2 Korintským 5
1 Víme zajisté, že byl-li by tohoto našeho zemského přebývání stánek zbořen, stavení od Boha máme, příbytek ne rukou udělaný, věčný v nebesích. (aiōnios g166)
For we know that if our tent — that earthly body which is now our home — is taken down, we have a house of God’s building, a home not made by hands, imperishable, in Heaven. (aiōnios g166)
2 Pročež i v tomto vzdycháme, v příbytek svůj, kterýž jest s nebe, oblečeni býti žádajíce,
Even while in our present body we sigh, longing to put over it our heavenly dwelling,
3 Jestliže však oblečení, a ne nazí nalezeni budeme.
sure that, when we have put it on, we shall never be found discarnate.
4 Nebo kteříž jsme v tomto stánku, lkáme, jsouce obtíženi, poněvadž bychom nechtěli svlečeni býti, ale přiodíni, aby pohlcena byla smrtelnost od života.
For we who are in this ‘tent’ sigh under our burden, unwilling to take it off, yet wishing to put our heavenly body over it, so that all that is mortal may be absorbed in Life.
5 Ten pak, kdož nás tak k tomu způsobil, Bůhť jest, kterýž také dal nám závdavek Ducha.
And he who has prepared us for this change is God, who has also given us his Spirit as a pledge.
6 Protož doufanlivé mysli vždycky jsouce, a vědouce, že dokudž pohostinu jsme v tomto těle, vzdáleni jsme ode Pána,
Therefore we are always confident, knowing that, while our home is in the body, we are absent from our home with the Lord.
7 (Nebo skrze víru chodíme, ne skrze vidění, )
For we guide our lives by faith, and not by what we see.
8 Doufanlivéť pak mysli jsme, a oblibujeme raději vyjíti z těla, a přijíti ku Pánu.
And in this confidence we would gladly leave our home in the body, and make our home with the Lord.
9 Protož i usilujeme buď v těle pohostinu jsouce, buďto z těla se berouce, jemu se líbiti.
Therefore, whether in our home or absent from our home, our one ambition is to please him.
10 Všickni my zajisté ukázati se musíme před soudnou stolicí Kristovou, aby přijal jeden každý to, což skrze tělo působil, podlé toho, jakž práce čí byla, buď v dobrém, neb ve zlém.
For at the Bar of the Christ we must all appear in our true characters, that each may reap the results of the life which he has lived in the body, in accordance with his actions — whether good or worthless.
11 Protož znajíce tu hrůzu Páně, lidem k víře sloužíme, Bohuť pak známi jsme. A nadějiť mám, že i svědomí vašemu známi jsme.
Therefore, because we know the fear inspired by the Lord, it is true that we are trying to win men, but our motives are plain to God; and I hope that in your inmost hearts they are plain to you also.
12 Neboť ne sami sebe opět vám chválíme, ale příčinu vám dáváme, abyste se chlubili námi, a abyste to měli proti těm, kteříž se v tvárnosti chlubí, a ne v srdci.
We are not “commending ourselves” again to you, but rather are giving you cause for pride in us, so that you may have an answer ready for those who pride themselves on appearances and not on character.
13 Nebo buď že nesmyslní jsme, Bohu; buď že jsme rozumní, vám.
For, if we were “beside ourselves,” it was in God’s service! If we are not in our senses, it is in yours!
14 Láska zajisté Kristova víže nás,
It is the love of the Christ which compels us, when we reflect that, as one died for all, therefore all died;
15 Jakožto ty, kteříž tak soudíme, že poněvadž jeden za všecky umřel, tedyť všickni zemřeli, a že za všecky umřel, aby ti, kteříž živi jsou, již ne sami sobě živi byli, ale tomu, kterýž za ně umřel i z mrtvých vstal.
and that he died for all, so that the living should no longer live for themselves, but for him who died and rose for them.
16 A tak my již od toho času žádného neznáme podlé těla. A ačkoli jsme znali Krista podlé těla, ale nyní již více neznáme.
For ourselves, then, from this time forward, we refuse to regard any one from the world’s standpoint. Even if we once thought of Christ from the standpoint of the world, yet now we do so no longer.
17 Protož jestli kdo v Kristu, nové stvoření jest. Staré věci pominuly, aj, nové všecko učiněno jest.
Therefore, if any one is in union with Christ, he is a new being! His old life has passed away; a new life has begun!
18 To pak všecko jest z Boha, kterýž smířil nás s sebou skrze Jezukrista, a dal nám služebnost smíření toho.
But all this is the work of God, who reconciled us to himself through Christ, and gave us the Ministry of Reconciliation —
19 Neboť Bůh byl v Kristu, v mír uvodě svět s sebou, nepočítaje jim hříchů jejich, a složil v nás to slovo smíření.
To proclaim that God, in Christ, was reconciling the world to himself, not reckoning men’s offences against them, and that he had entrusted us with the Message of this reconciliation.
20 Protož my na místě Kristově poselství dějíce, jako by Bůh skrze náš žádal, prosíme na místě Kristově, smiřte se s Bohem.
It is, then, on Christ’s behalf that we are acting as ambassadors, God, as it were, appealing to you through us. We implore you on Christ’s behalf — Be reconciled to God.
21 Nebo toho, kterýž hříchu nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom my učiněni byli spravedlností Boží v něm.
Him who never knew sin God made to be Sin, on our behalf; so that we, through union with him, might become the Righteousness of God.
