< 2 Korintským 3 >
1 Začínáme opět sami sebe chváliti? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, neb od vás k jiným?
Are we beginning again to commend ourselves? Or do we need, as do some, letters of commendation to you or from you?
2 List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a čtou všickni lidé.
You are our letter, written in our hearts, known and read by all men,
3 Nebo to zjevné jest, že jste list Kristův způsobený skrze přisluhování naše, napsaný ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých.
being revealed that you are a letter of Christ, served by us, written not with ink, but with the Spirit of the living God; not in tablets of stone, but in tablets that are hearts of flesh.
4 Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu,
Such confidence we have through Christ toward God,
5 Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest.
not that we are sufficient of ourselves to account anything as from ourselves; but our sufficiency is from God,
6 Kterýž i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabijí, ale Duch obživuje.
who also made us sufficient as servants of a new covenant, not of the letter but of the Spirit. For the letter kills, but the Spirit gives life.
7 Jestližeť pak přisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu oblíčeje jeho, kteráž pominouti měla,
But if the service of death, written engraved on stones, came with glory, so that the children of Israel could not look steadfastly on the face of Moses for the glory of his face, which was passing away,
8 I kterakž by ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné?
won’t service of the Spirit be with much more glory?
9 Nebo jestližeť přisluhování pomsty slavné bylo, mnohemť se více přisluhování spravedlnosti rozhojňuje v slávě.
For if the service of condemnation has glory, the service of righteousness exceeds much more in glory.
10 Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té částce, u přirovnání této předůstojné slávy.
For most certainly that which has been made glorious has not been made glorious in this respect, by reason of the glory that surpasses.
11 Nebo jestližeť to pomíjející bylo slavné, mnohemť více to, což zůstává, jestiť slavné.
For if that which passes away was with glory, much more that which remains is in glory.
12 Protož majíce takovou naději, mnohé svobody v mluvení užíváme,
Having therefore such a hope, we use great boldness of speech,
13 A ne jako Mojžíš kladl zástěru na tvář svou, aby nepatřili synové Izraelští k cíli té věci pomíjející.
and not as Moses, who put a veil on his face so that the children of Israel wouldn’t look steadfastly on the end of that which was passing away.
14 Pročež ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnes ta zástěra v čítání Starého Zákona zůstává neodkrytá; nebo skrze Krista se odnímá.
But their minds were hardened, for until this very day at the reading of the old covenant the same veil remains, because in Christ it passes away.
15 Protož až do dnes, když čten bývá Mojžíš, zástěra jest položena na jejich srdci.
But to this day, when Moses is read, a veil lies on their heart.
16 Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odňata bude ta zástěra.
But whenever someone turns to the Lord, the veil is taken away.
17 Nebo Pán jest Duch ten, a kdež jest ten Duch Páně, tu i svoboda.
Now the Lord is the Spirit; and where the Spirit of the Lord is, there is liberty.
18 My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jako v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.
But we all, with unveiled face seeing the glory of the Lord as in a mirror, are transformed into the same image from glory to glory, even as from the Lord, the Spirit.