2 Korintským 5
1 Víme zajisté, že byl-li by tohoto našeho zemského přebývání stánek zbořen, stavení od Boha máme, příbytek ne rukou udělaný, věčný v nebesích. (aiōnios g166)
FOR we know that if our earthly house of this tabernacle should be taken down, we have a building from God, a house not made with hands, eternal in the heavens. (aiōnios g166)
2 Pročež i v tomto vzdycháme, v příbytek svůj, kterýž jest s nebe, oblečeni býti žádajíce,
For in this we groan, earnestly desiring to be clothed with our mansion which is from heaven;
3 Jestliže však oblečení, a ne nazí nalezeni budeme.
that so invested, we may not be found naked.
4 Nebo kteříž jsme v tomto stánku, lkáme, jsouce obtíženi, poněvadž bychom nechtěli svlečeni býti, ale přiodíni, aby pohlcena byla smrtelnost od života.
For we which are in this tabernacle, groan, being burdened; wherein we desire not to be unclothed, but clothed upon, that what is mortal may be swallowed up of life.
5 Ten pak, kdož nás tak k tomu způsobil, Bůhť jest, kterýž také dal nám závdavek Ducha.
But he that hath wrought us for this very thing is God, who also hath given us the earnest of the spirit.
6 Protož doufanlivé mysli vždycky jsouce, a vědouce, že dokudž pohostinu jsme v tomto těle, vzdáleni jsme ode Pána,
Therefore we have always confidence, and know that whilst we are indwelling in the body, we are absent from the Lord:
7 (Nebo skrze víru chodíme, ne skrze vidění, )
(for we walk by faith, not by sight.)
8 Doufanlivéť pak mysli jsme, a oblibujeme raději vyjíti z těla, a přijíti ku Pánu.
We are confident indeed, and with pleasure expect to go out from the body, and to dwell within with the Lord:
9 Protož i usilujeme buď v těle pohostinu jsouce, buďto z těla se berouce, jemu se líbiti.
wherefore also our ambition is, that whether dwelling in the body, or out of the body, we may be acceptable to him.
10 Všickni my zajisté ukázati se musíme před soudnou stolicí Kristovou, aby přijal jeden každý to, což skrze tělo působil, podlé toho, jakž práce čí byla, buď v dobrém, neb ve zlém.
For we must all appear before the judgment-seat of Christ, that each may receive the things done in the body according to what he hath done, whether it be good, or whether it be evil.
11 Protož znajíce tu hrůzu Páně, lidem k víře sloužíme, Bohuť pak známi jsme. A nadějiť mám, že i svědomí vašemu známi jsme.
Knowing therefore the terror of the Lord, we persuade men; but we have been made manifest to God, and I hope also have been made manifest in your consciences.
12 Neboť ne sami sebe opět vám chválíme, ale příčinu vám dáváme, abyste se chlubili námi, a abyste to měli proti těm, kteříž se v tvárnosti chlubí, a ne v srdci.
For we commend not ourselves again unto you, but give you occasion of glorying on our behalf, that ye may have an answer for those who glory in countenance, and not in heart.
13 Nebo buď že nesmyslní jsme, Bohu; buď že jsme rozumní, vám.
For if we are transported out of ourselves, it is for God; or if we are sober-minded, it is for your sake.
14 Láska zajisté Kristova víže nás,
For the love of Christ constraineth us, because we judge thus, that if one died for all, then were all dead:
15 Jakožto ty, kteříž tak soudíme, že poněvadž jeden za všecky umřel, tedyť všickni zemřeli, a že za všecky umřel, aby ti, kteříž živi jsou, již ne sami sobě živi byli, ale tomu, kterýž za ně umřel i z mrtvých vstal.
and he died for all, that they who live should not henceforth live unto themselves, but unto him that died for them, and rose again.
16 A tak my již od toho času žádného neznáme podlé těla. A ačkoli jsme znali Krista podlé těla, ale nyní již více neznáme.
Wherefore from the present moment know we no man after the flesh: yea though we have also known Christ after the flesh, yet so henceforth know we him no more.
17 Protož jestli kdo v Kristu, nové stvoření jest. Staré věci pominuly, aj, nové všecko učiněno jest.
Wherefore if any person be in Christ, he is a new creation: the old things are passed away; behold, all things are become new.
18 To pak všecko jest z Boha, kterýž smířil nás s sebou skrze Jezukrista, a dal nám služebnost smíření toho.
But all things are of God, who hath reconciled us to himself by Jesus Christ, and hath given to us the ministry of reconciliation;
19 Neboť Bůh byl v Kristu, v mír uvodě svět s sebou, nepočítaje jim hříchů jejich, a složil v nás to slovo smíření.
namely, that God was in Christ, reconciling the world unto himself, not imputing to them their offences: and hath committed to us the word of reconciliation.
20 Protož my na místě Kristově poselství dějíce, jako by Bůh skrze náš žádal, prosíme na místě Kristově, smiřte se s Bohem.
Therefore we are ambassadors for Christ, as though God exhorted you by us; we entreat you for Christ’s sake, be ye reconciled to God.
21 Nebo toho, kterýž hříchu nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom my učiněni byli spravedlností Boží v něm.
For he hath made him, who knew no sin, to be a sin offering for us, that we might become the righteousness of God in him.
