2 Korintským 3
1 Začínáme opět sami sebe chváliti? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, neb od vás k jiným?
Do we begin again to commend ourselves? or need we, as some others, epistles of commendation to you, or letters of commendation from you?
2 List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a čtou všickni lidé.
Ye are our epistle written in our hearts, known and read by all men:
3 Nebo to zjevné jest, že jste list Kristův způsobený skrze přisluhování naše, napsaný ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých.
Forasmuch as ye are manifestly declared to be the epistle of Christ ministered by us, written not with ink, but with the Spirit of the living God; not on tables of stone, but on fleshly tables of the heart.
4 Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu,
And such trust we have through Christ toward God:
5 Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest.
Not that we are sufficient by ourselves to think any thing as from ourselves; but our sufficiency is from God;
6 Kterýž i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabijí, ale Duch obživuje.
Who also hath made us able ministers of the new testament; not of the letter, but of the spirit: for the letter killeth, but the spirit giveth life.
7 Jestližeť pak přisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu oblíčeje jeho, kteráž pominouti měla,
But if the ministration of death, written and engraven on stones, was glorious, so that the children of Israel could not steadfastly behold the face of Moses for the glory of his countenance; which glory was to be done away:
8 I kterakž by ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné?
How shall not the ministration of the Spirit be more glorious?
9 Nebo jestližeť přisluhování pomsty slavné bylo, mnohemť se více přisluhování spravedlnosti rozhojňuje v slávě.
For if the ministration of condemnation was glory, much more doth the ministration of righteousness exceed in glory.
10 Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té částce, u přirovnání této předůstojné slávy.
For even that which was made glorious had no glory in this respect, by reason of the glory that excelleth.
11 Nebo jestližeť to pomíjející bylo slavné, mnohemť více to, což zůstává, jestiť slavné.
For if that which was done away was glorious, much more that which remaineth is glorious.
12 Protož majíce takovou naději, mnohé svobody v mluvení užíváme,
Seeing then that we have such hope, we use great plainness of speech:
13 A ne jako Mojžíš kladl zástěru na tvář svou, aby nepatřili synové Izraelští k cíli té věci pomíjející.
And not as Moses, who put a veil over his face, that the children of Israel could not steadfastly look to the end of that which is abolished:
14 Pročež ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnes ta zástěra v čítání Starého Zákona zůstává neodkrytá; nebo skrze Krista se odnímá.
But their minds were blinded: for until this day the same veil remaineth untaken away in the reading of the old testament; which veil is done away in Christ.
15 Protož až do dnes, když čten bývá Mojžíš, zástěra jest položena na jejich srdci.
But even to this day, when Moses is read, the veil is upon their heart.
16 Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odňata bude ta zástěra.
Nevertheless when one shall turn to the Lord, the veil shall be taken away.
17 Nebo Pán jest Duch ten, a kdež jest ten Duch Páně, tu i svoboda.
Now the Lord is that Spirit: and where the Spirit of the Lord is, there is liberty.
18 My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jako v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.
But we all, with unveiled face beholding as in a mirror the glory of the Lord, are changed into the same image from glory to glory, even as by the Spirit of the Lord.
