Skutky Apoštolů 16
1 Přišel pak do Derben a do Lystry, aj, učedlník jeden tu byl, jménem Timoteus, syn nějaké ženy Židovky věřící, ale otce měl Řeka.
Then he came to Derbe and Lystra: and, behold, a certain disciple was there, named Timothy, the son of a certain woman, who was a Jewess, and believed; but his father was a Greek:
2 Tomu svědectví vydávali bratří ti, kteříž byli v Lystře a v Ikonii.
Who was well reported of by the brethren that were at Lystra and Iconium.
3 Toho sobě oblíbil Pavel, aby s ním šel. I pojav ho, obřezal jej, pro Židy, kteříž byli v těch místech; nebo věděli všickni, že otec jeho byl Řek.
Him would Paul have to go forth with him; and took and circumcised him because of the Jews who were in those quarters: for they all knew that his father was a Greek.
4 A když chodili po městech, vydávali jim k ostříhání ustanovení zřízená od apoštolů a od starších, kteříž byli v Jeruzalémě.
And as they went through the cities, they delivered to them the decrees to keep, that were ordained by the apostles and elders who were at Jerusalem.
5 A tak církve utvrzovaly se u víře, a rozmáhaly se v počtu na každý den.
And so were the churches established in the faith, and increased in number daily.
6 A prošedše Frygii i Galatskou krajinu, když jim zabráněno od Ducha svatého, aby nemluvili slova v Azii,
Now when they had gone throughout Phrygia and the region of Galatia, and were forbidden by the Holy Spirit to preach the word in Asia,
7 Přišedše do Myzie, pokoušeli se jíti do Bitynie. Ale nedal jim Duch.
After they had come to Mysia, they tried to go into Bithynia: but the Spirit allowed them not.
8 Tedy pominuvše Myzii, šli do Troady.
And they passing by Mysia came down to Troas.
9 I ukázalo se Pavlovi v noci vidění. Muž nějaký Macedonský stál, prose ho a řka: Přijda do Macedonie, pomoz nám.
And a vision appeared to Paul in the night; There stood a man of Macedonia, beseeching him, saying, Come over into Macedonia, and help us.
10 A jakž to vidění viděl, i hned jsme usilovali o to, abychom šli do Macedonie, tím ujištěni jsouce, že nás povolal Pán, abychom jim kázali evangelium.
And after he had seen the vision, immediately we endeavoured to go into Macedonia, assuredly gathering that the Lord had called us to preach the gospel to them.
11 Protož pustivše se od Troady, přímým během připlavili jsme se do Samotracie, a nazejtří do Neapolis,
Therefore loosing from Troas, we came with a straight course to Samothracia, and the next day to Neapolis;
12 A odtud do Filippis, kteréž jest první město krajiny Macedonské, obyvateli cizími osazené. I zůstali jsme v tom městě za několik dní.
And from there to Philippi, which is the chief city of that part of Macedonia, and a colony: and we were in that city abiding certain days.
13 V den pak sobotní vyšli jsme ven za město k řece, kdež býval obyčej modliti se. A usadivše se, mluvili jsme ženám, kteréž se tu byly sešly.
And on the sabbath day we went out of the city by a river side, where prayer was accustomed to be made; and we sat down, and spoke to the women who resorted there.
14 Jedna pak žena, jménem Lydia, kteráž šarlaty prodávala v městě Tyatirských, bohabojící, poslouchala. Jejíž srdce otevřel Pán, aby to pilně rozsuzovala, co se od Pavla pravilo.
And a certain woman named Lydia, a seller of purple, of the city of Thyatira, who worshipped God, heard us: whose heart the Lord opened, that she attended to the things which were spoken by Paul.
15 A když pokřtěna byla i dům její, prosila, řkuci: Poněvadž jste mne soudili věrnou Pánu býti, vejdouce, v domě mém pobuďte. I přinutila nás.
And when she was baptized, and her household, she besought us, saying, If ye have judged me to be faithful to the Lord, come into my house, and abide there. And she constrained us.
16 I stalo se, když jsme šli k modlitbě, že děvečka nějaká, mající ducha věštího, potkala se s námi, kteráž veliký užitek přinášela pánům svým budoucích věcí předpovídáním.
And it came to pass, as we went to prayer, a certain maid possessed with a spirit of divination met us, who brought her masters much gain by soothsaying:
17 Ta šedši za Pavlem a za námi, volala, řkuci: Tito lidé jsou služebníci Boha nejvyššího, kteříž zvěstují nám cestu spasení.
The same followed Paul and us, and cried, saying, These men are the servants of the most high God, who show to us the way of salvation.
18 A to činívala za mnoho dní. Pavel pak těžce to nesa, a obrátiv se, řekl duchu tomu: Přikazuji tobě ve jménu Ježíše Krista, abys vyšel z ní. I vyšel hned té chvíle.
And this she did many days. But Paul, being grieved, turned and said to the spirit, I command thee in the name of Jesus Christ to come out of her. And he came out the same hour.
19 A viděvše páni její, že odešla naděje zisku jejich, chytivše Pavla a Sílu, vedli je na rynk před úřad.
And when her masters saw that the hope of their gains was gone, they caught Paul and Silas, and drew them into the marketplace to the rulers,
20 A postavivše je před úředníky, řekli: Tito lidé bouří město naše, jsouce Židé,
And brought them to the magistrates, saying, These men, being Jews, do exceedingly trouble our city,
21 A zvěstují obyčeje, kterýchž nám nesluší přijíti ani zachovávati, poněvadž jsme Římané.
And teach customs, which are not lawful for us to receive, neither to observe, being Romans.
22 I povstala obec proti nim. A úředníci, roztrhše sukně jejich, kázali je metlami mrskati.
And the multitude rose up together against them: and the magistrates tore off their clothes, and commanded to beat them.
23 A množství ran jim davše, vsadili do žaláře, přikázavše strážnému žaláře, aby jich pilně ostříhal.
And when they had laid many stripes upon them, they cast them into prison, charging the jailor to keep them safely:
24 Tedy on takové maje přikázaní, vsadil je do nejhlubšího žaláře, a nohy jejich sevřel kladou.
Who, having received such a charge, thrust them into the inner prison, and made their feet fast in the stocks.
25 O půlnoci pak Pavel a Sílas modléce se, zpívali písničky o Bohu, tak že je slyšeli vězňové.
And at midnight Paul and Silas prayed, and sang praises to God: and the prisoners heard them.
26 A v tom pojednou země třesení stalo se veliké, až se pohnuli gruntové žaláře, a hned se všecky dvéře otevřely, a všech okovové spadli.
And suddenly there was a great earthquake, so that the foundations of the prison were shaken: and immediately all the doors were opened, and every one’s bands were loosed.
27 A procítiv strážný žaláře, a viděv dvéře žaláře otevřené, vytrhl meč, aby se zabil, domnívaje se, že vězňové utekli.
And the keeper of the prison awaking out of his sleep, and seeing the prison doors open, he drew out his sword, and would have killed himself, supposing that the prisoners had fled.
28 I zkřikl Pavel hlasem velikým, řka: Nečiň sobě nic zlého, však jsme teď všickni.
But Paul cried with a loud voice, saying, Do thyself no harm: for we are all here.
29 A požádav světla, vběhl k nim, a třesa se, padl u Pavla a Síly.
Then he called for a light, and sprang in, and came trembling, and fell down before Paul and Silas,
30 I vyved je ven, řekl: Páni, co já mám činiti, abych spasen byl?
And brought them out, and said, Sirs, what must I do to be saved?
31 A oni řekli: Věř v Pána Ježíše Krista, a budeš spasen ty i dům tvůj.
And they said, Believe on the Lord Jesus Christ, and thou shalt be saved, and thy house.
32 I mluvili jemu slovo Páně, i všechněm, kteříž byli v domě jeho.
And they spoke to him the word of the Lord, and to all that were in his house.
33 A pojav je v tu hodinu v noci, umyl jim rány. I pokřtěn jest hned on i všickni domácí jeho.
And he took them the same hour of the night, and washed their stripes; and was baptized, he and all his, without delay.
34 A když je uvedl do domu svého, připravil stůl, a veselil se, že se vším domem svým uvěřil Bohu.
And when he had brought them into his house, he set food before them, and rejoiced, believing in God with all his house.
35 A když bylo ve dne, poslali úředníci služebníky, řkouce: Vypusť ty lidi.
And when it was day, the magistrates sent the officers, saying, Let those men go.
36 I oznámil strážný žaláře slova ta Pavlovi: Že poslali úředníci, abyste byli propuštěni. Protož nyní vyjdouce, jdětež v pokoji.
And the keeper of the prison told this saying to Paul, The magistrates have sent to let you go: now therefore depart, and go in peace.
37 Ale Pavel řekl jim: Zmrskavše nás zjevně a bez vyslyšení, lidi Římany, vsázeli do žaláře, a nyní nás chtějí tajně vyhnati? Nikoli, ale nechať sami přijdou, a vyvedou nás.
But Paul said to them, They have beaten us openly uncondemned, being Romans, and have cast us into prison; and now do they thrust us out privately? nay verily; but let them come themselves and bring us out.
38 Tedy pověděli úředníkům služebníci slova ta. I báli se, uslyšavše, že by Římané byli.
And the officers told these words to the magistrates: and they feared, when they heard that they were Romans.
39 A přišedše, prosili jich; a vyvedše je, žádali jich, aby šli z města.
And they came and besought them, and brought them out, and desired them to depart out of the city.
40 I vyšedše z žaláře, vešli k Lydii, a uzřevše bratří, potěšili jich, a odešli.
And they went out of the prison, and entered into the house of Lydia: and when they had seen the brethren, they comforted them, and departed.
