2 Korintským 3
1 Začínáme opět sami sebe chváliti? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, neb od vás k jiným?
Začinjamo li zopet sami sebe hvaliti? ali potrebujemo, kakor nekteri, priporočilih listov na vas ali od vas?
2 List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a čtou všickni lidé.
List naš ste vi, vpisan v naših srcih, poznan in bran od vseh ljudî;
3 Nebo to zjevné jest, že jste list Kristův způsobený skrze přisluhování naše, napsaný ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých.
Kteri se pokazujete, da ste list Kristusov izdan od nas, pisan ne s črnilom, nego z duhom Boga živega, ne na kamenenih pločah, nego na mesenih pločah srca.
4 Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu,
A zaupanje tako imamo po Kristusu v Boga;
5 Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest.
Ne da bi bili zmožni sami po sebi izmisliti kaj kakor sami iz sebe, nego je naša zmožnost od Boga;
6 Kterýž i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabijí, ale Duch obživuje.
Kteri nas je tudi zmožne storil, da smo služabniki novega zakona, ne črke, nego duha, kajti črka ubija, a duh oživlja,
7 Jestližeť pak přisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu oblíčeje jeho, kteráž pominouti měla,
Če je pa služba smrti v črkah vrezana v kamene bila v slavi tako, da niso mogli pogledati sinovi Izraelovi v obličje Mojzesovo za voljo slave obličja njegovega, ktera je minljiva,
8 I kterakž by ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné?
Kako ne bo mnogo bolje služba duha v slavi?
9 Nebo jestližeť přisluhování pomsty slavné bylo, mnohemť se více přisluhování spravedlnosti rozhojňuje v slávě.
Kajti če je služba obsojenja v slavi, za mnogo bolje je obilna služba pravice v slavi.
10 Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té částce, u přirovnání této předůstojné slávy.
Ker tudi ni bilo oslavljeno, kar se je oslavilo v tem delu, za voljo prevelike slave.
11 Nebo jestližeť to pomíjející bylo slavné, mnohemť více to, což zůstává, jestiť slavné.
Kajti če je v slavi, kar prestaja, za mnogo bolje je v slavi, kar ostaja.
12 Protož majíce takovou naději, mnohé svobody v mluvení užíváme,
Imajoč torej toliko upanje, veliko zaupnost upotrebljujemo.
13 A ne jako Mojžíš kladl zástěru na tvář svou, aby nepatřili synové Izraelští k cíli té věci pomíjející.
In ne kakor je Mojzes deval zagrinjalo na svoje obličje, da ne bi videli sinovi Izraelovi konca tega, kar prestaja;
14 Pročež ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnes ta zástěra v čítání Starého Zákona zůstává neodkrytá; nebo skrze Krista se odnímá.
Ali obtrdele so njih misli, kajti noter do današnjega dné isto zagrinjalo pri branji starega zakona ostaja neodgrnjeno, ker se v Kristusu odpravlja;
15 Protož až do dnes, když čten bývá Mojžíš, zástěra jest položena na jejich srdci.
Nego do danes, kedar se bere Mojzes, zagrinjalo na njih srcih leži.
16 Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odňata bude ta zástěra.
Kedar se bo pa zgodilo spreobrnjenje k Gospodu, sname se zagrinjalo.
17 Nebo Pán jest Duch ten, a kdež jest ten Duch Páně, tu i svoboda.
A Gospod je duh; kjer je pa duh Gospodov, tam je svoboda.
18 My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jako v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.
A mi vsi, kteri z odkritim obličjem slavo Gospodovo jasno gledamo, premenjujemo se v ravno tisto podobo iz slave v slavo, kakor od Gospodovega duha.
