2 Samuelova 22
1 Mluvil pak David Hospodinu slova písně této v ten den, když ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho, i z ruky Saulovy.
David kvad denne sang for Herren den dag da Herren hadde utfridd ham av alle hans fienders hånd og av Sauls hånd.
2 A řekl: Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj se mnou.
Og han sa: Herren er min klippe og min festning og min redder,
3 Bůh skála má, doufati budu v něho; štít můj a roh spasení mého, vyvýšení mé a útočiště mé, spasitel můj, kterýž od násilí vysvobozuje mne.
min klippefaste Gud, som jeg setter min lit til, mitt skjold og min frelses horn, min borg og min tilflukt, min frelser; fra vold frelser du mig.
4 Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých vysvobozen jsem.
Jeg påkaller den Høilovede, Herren, og blir frelst fra mine fiender.
5 Nebo obklíčily mne byly úzkosti smrti, a proudové bezbožných předěsili mne.
Dødens bølger omspente mig, fordervelsens strømmer forferdet mig.
Dødsrikets rep omgav mig, dødens snarer overfalt mig. (Sheol h7585)
7 V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a křik můj přišel v uši jeho.
I min trengsel påkalte jeg Herren, og jeg ropte til min Gud; han hørte fra sitt tempel min røst, og mitt skrik kom for hans ører.
8 Tedy pohnula se a zatřásla země, základové nebes pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.
Da rystet og bevet jorden, himmelens grunnvoller skalv, og de rystet; for hans vrede var optendt.
9 Dým vycházel z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí roznítilo.
Det steg røk op av hans nese, og fortærende ild fra hans munn; glør brente ut av ham.
10 Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.
Og han bøide himmelen og steg ned, og det var mørke under hans føtter.
11 I vsedl na cherubín a letěl, a spatřín jest na peří větrovém.
Og han fór på kjeruber og fløi, og han lot sig se på vindens vinger.
12 Položil temnosti vůkol sebe jako stany, shrnutí vod, oblaky husté.
Og han gjorde mørke til skjul rundt omkring sig, vannmasser, tykke skyer.
13 Od blesku oblíčeje jeho rozpálilo se uhlí řeřavé.
Frem av glansen foran ham brente gloende kull.
14 Hřímal s nebes Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj.
Herren tordnet fra himmelen, den Høieste lot sin røst høre.
15 Vystřelil i střely, kterýmiž je rozptýlil, a blýskání, jímž je porazil.
Og han utsendte piler og spredte dem omkring - lyn og forvirret dem.
16 I ukázaly se hlubiny mořské, a odkryti jsou základové okršlku, pro zůřivé kárání Hospodinovo, pro dmýchání větru chřípí jeho.
Da kom havets strømmer til syne; jordens grunnvoller blev avdekket ved Herrens trusel, for hans neses åndepust.
17 Poslav s výsosti, přijal mne, vytáhl mne z vod velikých.
Han rakte sin hånd ut fra det høie, han grep mig; han drog mig op av store vann.
18 Vysvobodil mne od nepřítele mého silného, od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.
Han fridde mig ut fra min sterke fiende, fra mine avindsmenn; for de var mig for mektige.
19 Předstihli mne v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.
De overfalt mig på min motgangs dag; men Herren blev min støtte.
20 Kterýž vyvedl mne na prostranství, vysvobodil mne, nebo sobě oblíbil mne.
Og han førte mig ut i fritt rum; han frelste mig, for han hadde behag i mig.
21 Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých odplatil mi.
Herren gjengjeldte mig efter min rettferdighet, han betalte mig efter mine henders renhet.
22 Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.
For jeg tok vare på Herrens veier og vek ikke i ondskap fra min Gud;
23 Všickni zajisté soudové jeho jsou před oblíčejem mým, aniž jsem od kterých ustanovení jeho odstoupil.
for alle hans lover hadde jeg for øie, og fra hans bud vek jeg ikke,
24 A tak byv dokonalý před ním, šetřil jsem, abych se nedopustil nepravosti.
og jeg var ulastelig for ham og voktet mig vel for min synd.
25 Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, vedlé čistoty mé před očima jeho.
Og Herren gjengjeldte mig efter min rettferdighet, efter min renhet for hans øine.
26 Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k upřímému upřímě se máš.
Mot den fromme viser du dig from, mot den rettvise stridsmann viser du dig rettvis,
27 K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.
mot den rene viser du dig ren, mot den forvendte viser du dig vrang.
28 Lid pak ssoužený vysvobozuješ, ale před vysokomyslnými oči své sklopuješ.
Elendige folk frelser du, men dine øine er mot de overmodige; dem fornedrer du.
29 Ty zajisté jsi svíce má, ó Hospodine. Hospodin jistě osvěcuje temnosti mé.
For du er mitt lys, Herre, og Herren opklarer mitt mørke.
30 Nebo v tobě proběhl jsem vojska, v Bohu svém přeskočil jsem zed.
For ved dig stormer jeg løs på fiendeskarer, ved min Gud springer jeg over murer.
31 Toho Boha silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy přečištěné; onť jest štít všech, kteříž doufají v něho.
Gud, hans vei er fullkommen; Herrens ord er rent, han er et skjold for alle dem som setter sin lit til ham.
32 Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina? A kdo jest skalou kromě Boha našeho?
For hvem er Gud foruten Herren, og hvem er en klippe foruten vår Gud?
33 Bůh jest síla má i vojska mého, onť působí volnou cestu mou.
Gud, han er mitt sterke vern og leder den ulastelige på hans vei.
34 Činí nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých postavuje mne.
Han gir ham føtter likesom hindene og stiller mig på mine høider.
35 Cvičí ruce mé k boji, tak že lámi lučiště ocelivá rukama svýma.
Han oplærer mine hender til krig, så mine armer spenner kobberbuen.
36 Nebo dal mi štít spasení svého, a dobrotivost jeho zvelebila mne.
Og du gir mig din frelse til skjold, og din mildhet gjør mig stor.
37 Rozšířil kroky mé pode mnou, aby se nepodvrtly nohy mé.
Du gjør rummet vidt for mine skritt under mig, og mine ankler vakler ikke.
38 Honil jsem nepřátely své a zahladil jsem je, aniž jsem se navrátil, dokudž jsem jich nevyplénil.
Jeg vil forfølge mine fiender og ødelegge dem, og jeg vender ikke tilbake før jeg har gjort ende på dem.
39 Docela jsem je vyhubil a sprobodal jsem je, tak že nepovstanou; i padli pod nohy mé.
Jeg gjør ende på dem og knuser dem, så de ikke kan reise sig; de faller under mine føtter.
40 Ty zajisté, Bože, přepásals mne udatností k boji, porazils pode mne ty, kteříž povstávají proti mně.
Og du omgjorder mig med kraft til krig, du bøier mine motstandere under mig.
41 Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, těch, kteříž v nenávisti měli mne, a vyplénil jsem je.
Og mine fiender lar du vende mig ryggen, mine avindsmenn utrydder jeg.
42 Ohlédali se, ale nebyl, kdo by vysvobodil, k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.
De ser sig om, men der er ingen frelser - efter Herren, men han svarer dem ikke.
43 I potřel jsem je jako prach země, jako bláto na ulicích potlačil a rozptýlil jsem je.
Og jeg knuser dem som jordens støv; jeg sønderknuser dem, tramper dem ned som søle på gatene.
44 Ty jsi mne vytrhl z různic lidu mého, zachovals mne, abych byl za hlavu národům; lid neznámý mně sloužil.
Og du redder mig fra mitt folks kamper, du bevarer mig til å være hode for hedninger; folkeferd som jeg ikke kjenner, tjener mig.
45 Cizozemci lhali mi, a jakž zaslechli, uposlechli mne.
Fremmede kryper for mig; bare de hører om mig, blir de mig lydige.
46 Cizozemci svadli, a třásli se i v ohradách svých.
Fremmede visner bort og går bevende ut av sine borger.
47 Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož ať jest vyvyšován Bůh, skála spasení mého,
Herren lever, og priset er min klippe, og ophøiet er min frelses klippefaste Gud,
48 Bůh silný, kterýž dává mi pomsty a podmaňuje mi lidi.
den Gud som gir mig hevn og legger folkeferd under mig,
49 Vyvodíš mne z prostřed nepřátel mých, a nad povstávajícími proti mně vyvyšuješ mne, člověka nepravého mne zbavuješ.
og som fører mig ut fra mine fiender; over mine motstandere ophøier du mig, fra voldsmannen redder du mig.
50 Protož chváliti tě budu, Hospodine, mezi národy, a jménu tvému žalmy zpívati budu.
Derfor vil jeg prise dig, Herre, blandt hedningene og lovsynge ditt navn.
51 Onť jest hrad jistého spasení krále svého, a ten, kterýž činí milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.
Han gjør frelsen stor for sin konge, og han gjør miskunnhet mot sin salvede, mot David og mot hans ætt til evig tid.
