Skutky Apoštolů 21
1 Když jsme se pak plavili, rozloučivše se s nimi, přímým během přijeli jsme do Koum, a druhý den do Ródu, a odtud do Patary.
And it came to pass, that after we were separated from them, and had launched, we came with a straight course to Coos, and the day following to Rhodes, and from there to Patara:
2 I nalezše tu lodí, kteráž měla plouti do Fenicen, a vstoupivše na ni, plavili jsme se.
And finding a ship sailing over to Phenicia, we went aboard, and set forth.
3 A když se nám počal ukazovati Cyprus, nechavše ho na levé straně, plavili jsme se do Syrie, a připlavili jsme se do Týru; nebo tu měli složiti náklad z lodí.
Now when we had come in sight of Cyprus, we left it on the left hand, and sailed into Syria, and landed at Tyre: for there the ship was to unload her cargo.
4 A nalezše učedlníky, pobyli jsme tam za sedm dní, kteříž pravili Pavlovi skrze Ducha, aby nechodil do Jeruzaléma.
And finding disciples, we tarried there seven days: who said to Paul through the Spirit, that he should not go up to Jerusalem.
5 A když jsme vyplnili ty dni, vyšedše, brali jsme se pryč, a sprovodili nás všickni s ženami i s dětmi až za město. A poklekše na kolena na břehu, pomodlili jsme se.
And when we had come to the end of those days, we departed and went on our way; and they all accompanied us on our way, with wives and children, till we were out of the city: and we kneeled down on the shore, and prayed.
6 A když jsme se vespolek rozžehnali, vstoupili jsme na lodí, a oni se vrátili domů.
And when we had taken our leave one of another, we took ship; and they returned home again.
7 My pak přeplavivše se od Týru, dostali jsme se až do Ptolemaidy, a pozdravivše bratří, pobyli jsme u nich jeden den.
And when we had finished our course from Tyre, we came to Ptolemais, and greeted the brethren, and abode with them one day.
8 A nazejtří vyšedše Pavel a my, kteříž jsme s ním byli, přišli jsme do Cesaree, a všedše do domu Filipa evangelisty (kterýž byl jeden z oněch sedmi, ) pobyli jsme u něho.
And the next day we that were of Paul’s company departed, and came to Caesarea: and we entered into the house of Philip the evangelist, who was one of the seven; and abode with him.
9 A ten měl čtyři dcery panny, prorokyně.
And the same man had four daughters, virgins, who prophesied.
10 A když jsme tu pobyli za drahně dní, přišel prorok nějaký z Judstva, jménem Agabus.
And as we tarried there many days, there came down from Judaea a certain prophet, named Agabus.
11 Ten když k nám přišel, vzal pás Pavlův, a svázav sobě ruce i nohy, řekl: Totoť praví Duch svatý: Muže toho, jehož jest pás tento, tak Židé sváží v Jeruzalémě, a vydadí v ruce pohanům.
And when he had come to us, he took Paul’s belt, and bound his own hands and feet, and said, Thus saith the Holy Spirit, So shall the Jews at Jerusalem bind the man that owneth this belt, and shall deliver him into the hands of the Gentiles.
12 A jakž jsme to uslyšeli, prosili jsme i my i ti, kteříž byli v tom místě, aby nechodil do Jeruzaléma.
And when we heard these things, both we, and they of that place, besought him not to go up to Jerusalem.
13 Tedy odpověděl Pavel: I co činíte, plačíce a trápíce srdce mé? Však já netoliko svázán býti, ale i umříti hotov jsem v Jeruzalémě pro jméno Pána Ježíše.
Then Paul answered, What mean ye to weep and to break my heart? for I am ready not to be bound only, but also to die at Jerusalem for the name of the Lord Jesus.
14 A když nechtěl povoliti, dali jsme tomu pokoj, řkouce: Staň se vůle Páně.
And when he would not be persuaded, we ceased, saying, The will of the Lord be done.
15 Po těch pak dnech připravivše se, brali jsme se do Jeruzaléma.
And after those days we got ready, and went up to Jerusalem.
16 A šli s námi i učedlníci z Cesaree, vedouce s sebou nějakého Mnázona z Cypru, starého učedlníka, u něhož bychom hospodu měli.
There went with us also certain of the disciples of Caesarea, and brought with them one Mnason of Cyprus, an early disciple, with whom we should lodge.
17 A když jsme přišli do Jeruzaléma, vděčně nás přijali bratří.
And when we had come to Jerusalem, the brethren received us gladly.
18 Druhého pak dne všel Pavel s námi k Jakubovi, a tu se byli všickni starší sešli.
And the day following Paul went in with us to James; and all the elders were present.
19 Jichž pozdraviv, vypravoval všecko, což Bůh skrze službu jeho činil mezi pohany.
And when he had greeted them, he declared particularly what things God had wrought among the Gentiles by his ministry.
20 A oni slyševše, velebili Pána, a řekli jemu: Vidíš, bratře, kterak jest mnoho tisíců Židů věřících, a ti všickni jsou horliví milovníci zákona.
And when they heard it, they glorified the Lord, and said to him, Thou seest, brother, how many thousands of Jews there are who believe; and they are all zealous of the law:
21 Ale o toběť mají zprávu, že bys ty vedl od zákona Mojžíšova všecky ty Židy, kteříž jsou mezi pohany, pravě, že nemají obřezovati synů, ani zachovávati ustanovení.
And they are informed concerning thee, that thou teachest all the Jews who are among the Gentiles to forsake Moses, saying that they ought not to circumcise their children, neither to walk after the customs.
22 Což tedy? Musíť zajisté shromážděno býti množství, neboť uslyší o tobě, že jsi přišel.
What is it therefore? the multitude must needs come together: for they will hear that thou art come.
23 Učiniž tedy toto, cožť povíme: Máme tu čtyři muže, kteříž mají slib na sobě.
Do therefore this that we say to thee: We have four men who have a vow on them;
24 Ty přijma k sobě, posvěť se s nimi, a náklad učiň s nimi, aby oholili hlavy. I zvědí všickni, že to, což slyšeli o tobě, nic není, ale že i sám ty chodíš, ostříhaje zákona.
Take them and purify thyself with them, and pay their expenses that they may shave their heads: and all may know that those things, of which they were informed concerning thee, are nothing; but that thou thyself also walkest orderly, and keepest the law.
25 Z strany pak těch, kteříž z pohanů uvěřili, my jsme psali, usoudivše, aby tohoto ničeho nešetřili, toliko aby se varovali modlám obětovaného, a krve, a udáveného, a smilstva.
As concerning the Gentiles who believe, we have written and concluded that they observe no such thing, except that they keep themselves from things offered to idols, and from blood, and from strangled, and from immorality.
26 Tedy Pavel, přijav k sobě ty muže, na druhý den posvětiv se s nimi, všel do chrámu, a vypravoval o vyplnění dní toho posvěcení, až i obětována jest obět za jednoho každého z nich.
Then Paul took the men, and the next day purifying himself with them entered into the temple, to signify the accomplishment of the days of purification, until an offering should be offered for every one of them.
27 A když se vyplniti mělo dní sedm, Židé někteří z Azie, uzřevše jej v chrámě, zbouřili všecken lid, a vztáhli naň ruce,
And when the seven days were almost ended, the Jews who were from Asia, when they saw him in the temple, stirred up all the people, and laid hands on him,
28 Křičíce: Muži Izraelští, pomozte. Totoť jest ten člověk, kterýž proti lidu i zákonu i místu tomuto všecky všudy učí, a k tomu i pohany uvedl do chrámu, a poškvrnil svatého tohoto místa.
Crying out, Men of Israel, help: This is the man, that teacheth all men every where against the people, and the law, and this place: and further hath brought Greeks also into the temple, and hath polluted this holy place.
29 (Nebo byli viděli prvé Trofima Efezského s ním v městě, kteréhož domnívali se, že by Pavel do chrámu uvedl.)
For they had seen before with him in the city Trophimus an Ephesian, whom they supposed that Paul had brought into the temple.)
30 Takž se zbouřilo všecko město, a zběhli se lidé, a uchopivše Pavla, táhli jej ven z chrámu. A hned zavříny jsou dvéře.
And all the city was moved, and the people ran together: and they took Paul, and drew him out of the temple: and immediately the doors were shut.
31 A když jej chtěli zamordovati, povědíno hejtmanu vojska, že se bouří všecken Jeruzalém.
And as they went about to kill him, tidings came to the chief captain of the band, that all Jerusalem was in an uproar.
32 Kterýž hned pojav s sebou žoldnéře a setníky, přiběhl na ně. A oni uzřevše hejtmana a žoldnéře, přestali bíti Pavla.
Who immediately took soldiers and centurions, and ran down to them: and when they saw the chief captain and the soldiers, they stopped beating Paul.
33 Tedy přistoupiv hejtman, dosáhl ho, a rozkázal svázati dvěma řetězy, a ptal se, kdo jest, a co učinil.
Then the chief captain came near, and took him, and commanded him to be bound with two chains; and demanded who he was, and what he had done.
34 V zástupu pak jedni tak, jiní jinak křičeli. A nemoha nic jistého zvěděti pro hluk, rozkázal jej vésti do vojska.
And some cried one thing, some another, among the multitude: and when he could not know the certainty for the tumult, he commanded him to be carried into the barracks.
35 A když přišel k stupňům, nahodilo se, že nesen byl od žoldnéřů pro násilé lidu.
And when he came upon the stairs, so it was, that he was borne by the soldiers for the violence of the people.
36 Nebo šlo za ním množství lidu, křičíce: Zahlaď jej.
For the multitude of the people followed, crying, Away with him.
37 A když měl již uveden býti do vojska Pavel, řekl hejtmanu: Mohu-li co promluviti k tobě? Kterýž řekl: Umíš Řecky?
And as Paul was to be led into the barracks, he said to the chief captain, May I speak to thee? Who said, Canst thou speak Greek?
38 Nejsi-liž ty ten Egyptský, kterýž jsi před těmito dny byl bouřku učinil, a vyvedls na poušť ty čtyři tisíce mužů těch lotrů?
Art not thou that Egyptian, who before these days madest an uproar, and leddest out into the wilderness four thousand men that were murderers?
39 I řekl Pavel: Já jsem člověk Žid Tarsenský, neposledního města v Cilicii obyvatel; protož prosím tebe, dopusť mi promluviti k lidu.
But Paul said, I am a man who is a Jew of Tarsus, a city of Cilicia, a citizen of no mean city: and, I beseech thee, permit me to speak to the people.
40 A když mu on dopustil, Pavel stoje na stupních, pokynul rukou na lid. A když se veliké mlčení stalo, mluvil k nim Židovsky, řka:
And when he had given him permission, Paul stood on the stairs, and beckoned with the hand to the people. And when there was made a great silence, he spoke to them in the Hebrew language, saying,
