2 Korintským 3
1 Začínáme opět sami sebe chváliti? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, neb od vás k jiným?
Must we begin again to commend ourselves? or need we, as some, letters of recommendation to you, or letters of recommendation from you?
2 List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a čtou všickni lidé.
You are out letter, written on our hearts, known and read of all men.
3 Nebo to zjevné jest, že jste list Kristův způsobený skrze přisluhování naše, napsaný ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých.
For you are plainly declared Christ's letter, ministered by us, written, not with ink, but with the Spirit of the living God; not on tables of stone, but on fleshly tables of the heart.
4 Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu,
Now we have such confidence through Christ, toward God;
5 Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest.
not that we are competent by ourselves to reckon anything as from ourselves: but our competency is from God,
6 Kterýž i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabijí, ale Duch obživuje.
who has made us competent ministers of a new institution; not of letter, but of spirit: for the letter kills; but the spirit makes alive.
7 Jestližeť pak přisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu oblíčeje jeho, kteráž pominouti měla,
For if the ministration of death in letters engraved on stone was with glory, so that the children of Israel could not steadfastly behold the face of Moses, because of the glory of his face, which was to be abolished;
8 I kterakž by ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné?
how much rather shall not the ministration of the Spirit be with glory?
9 Nebo jestližeť přisluhování pomsty slavné bylo, mnohemť se více přisluhování spravedlnosti rozhojňuje v slávě.
For if the ministration of condemnation was glorious, much more does the ministration of justification abound in glory.
10 Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té částce, u přirovnání této předůstojné slávy.
For, indeed, that which was glorified, was not glorified, in this respect, by reason of the transcendent glory.
11 Nebo jestližeť to pomíjející bylo slavné, mnohemť více to, což zůstává, jestiť slavné.
For if that which is abolished was with glory, much more that which continues, is with glory.
12 Protož majíce takovou naději, mnohé svobody v mluvení užíváme,
Having, therefore, such confidence, we use great plainness of speech;
13 A ne jako Mojžíš kladl zástěru na tvář svou, aby nepatřili synové Izraelští k cíli té věci pomíjející.
and not as Moses, who put a vail upon his face, that the children of Israel might not steadfastly look to the end of that which is abolished.
14 Pročež ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnes ta zástěra v čítání Starého Zákona zůstává neodkrytá; nebo skrze Krista se odnímá.
Indeed, their minds were blinded: for, till this day, the same vail remains in the reading of the Old Institution; it not being discovered that it is abolished in Christ.
15 Protož až do dnes, když čten bývá Mojžíš, zástěra jest položena na jejich srdci.
Moreover, till this day, when Moses is read, the vail lies upon their heart.
16 Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odňata bude ta zástěra.
But when it shall turn to the Lord, the vail shall be taken from around it.
17 Nebo Pán jest Duch ten, a kdež jest ten Duch Páně, tu i svoboda.
Now, the Lord is the Spirit; and where the Spirit of the Lord is, there is freedom.
18 My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jako v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.
And we all, with unvailed face, beholding, as in a mirror, the glory of the Lord; are transformed into the same image, from glory to glory, as by the Lord, the Spirit.
