Skutky Apoštolů 22
1 Muži bratří a otcové, poslechněte této mé před vámi omluvy.
Men, brothers, and fathers, hear now my defense to you.
2 (Uslyševše pak, že by k nim mluvil Židovským jazykem, tím raději mlčeli.) I řekl:
And having heard that he called out to them in the Hebrew language, they offered more silence. And he says,
3 Já zajisté jsem muž Žid, narozený v Tarsu Cilickém, ale vychován jsem v tomto městě u noh Gamalielových, vyučený s pilností zákonu otcovskému, horlivý jsa milovník Boha, jakož i vy všickni podnes jste.
I am indeed a Jewish man, born in Tarsus of Cilicia, but reared in this city at the feet of Gamaliel, reared accurately in the paternal law, being a zealot of God, as ye all are today.
4 Kterýž jsem se této cestě protivil až k smrti, svazuje a dávaje do žaláře i muže i ženy,
And I persecuted this Way as far as death, binding and delivering into prisons both men and women.
5 Jakož i nejvyšší kněz svědek mi toho jest, i všickni starší. Od nichž i listy k bratřím vzav, šel jsem do Damašku, abych i ty, kteříž tam byli, svázané přivedl do Jeruzaléma, aby byli trápeni.
As also the high priest testifies about me, and all the senior council, from whom also having received letters to the brothers in Damascus, I was going to bring bound even those who were there to Jerusalem so that they might be punished.
6 I stalo se, když jsem se bral cestou, a přibližoval k Damašku, okolo poledne, že pojednou s nebe obklíčilo mne světlo veliké.
And there happened to me, while going and approaching Damascus about noon, suddenly to flash forth from heaven a great light around me.
7 I padl jsem na zem, a slyšel jsem hlas, an mi dí: Sauli, Sauli, proč mi se protivíš?
And I fell to the ground, and heard a voice saying to me, Saul, Saul, why do thou persecute me?
8 A já odpověděl jsem: Kdo jsi, Pane? I řekl ke mně: Jáť jsem Ježíš Nazaretský, kterémuž ty se protivíš.
And I answered, Who are thou, Lord? And he said to me, I am Jesus the Nazarene, whom thou persecute.
9 Ti pak, kteříž se mnou byli, světlo zajisté viděli, a přestrašeni jsou, ale hlasu toho, kterýž se mnou mluvil, neslyšeli.
And those who were with me indeed saw the light and became afraid, but they heard not the voice of him who spoke to me.
10 I řekl jsem: Pane, což mám činiti? A Pán řekl ke mně: Vstana, jdi do Damašku, a tu tobě bude povědíno všecko, což jest uloženo, abys ty činil.
And I said, What shall I do, Lord? And the Lord said to me, After rising, go into Damascus, and there it will be told thee about all things that have been assigned for thee to do.
11 A že jsem byl nevidomý od blesku světla toho, za ruce jsa veden od těch, kteříž se mnou byli, přišel jsem do Damašku.
And as I was not seeing from the splendor of that light, I came into Damascus, being led by hand by those who accompanied me.
12 Ananiáš pak nějaký, muž pobožný podlé zákona, svědectví maje ode všech spolusousedů Židů,
And a certain Ananias, a devout man according to the law, having a good report by all the Jews who dwell there,
13 Přišel ke mně, a stoje, řekl mi: Sauli, bratře, prohlédni. A já hned té chvíle pohleděl jsem na něj.
having come near me, and having stood by, he said to me, Brother Saul, look up. And I looked up on him the same hour.
14 On pak řekl: Bůh otců našich vyvolil tě, abys poznal vůli jeho, a uzřel spravedlivého tohoto, a slyšel hlas z úst jeho.
And he said, The God of our fathers appointed thee to know his will, and to see the Righteous Man, and to hear a voice from his mouth,
15 Nebo svědkem jemu budeš u všech lidí toho, což jsi viděl a slyšel.
because thou will be a witness for him to all men of the things that thou have seen and heard.
16 A protož nyní co prodléváš? Vstana, pokřti se, a obmej hříchy své, vzývaje jméno Páně.
And now what is it going to be? Having arisen, immerse and wash away thy sins, calling on the name of the Lord.
17 Stalo se pak, když jsem se navrátil do Jeruzaléma, a modlil jsem se v chrámě, že jsem byl u vytržení mysli.
And it came to pass, my having returned to Jerusalem and while I prayed in the temple, for me to became in a trance.
18 I viděl jsem jej, an dí ke mně: Pospěš a vyjdi rychle z Jeruzaléma, neboť nepřijmou svědectví tvého o mně.
And I saw him saying to me, Hurry and depart in haste out of Jerusalem, because they will not accept thy testimony about me.
19 A já řekl jsem: Pane, oniť vědí, že jsem já do žaláře dával, a bil jsem v školách ty, kteříž věřili v tebe.
And I said, Lord, they know that I was imprisoning and beating in every synagogue those who believe in thee.
20 A když vylévali krev Štěpána, svědka tvého, já také jsem tu stál, a přivolil jsem k usmrcení jeho, a ostříhal jsem roucha těch, kteříž jej mordovali.
And when the blood of Stephen thy witness was shed, I myself also was standing by, and approving his killing, and keeping the garments of those who killed him.
21 Tedy řekl mi: Jdi, neboť já ku pohanům daleko pošli tebe.
And he said to me, Depart, because I will send thee far away to Gentiles.
22 I poslouchali ho až do toho slova. A tu pozdvihli hlasu svého, řkouce: Zahlaď z země takového, neboť nesluší jemu živu býti.
And they heard him until this word. And they lifted up their voice, saying, Away with such a man from the earth, for he is not fit to live.
23 A když oni křičeli, a metali roucha, a prachem házeli v povětří,
And of them crying out, and throwing off their garments, and casting dust into the air,
24 Rozkázal jej hejtman do vojska uvesti, a kázal biči mrskati, aby zvěděl, pro kterou příčinu na něj tak křičí.
the chief captain commanded him be brought into the fort, having said to examine him by scourging, so that he might know for what reason they shouted against him this way.
25 A když jej svázali řemením, řekl Pavel setníkovi, kterýž tu stál: Sluší-liž vám člověka Římana a neodsouzeného mrskati?
And as they stretched him out with the thongs, Paul said to the centurion who stood by, Is it permitted for you to scourge a Roman man, and uncondemned?
26 To uslyšev setník, přistoupě k hejtmanu, pověděl jemu, řka: Viz, co chceš činiti; nebo člověk tento jest Říman.
And when the centurion heard, having come to the chief captain, he reported, saying, Look! What are thou about to do? For this man is a Roman.
27 A přistoupiv hejtman, řekl mu: Pověz mi, jsi-li ty Říman? A on řekl: A já jsem.
And the chief captain having come, he said to him, Tell me if thou are a Roman. And he said, Yes.
28 I odpověděl hejtman: Já jsem za veliké peníze toho měšťanství dosáhl. Pavel pak řekl: Ale já jsem se i narodil.
And the chief captain answered, Of a great sum I obtained this citizenship. And Paul said, But then I was born so.
29 Tedy i hned odstoupili od něho ti, kteříž jej měli trápiti. Ano i hejtman bál se, zvěděv, že jest Říman, a proto že jej byl kázal svázati.
Straightaway therefore those who were about to examine him withdrew from him. And the chief captain was also afraid when he learned that he was a Roman, and because he was who bound him.
30 Nazejtří pak, chtěje zvěděti jistotu, z čeho by jej vinili Židé, propustil jej z pout, a rozkázal, aby se sešli přední kněží i všecka rada jejich. I vyvedl Pavla, a postavil před nimi.
But on the morrow, wanting to know the certainty of why he was accused by the Jews, he loosed him from the bonds, and commanded the chief priests and all their council to come. And having brought Paul down, he set him before them.
