bylo.
Who also honored us with great honors; and when we departed, put on board such things as were necessary.
11 A po třech měsících plavili jsme se na bárce Alexandrinské, kteráž tu byla na tom ostrově přes zimu, mající za erb Kastora a Polluxa.
And after three months, we departed in a ship of Alexandria, that had wintered in the island, whose sign was Castor and Pollux.
12 A když jsme přijeli do Syrakusis, zůstali jsme tu za tři dni.
And being arrived at Syracuse, we continued there three days.
13 A odtud okolo plavíce se, přišli jsme do Regium; a po jednom dni, když vál vítr od poledne, druhý den přijeli jsme do Puteolos.
From thence we coasted round, and came over against Rhegium. And after one day the south wind arising, we came, in two days, to Puteoli:
14 Kdežto nalezše bratří, žádáni jsme byli od nich, abychom pobyli u nich za sedm dní. A tak jsme se k Římu brali.
where we found brethren, and were entreated to stay with them seven days: and so we went for Rome.
15 Odkudž, když o nás uslyšeli bratří, vyšli proti nám až na rynk Appiův a ke Třem krčmám. Kteréž uzřev Pavel, poděkoval Bohu, a počal býti dobré mysli.
And from thence, the brethren, having heard of our affairs, came out to meet us, as far as Apii Forum, and the Three Taverns: whom, when Paul saw, he thanked God, and took courage.
16 A když jsme přišli do Říma, setník dal vězně v moc hejtmanu vojska, ale Pavlovi dopuštěno, aby sám bydlil s žoldnéřem, kterýž ho ostříhal.
And when we came to Rome, the centurion delivered the prisoners to the captain of the band: but Paul was permitted to dwell apart, in a house of his own, with a soldier that guarded him.
17 I stalo se po třech dnech, svolal Pavel přední z Židů. A když se sešli, řekl jim: Muži bratří, já nic neučiniv proti lidu ani proti obyčejům otcovským, jat jsa z Jeruzaléma, vydán jsem v ruce Římanům.
And it came to pass, that, after three days, Paul called together those that were the chief of the Jews. And when they were come together, he said to them, Brethren, though I have done nothing contrary to the people, nor to our paternal customs, yet I was delivered a prisoner, from Jerusalem, into the hands of the Romans;
18 Kteříž vyslyševše mne, chtěli propustiti, proto že žádné viny hodné smrti na mně nebylo.
who, having examined me, were willing to have set me at liberty, as there was no cause of death in me.
19 Ale když Židé odpírali, přinucen jsem odvolati se k císaři, ne jako bych měl co na svůj národ žalovati.
But when the Jews opposed, I was obliged to appeal to Cesar; not as having anything of which to accuse my own nation.
20 A protož z té příčiny povolal jsem vás, abych vás viděl, a s vámi promluvil; nebo pro naději lidu Izraelského řetězem tímto svázán jsem.
For this reason, therefore, I entreated, that I might see and speak with you; for on account of the hope of Israel, I am bound with this chain.
21 A oni řekli jemu: Myť jsme žádného psání neměli o tobě z Židovstva, aniž kdo z bratří přijda, vypravoval neb mluvil co zlého o tobě.
And they said to him, We have neither received letters from Judea concerning you; nor have any of the brethren, that have come hither, related, or said, any evil concerning you.
22 Ale žádámeť od tebe slyšeti, jak smyslíš; nebo víme o té sektě, že se jí všudy odpírá.
But we desire to hear from you, what you think; for as concerning this sect, we know that it everywhere spoken against.
23 A když jemu uložili den, sešlo se jich mnoho do hospody k němu, jimž s osvědčováním vypravoval o království Božím, slouže jim k víře o Ježíšovi z zákona Mojžíšova a proroků, od jitra až do večera.
And having appointed him a day, many came to him at his lodging; to whom he expounded, testifying the kingdom of God, and persuading them of the things that relate to Jesus; both from the law of Moses and the prophets, from morning till evening.
24 A někteří uvěřili tomu, což vypravoval, někteří pak nevěřili.
And some were persuaded by the things which were spoken; and some believed not.
25 A tak nejsouce mezi sebou svorní, rozešli se, když promluvil Pavel to jedno slovo: Jistě žeť dobře Duch svatý skrze proroka Izaiáše mluvil k otcům našim,
And disagreeing with each other, they broke up the assembly: Paul saying this one word, Surely, well did the Holy Spirit speak, by Isaiah the prophet, to our fathers,
26 Řka: Jdi k lidu tomuto a rci jim: Slyšením slyšeti budete, ale nesrozumíte, a hledíce, hleděti budete, ale neuzříte.
when he said, "Go to this people and say, Hearing you will hear, and will not understand; and seeing you will see, and will not perceive:
27 Nebo zhrublo srdce lidu tohoto, a ušima těžce slyšeli, a oči své zamhouřili, aby snad neviděli očima, a ušima neslyšeli, a srdcem nesrozuměli, a neobrátili se, abych jich neuzdravil.
for the heart of this people is become gross, and with their ears they hear heavily; and they have drawn their eyes together, lest they should see with their eyes, and hear with their ears, and understand with their heart, and should be converted, and I should heal them."
28 Budiž vám tedy známo, že jest pohanům posláno toto spasení Boží, a oniť slyšeti budou.
Therefore be it known to you, that the salvation of God is sent to the Gentiles, and they will hear it.
29 A když on to propověděl, odešli Židé, majíce mezi sebou hádky mnohé.
And when he had said these things, the Jews departed, having great debates among themselves.
30 Pavel pak trval za celé dvě létě v hospodě své, a přijímal všecky, kteříž přicházeli k němu,
But Paul continued two whole years in his own hired house, and received all who came to him;
31 Káže o království Božím, a uče těm věcem, kteréž jsou o Pánu Ježíši Kristu, se vší doufanlivostí bez překážky.
announcing the kingdom of God, and teaching those things which relate to the Lord Jesus Christ, with all freedom of speech, and without any restraint.

< Skutky Apoštolů 28 >