Skutky Apoštolů 20

1 Když pak přestala ta bouřka, povolav Pavel učedlníků, a požehnav jich, vyšel odtud, aby se bral do Macedonie.

THEN after the tumult was quieted, Paul called to him the disciples, and taking his leave, departed to go into Macedonia.

2 A když prošel ty krajiny, a napomenutí jim učiniv mnohými řečmi, přišel do země Řecké.

And passing through those parts, and having exhorted them with much discourse, he went into Greece.

3 A pobyv tam za tři měsíce, (kdež Židé učinili jemu zálohy, ) když se měl plaviti do Syrie, umínil navrátiti se skrze Macedonii.

And after three months stay, as the Jews were lying in wait for him, when he was just embarking for Syria, he determined to return through Macedonia.

4 I šel s ním Sópater Berienský až do Azie, a z Tessalonicenských Aristarchus a Sekundus a Gáius Derbeus a Timoteus, z Azianských pak Tychikus a Trofimus.

And there accompanied him as far as Asia, Sopater a Berean; and of the Thessalonians, Aristarchus and Secundus; and Gaius of Derbe, and Timothy; and Tychicus and Trophimus, Asiatics.

5 Ti šedše napřed, dočkali nás v Troadě.

These going before tarried for us at Troas.

6 My pak plavili jsme se po velikonoci z Filippis, a přišli jsme k nim do Troady v pěti dnech, a tu jsme pobyli za sedm dní.

And we sailed from Philippi after the days of unleavened bread, and came to them to Troas after five days; where we stayed seven days.

7 Tedy první den po sobotě, když se učedlníci sešli k lámání chleba, Pavel mluvil k nim, maje nazejtří jíti pryč, i prodlil řečí až do půlnoci.

And on the first day of the week, when the disciples were assembled to break bread, Paul preached unto them (ready to depart on the morrow), and extended his discourse until midnight.

8 A bylo mnoho světel na té síni, kdež byli shromážděni.

Now there were many lamps in the upper room, where they were assembled.

9 Jeden pak mládenec, jménem Eutychus, sedě na okně, jsa obtížen hlubokým snem, když tak dlouho Pavel kázal, spě, spadl s třetího ponebí dolů a vzat jest mrtvý.

And a certain youth named Eutytchus, who sat in the window, fell into a profound sleep: as Paul discoursed much longer than usual, quite overpowered with sleep, he fell down from a third story, and was taken up dead.

10 I sstoupiv dolů Pavel, zpolehl na něj, a objav jej, řekl: Nermuťtež se, však duše jeho v něm jest.

But Paul came down, and fell upon him, and taking him in his arms, said, Trouble not yourselves, for his life is yet in him.

11 A vstoupiv, lámal chléb a jedl, a kázaní jim učiniv dlouho až do svitání, tak odšel pryč.

And when he had gone up, and broken bread, and eaten, and conversed a long time, even to the break of day, he then departed.

12 I přivedli toho mládence živého, a byli velice potěšeni.

And they brought the lad alive, and were comforted exceedingly.

13 My pak vstoupivše na lodí, plavili jsme se do Asson, odtud majíce k sobě vzíti Pavla; nebo byl tak poručil, maje sám jíti po zemi.

Then we going before to the ship, sailed for Assos, intending there to take in Paul: for so he had ordered, meaning himself to walk thither.

14 A když se k nám připojil v Asson, vzavše jej, přijeli jsme do Mitylénu.

And when he met us at Assos, we took him up, and came to Mytelene.

15 A odtud plavíce se, druhý den byli jsme proti Chium, a třetího dne připlavili jsme se k Sámu, a pobyvše v Trogyllí, nazejtří přišli jsme do Milétu.

And sailing from thence, on the following day we advanced over against Chios; and the next day we touched at Samos, and staying at Trogyllium, the day following we came to Miletus.

16 Nebo Pavel byl umínil pominouti Efez, aby se nemeškal v Azii; nebo pospíchal, by možné jemu bylo, aby byl o letnicích v Jeruzalémě.

For Paul had determined to sail by Ephesus, that he might not spend the time in Asia: for he hastened on, if it was possible for him, to be at Jerusalem on the day of Pentecost.

17 Tedy z Milétu poslav do Efezu, povolal k sobě starších církve.

So he sent to Ephesus from Miletus, and called the presbyters of the church to attend him.

18 Kteříž když přišli k němu, řekl jim: Vy víte od prvního dne, v kterýž přišel jsem do Azie, kterak jsem po všecken ten čas s vámi byl,

And when they were come unto him, he said unto them, Ye know, from the very first day in which I entered into Asia, how I have been among you at every season,

19 Slouže Pánu se vší pokorou i s mnohými slzami a pokušeními, kteráž na mne přicházela z úkladů Židovských,

serving the Lord with all humility, and with many tears and trials, which have befallen me through the lying in wait of the Jews:

20 Kterak jsem ničeho nepominul, což by užitečného bylo, abych vám neoznámil, a neučil vás vůbec zjevně i po domích,

and that I have suppressed nothing which could conduce to your profiting; not desisting from preaching to you, and teaching you in public, and from house to house,

21 Svědectví vydávaje i Židům i Řekům o pokání k Bohu, a o víře v Pána našeho Ježíše Krista.

repeatedly urging both on Jews and Greeks repentance towards God, and faith towards our Lord Jesus Christ.

22 A aj, nyní já sevřín jsa duchem, beru se do Jeruzaléma, nevěda, co mi se v něm má státi,

And now behold I am going, bound by the Spirit, unto Jerusalem, not knowing what things shall there befal me:

23 Než že Duch svatý po městech osvědčuje mi, pravě, že vězení a ssoužení mne očekávají.

only this, that the Holy Ghost witnesseth in every city, saying, that bonds and tribulation await thee.

24 Však já nic na to nedbám, aniž jest mi tak drahá duše má, jen abych běh svůj s radostí vykonal, a přisluhování, kteréž jsem přijal od Pána Ježíše, k osvědčování evangelium milosti Boží.

Yet I make no account of any suffering, nor regard my life as of any value to myself, farther than as I may finish my course with joy, and the ministry which I have received of the Lord, to testify fully the Gospel of the grace of God.

25 A aj, já nyní vím, že již více neuzříte tváři mé vy všickni, mezi kterýmiž jsem chodil, káže o království Božím.

And now behold, I know that ye shall see my face no more, even ye all, among whom I have gone in and out preaching the kingdom of God.

26 Protož osvědčujiť vám v dnešní den, žeť jsem čist od krve všech.

Wherefore I appeal to you this day as witnesses that I am pure from the blood of all men.

27 Nebo jsem neobmeškal zvěstovati vám všeliké rady Boží.

For I have concealed nothing, so as not repeatedly to declare to you the whole counsel of God.

28 Buďtež tedy sebe pilni i všeho stáda, v němž Duch svatý ustanovil vás biskupy, abyste pásli církev Boží, kteréž sobě dobyl svou vlastní krví.

Take heed therefore to yourselves, and to all the flock, over which the Holy Ghost hath made you bishops, to feed as shepherds the church of God, which he purchased with his own blood.

29 Nebo já to vím, že po mém odjití vejdou mezi vás vlci hltaví, kteříž nebudou odpouštěti stádu.

For this I know, that after my departure there will come among you grievous wolves, not sparing the flock:

30 A z vás samých povstanou muži, kteříž budou mluviti převrácené věci, aby obrátili učedlníky po sobě.

Yea, from among yourselves shall men arise, speaking perverting doctrines, to draw away disciples after them.

31 Protož bděte, v paměti majíce, že jsem po tři léta nepřestával dnem i nocí s pláčem napomínati jednoho každého.

Therefore watch, remembering that for three years, by night and by day, I have never ceased with tears to admonish every individual.

32 A již nyní, bratří, poroučím vás Bohu a slovu milosti jeho, kterýž mocen jest vzdělati, a dáti vám dědictví mezi všemi posvěcenými.

And now, brethren, I commit you to God and to the word of his grace, which is able to finish the superstructure, and to give you an inheritance among all those who are sanctified.

33 Stříbra neb zlata neb roucha nežádal jsem od žádného.

The silver, or gold, or apparel of no man have I coveted:

34 Nýbrž sami víte, že toho, čehož mi kdy potřebí bylo, i těm, kteříž jsou se mnou, dobývaly ruce tyto.

but ye yourselves know that these hands have by labour furnished necessaries for my own wants, and for those who were with me.

35 Vše ukázal jsem vám, že tak pracujíce, musíme snášeti mdlé, a pamatovati na slova Pána Ježíše; nebť on řekl: Blahoslaveněji jest dáti nežli bráti.

In all things I have set you the example, that so labouring hard ye ought to help the infirm, and to remember the words of the Lord Jesus, because he himself said, “It is more blessed to give than to receive.”

36 A to pověděv, klekna na kolena svá, modlil se s nimi se všemi.

And when he had spoken these things, he fell on his knees, and prayed with them all.

37 I stal se pláč veliký ode všech, a padajíce na hrdlo Pavlovo, líbali jej,

And all of them shed floods of tears, and fell upon Paul’s neck, and kissed him again and again,

38 Rmoutíce se nejvíce nad tím slovem, kteréž řekl, že by již více neměli tváři jeho viděti. I provodili jej až k lodí.

most peculiarly afflicted at that word which he had spoken, that they should see his face no more: and they accompanied him unto the ship.