2 Korintským 7
1 Taková tedy majíce zaslíbení, nejmilejší, očišťujmež se od všeliké poškvrny těla i ducha, konajíce posvěcení v bázni Boží.
Having therefore these promises, beloved, let us cleanse ourselves from all defilement of flesh and spirit, perfecting holiness in the fear of God.
2 Přijmětež nás. Žádnémuť jsme neublížili, žádnému neuškodili, žádného neoklamali.
Make room for us; we have wronged no one, we have corrupted no one, we have exploited no one.
3 Nepravím toho ku potupě, poněvadž jsem napřed pověděl, že jste v srdcích našich, abychom spolu mřeli, i spolu živi byli.
I do not say this to condemn you; I have said before that you are in our hearts, whether to die together or to live together.
4 Mnohéť jsem k vám v mluvení důvěrnosti, mnohoť se vámi chlubím; naplněn jsem potěšením, rozhojňujiť se v radosti ve všelikém ssoužení našem.
I have great confidence in you; I do a lot of boasting about you. I am filled with encouragement, overflowing with joy in spite of all our affliction.
5 Nebo i když jsme byli přišli do Macedonie, žádného odpočinutí nemělo tělo naše, ale ve všem ssouženi jsme byli; zevnitř boje, vnitř strachy.
Now indeed, when we came into Macedonia we had no physical rest, but were surrounded by affliction—conflicts on the outside, fears on the inside.
6 Ale ten, kterýž těší ponížené, potěšil nás, Bůh, skrze příchod Titův.
But the God who encourages the lowly encouraged us by the coming of Titus;
7 A netoliko příchodem jeho, ale také i potěšením tím, kteréž on měl z vás, vypravovav nám o vaší veliké žádosti, o vašem kvílení, a vaší ke mně horlivé milosti, tak že jsem se velmi zradoval.
and not only by his coming, but also by how much he was encouraged over you as he reported to us your longing, your mourning, your zeal in my stead, so that I rejoiced even more.
8 A ačkoli zarmoutil jsem vás listem, nelituji toho, ač jsem byl litoval. Nebo vidím, že ten list, ačkoli na čas, zarmoutil vás.
Even though that letter caused you sorrow, I do not regret it (though I almost did), because I perceive that the letter made you sorry, though only for a while.
9 Nyní raduji se, ne že jste zarmouceni byli, ale že jste se ku pokání zarmoutili. Zarmoutili jste se zajisté podlé Boha, tak že jste k žádné škodě nepřišli skrze nás.
Now I rejoice, not that you were made sorry, but that your sorrow led to repentance. For you were made sorry as God intended, so as not to be harmed by us in any way.
10 Nebo zámutek, kterýž jest podlé Boha, ten pokání k spasení působí, jehož nikdy líto nebývá, ale zámutek světa smrt způsobuje.
Now godly sorrow produces repentance into salvation without regret, but the world's sorrow produces death.
11 Ano hle, to samo, že jste podlé Boha zarmouceni byli, jakou v vás způsobilo snažnost, nýbrž omluvu, nýbrž zažhnutí hněvu, nýbrž bázeň, nýbrž žádost vroucí, nýbrž horlivost, anobrž pomstu? Všelijak prokázali jste to, že jste nevinni v té věci.
Just consider your own being caused to sorrow in a godly manner, how much diligence it produced in you—what self-defense, what indignation, what alarm, what longing, what zeal, what punishment! At every point you have demonstrated yourselves to be clear in the matter.
12 A ač psal jsem vám, však ne pro toho, kterýž tu nepravost spáchal, ani pro toho, komuž se křivda stala, ale aby vám zjevena byla pilnost naše o vás před oblíčejem Božím.
So even though I wrote to you, it was not for the sake of the wrongdoer, nor for that of the victim, but, before God, so that your real commitment to us might be made clear to you.
13 Protož potěšeniť jsme z potěšení vašeho. Ale mnohem hojněji zradovali jsme se z radosti Titovy, že poočerstven jest duch jeho ode všech vás,
We have been encouraged by all this. Because of your encouragement, we rejoiced all the more over the joy of Titus, because his spirit has been refreshed by you all.
14 A že chlubil-li jsem se v čem vámi před ním, nebyl jsem zahanben, ale jakož všecko mluvili jsme vám v pravdě, tak i chlouba naše, kteráž byla před Titem, pravá jest shledána.
Because wherein I boasted to him about you, I was not put to shame, but just as everything we spoke to you was true, so also our boasting to Titus proved to be true.
15 Ano i srdce jeho k vám jest příchylnější, když rozpomíná se na poslušenství všech vás, kterak jste ho s bázní a s strachem přijali.
Also, his affection for you is all the greater, as he remembers your collective obedience as you received him with fear and trembling.
16 Protož raduji se, že ve všem mohu se vám dověřiti.
I am so glad that I have complete confidence in you.
