Skutky Apoštolů 22
1 Muži bratří a otcové, poslechněte této mé před vámi omluvy.
Brethren, and Fathers, hear now my apology to you,
2 (Uslyševše pak, že by k nim mluvil Židovským jazykem, tím raději mlčeli.) I řekl:
---(and when they heard that he spake to them in the Hebrew dialect, they the more readily kept silence, and he said, )
3 Já zajisté jsem muž Žid, narozený v Tarsu Cilickém, ale vychován jsem v tomto městě u noh Gamalielových, vyučený s pilností zákonu otcovskému, horlivý jsa milovník Boha, jakož i vy všickni podnes jste.
---I am indeed a Jew, born at Tarsus in Cilicia, but educated in this city at the feet of Gamaliel, accurately instructed in the law of our fathers, being zealous for God, as ye all are this day.
4 Kterýž jsem se této cestě protivil až k smrti, svazuje a dávaje do žaláře i muže i ženy,
And I persecuted those of this persuasion even unto death, binding and delivering into prisons both men and women.
5 Jakož i nejvyšší kněz svědek mi toho jest, i všickni starší. Od nichž i listy k bratřím vzav, šel jsem do Damašku, abych i ty, kteříž tam byli, svázané přivedl do Jeruzaléma, aby byli trápeni.
As the high priest is my witness, and all the elders: from whom I received letters to our brethren, and went to Damascus to bring those also, that were there, bound to Jerusalem, to be punished.
6 I stalo se, když jsem se bral cestou, a přibližoval k Damašku, okolo poledne, že pojednou s nebe obklíčilo mne světlo veliké.
And it came to pass that as I was on my journey and drew nigh to Damascus, about mid-day, on a sudden a great light from heaven shone round about me:
7 I padl jsem na zem, a slyšel jsem hlas, an mi dí: Sauli, Sauli, proč mi se protivíš?
and I fell to the ground, and heard a voice saying unto me, Saul, Saul, why persecutest thou me?
8 A já odpověděl jsem: Kdo jsi, Pane? I řekl ke mně: Jáť jsem Ježíš Nazaretský, kterémuž ty se protivíš.
And I answered, Who art thou, Lord? And He said unto me, I am Jesus of Nazareth, whom thou persecutest.
9 Ti pak, kteříž se mnou byli, světlo zajisté viděli, a přestrašeni jsou, ale hlasu toho, kterýž se mnou mluvil, neslyšeli.
And they that were with me saw the light indeed, and were affrighted; but they did not hear the voice of Him that spake to me.
10 I řekl jsem: Pane, což mám činiti? A Pán řekl ke mně: Vstana, jdi do Damašku, a tu tobě bude povědíno všecko, což jest uloženo, abys ty činil.
And I said, Lord, what shall I do? And the Lord said unto me, Arise, and go on to Damascus, and there it shall be told thee concerning all things which are appointed for thee to do.
11 A že jsem byl nevidomý od blesku světla toho, za ruce jsa veden od těch, kteříž se mnou byli, přišel jsem do Damašku.
And as I could not see by reason of the glory of that light, being led by the hand by those that were with me, I came to Damascus.
12 Ananiáš pak nějaký, muž pobožný podlé zákona, svědectví maje ode všech spolusousedů Židů,
And one Ananias, a devout observer of the law, who had a good character from all the Jews that dwelt there,
13 Přišel ke mně, a stoje, řekl mi: Sauli, bratře, prohlédni. A já hned té chvíle pohleděl jsem na něj.
came to me, and stood by me, and said, Brother Saul, look up: and I immediately looked up upon him.
14 On pak řekl: Bůh otců našich vyvolil tě, abys poznal vůli jeho, a uzřel spravedlivého tohoto, a slyšel hlas z úst jeho.
And he said, The God of our Fathers hath before appointed thee to know his will, and to see the just One, and to hear a voice from his mouth.
15 Nebo svědkem jemu budeš u všech lidí toho, což jsi viděl a slyšel.
For thou shalt be his witness unto all men, of what thou hast seen and heard.
16 A protož nyní co prodléváš? Vstana, pokřti se, a obmej hříchy své, vzývaje jméno Páně.
And now why shouldst thou delay? Arise and be baptized, and wash away thy sins, calling upon the name of the Lord.
17 Stalo se pak, když jsem se navrátil do Jeruzaléma, a modlil jsem se v chrámě, že jsem byl u vytržení mysli.
And when I was returned to Jerusalem, and was praying in the temple, I was in a trance.
18 I viděl jsem jej, an dí ke mně: Pospěš a vyjdi rychle z Jeruzaléma, neboť nepřijmou svědectví tvého o mně.
And I saw Him saying unto me, Make haste and go quickly out of Jerusalem; for they will not receive thy testimony concerning me.
19 A já řekl jsem: Pane, oniť vědí, že jsem já do žaláře dával, a bil jsem v školách ty, kteříž věřili v tebe.
And I said, Lord, they themselves know that I imprisoned and scourged in the synagogues them that believed on Thee.
20 A když vylévali krev Štěpána, svědka tvého, já také jsem tu stál, a přivolil jsem k usmrcení jeho, a ostříhal jsem roucha těch, kteříž jej mordovali.
And when the blood of thy martyr Stephen was shed, I also stood by and consented to his death, and kept the clothes of them that slew him.
21 Tedy řekl mi: Jdi, neboť já ku pohanům daleko pošli tebe.
But he said unto me, Go away; for I will send thee far hence unto the Gentiles.---
22 I poslouchali ho až do toho slova. A tu pozdvihli hlasu svého, řkouce: Zahlaď z země takového, neboť nesluší jemu živu býti.
And they heard him to this word, and then they exalted their voice, saying, Away with such a fellow from the earth; for it is not fit that he should live.
23 A když oni křičeli, a metali roucha, a prachem házeli v povětří,
And as they were bawling out, and throwing off their clothes, and casting up dust into the air,
24 Rozkázal jej hejtman do vojska uvesti, a kázal biči mrskati, aby zvěděl, pro kterou příčinu na něj tak křičí.
the tribune commanded him to be brought into the castle, and ordered him to be put to the question by scourging; that he might know for what reason they so cried out against him.
25 A když jej svázali řemením, řekl Pavel setníkovi, kterýž tu stál: Sluší-liž vám člověka Římana a neodsouzeného mrskati?
And as they were binding him with thongs, Paul said to the centurion that stood by, Is it lawful for you to scourge a man who is a Roman, uncondemned?
26 To uslyšev setník, přistoupě k hejtmanu, pověděl jemu, řka: Viz, co chceš činiti; nebo člověk tento jest Říman.
And the centurion hearing this, went and told the tribune, saying, Consider what thou art about to do; for this man is a Roman.
27 A přistoupiv hejtman, řekl mu: Pověz mi, jsi-li ty Říman? A on řekl: A já jsem.
Then the tribune came and said to him, Tell me, art thou a Roman? And he said, Yes.
28 I odpověděl hejtman: Já jsem za veliké peníze toho měšťanství dosáhl. Pavel pak řekl: Ale já jsem se i narodil.
And the tribune replied, I obtained this freedom with a large sum of money. And Paul said, But I was free-born.
29 Tedy i hned odstoupili od něho ti, kteříž jej měli trápiti. Ano i hejtman bál se, zvěděv, že jest Říman, a proto že jej byl kázal svázati.
Immediately therefore those who were going to put him to the question quitted him: and the tribune also was afraid, when he knew that he was a Roman, and because he had bound him.
30 Nazejtří pak, chtěje zvěděti jistotu, z čeho by jej vinili Židé, propustil jej z pout, a rozkázal, aby se sešli přední kněží i všecka rada jejich. I vyvedl Pavla, a postavil před nimi.
And on the morrow, desiring to know for certain what he was accused of by the Jews, he loosed him from his bonds, and ordered the chief priests and all their council to attend; and he brought down Paul, and set him before them:
