2 Korintským 3
1 Začínáme opět sami sebe chváliti? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, neb od vás k jiným?
Are we beginning again to commend ourselves? We do not need, as do some, letters of commendation to you or from you, do we?
2 List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a čtou všickni lidé.
You are our letter, written in our hearts, known and read by everyone;
3 Nebo to zjevné jest, že jste list Kristův způsobený skrze přisluhování naše, napsaný ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých.
being revealed that you are a letter of Messiah, served by us, written not with ink, but with the Ruach of the living God; not in tablets of stone, but in tablets that are hearts of flesh.
4 Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu,
Such confidence we have through Messiah toward God;
5 Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest.
not that we are sufficient of ourselves, to account anything as from ourselves; but our sufficiency is from God;
6 Kterýž i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabijí, ale Duch obživuje.
who also made us sufficient as servants of a new covenant; not of the letter, but of the Ruach. For the letter kills, but the Ruach gives life.
7 Jestližeť pak přisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu oblíčeje jeho, kteráž pominouti měla,
But if the service of death, written engraved on stones, came with glory, so that the children of Israel could not look steadfastly on the face of Moses for the glory of his face; which was passing away:
8 I kterakž by ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné?
won't service of the Ruach be with much more glory?
9 Nebo jestližeť přisluhování pomsty slavné bylo, mnohemť se více přisluhování spravedlnosti rozhojňuje v slávě.
For if the service of condemnation has glory, the service of righteousness exceeds much more in glory.
10 Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té částce, u přirovnání této předůstojné slávy.
For truly that which has been made glorious has not been made glorious in this respect, by reason of the glory that surpasses.
11 Nebo jestližeť to pomíjející bylo slavné, mnohemť více to, což zůstává, jestiť slavné.
For if that which passes away was with glory, much more that which remains is in glory.
12 Protož majíce takovou naději, mnohé svobody v mluvení užíváme,
Having therefore such a hope, we use great boldness of speech,
13 A ne jako Mojžíš kladl zástěru na tvář svou, aby nepatřili synové Izraelští k cíli té věci pomíjející.
and not as Moses, who put a veil on his face, that the children of Israel would not look steadfastly on the end of that which was passing away.
14 Pročež ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnes ta zástěra v čítání Starého Zákona zůstává neodkrytá; nebo skrze Krista se odnímá.
But their minds were hardened, for until this very day at the reading of the old covenant the same veil remains, because in Messiah it passes away.
15 Protož až do dnes, když čten bývá Mojžíš, zástěra jest položena na jejich srdci.
But to this day, when Moses is read, a veil lies on their heart.
16 Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odňata bude ta zástěra.
But whenever one turns to the Lord, the veil is taken away.
17 Nebo Pán jest Duch ten, a kdež jest ten Duch Páně, tu i svoboda.
Now the Lord is the Ruach and where the Ruach of the Lord is, there is liberty.
18 My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jako v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.
But we all, with unveiled face looking as in a mirror the glory of the Lord, are transformed into the same image from glory to glory, even as from the Lord, the Ruach.
