2 Korintským 3
1 Začínáme opět sami sebe chváliti? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, neb od vás k jiným?
ⲁ̅ⲁⲛⲁⲣⲭⲓ ⲟⲛ ⲛⲥⲩⲛϩⲓⲥⲧⲁ ⲙⲙⲟⲛ ⲙⲏⲧⲓ ⲧⲛⲣⲭⲣⲓⲁ ⲛϩⲉⲛⲉⲡⲓⲥⲧⲟⲗⲏ ⲉⲩⲥⲩⲛϩⲓⲥⲧⲁ ⲙⲙⲟⲛ ⲛⲏⲧⲛ ⲛⲑⲉ ⲛϩⲉⲛⲕⲟⲟⲩⲉ ⲏ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲓⲧⲛ ⲧⲏⲩⲧⲛ ⲛⲛⲁϩⲣⲛ ϩⲉⲛⲕⲟⲟⲩⲉ
2 List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a čtou všickni lidé.
ⲃ̅ⲧⲉⲛⲉⲡⲓⲥⲧⲟⲗⲏ ⲛⲧⲱⲧⲛ ⲡⲉ ⲉⲥⲥⲏϩ ϩⲛ ⲛⲉⲛϩⲏⲧ ⲉⲩⲉⲓⲙⲉ ⲉⲣⲟⲥ ⲁⲩⲱ ⲉⲩⲱϣ ⲙⲙⲟⲥ ϩⲓⲧⲛ ⲣⲱⲙⲉ ⲛⲓⲙ
3 Nebo to zjevné jest, že jste list Kristův způsobený skrze přisluhování naše, napsaný ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých.
ⲅ̅ⲉⲧⲉⲧⲛⲟⲩⲟⲛϩ ⲉⲃⲟⲗ ϫⲉ ⲛⲧⲉⲧⲛⲧⲉⲡⲓⲥⲧⲟⲗⲏ ⲙⲡⲉⲭⲥ ⲉⲁⲩⲇⲓⲁⲕⲟⲛⲓ ⲙⲙⲟⲥ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲓⲧⲟⲟⲧⲛ ⲉⲥⲥⲏϩ ⲙⲙⲉⲗⲁ ⲁⲛ ⲁⲗⲗⲁ ϩⲙ ⲡⲉⲡⲛⲁ ⲙⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲉⲧⲟⲛϩ ϩⲛ ϩⲉⲛⲡⲗⲁⲝ ⲁⲛ ⲛⲱⲛⲉ ⲁⲗⲗⲁ ϩⲛ ϩⲉⲛⲡⲗⲁⲝ ⲛϩⲏⲧ ⲛⲥⲁⲣⲝ
4 Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu,
ⲇ̅ⲟⲩⲛⲧⲁⲛ ⲇⲉ ⲙⲙⲁⲩ ⲛⲟⲩⲛⲁϩⲧⲉ ⲛⲧⲉⲓⲙⲓⲛⲉ ⲉⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲓⲧⲟⲟⲧϥ ⲙⲡⲉⲭⲥ
5 Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest.
ⲉ̅ϫⲉ ⲉⲛⲟ ⲁⲛ ⲛϩⲓⲕⲁⲛⲟⲥ ⲙⲙⲓⲛ ⲙⲙⲟⲛ ⲉⲧⲣⲉⲛⲙⲉⲉⲩⲉ ⲉⲩϩⲱⲃ ϩⲁⲡⲉⲛϩⲧⲟⲣ ⲁⲗⲗⲁ ⲧⲉⲛⲙⲛⲧϩⲓⲕⲁⲛⲟⲥ ⲉⲥϣⲟⲟⲡ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲓⲧⲙ ⲡⲛⲟⲩⲧⲉ
6 Kterýž i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabijí, ale Duch obživuje.
ⲋ̅ⲡⲁⲓ ⲉⲛⲧⲁϥⲧⲣⲉⲛⲣⲡϣⲁ ⲛⲣⲇⲓⲁⲕⲟⲛⲟⲥ ⲛⲧⲇⲓⲁⲑⲏⲕⲏ ⲛⲃⲣⲣⲉ ⲛⲧⲉⲡⲉⲥϩⲁⲓ ⲁⲛ ⲁⲗⲗⲁ ⲙⲡⲉⲡⲛⲁ ⲡⲉⲥϩⲁⲓ ⲅⲁⲣ ⲙⲟⲩⲟⲩⲧ ⲡⲉⲡⲛⲁ ⲇⲉ ⲧⲁⲛϩⲟ
7 Jestližeť pak přisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu oblíčeje jeho, kteráž pominouti měla,
ⲍ̅ⲉϣϫⲉ ⲧⲇⲓⲁⲕⲟⲛⲓⲁ ⲇⲉ ⲙⲡⲙⲟⲩ ⲉⲥϣⲉⲧϣⲱⲧ ϩⲛ ϩⲉⲛⲥϩⲁⲓ ϩⲛ ϩⲉⲛⲱⲛⲉ ⲁⲥϣⲱⲡⲉ ϩⲛ ⲟⲩⲉⲟⲟⲩ ϩⲱⲥⲧⲉ ⲛⲥⲉⲧⲙϭⲙϭⲟⲙ ⲛϭⲓ ⲛϣⲏⲣⲉ ⲙⲡⲓⲥⲣⲁⲏⲗ ⲉϭⲱϣⲧ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲉⲡϩⲟ ⲙⲙⲱⲩⲥⲏⲥ ⲉⲧⲃⲉ ⲡⲉⲟⲟⲩ ⲙⲡⲉϥϩⲟ ⲡⲁⲓ ⲉⲧⲛⲁⲟⲩⲱⲥϥ
8 I kterakž by ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné?
ⲏ̅ⲛⲁϣ ⲛϩⲉ ⲛϩⲟⲩⲟ ⲉⲛⲧⲇⲓⲁⲕⲟⲛⲓⲁ ⲁⲛ ⲙⲡⲉⲡⲛⲁ ⲛⲁϣⲱⲡⲉ ϩⲛ ⲟⲩⲉⲟⲟⲩ
9 Nebo jestližeť přisluhování pomsty slavné bylo, mnohemť se více přisluhování spravedlnosti rozhojňuje v slávě.
ⲑ̅ⲉϣϫⲉ ⲁⲩⲉⲟⲟⲩ ⲅⲁⲣ ϣⲱⲡⲉ ⲛⲧⲇⲓⲁⲕⲟⲛⲓⲁ ⲙⲡⲧϭⲁⲉⲓⲟ ⲡⲟⲥⲱ ⲙⲁⲗⲗⲟⲛ ⲥⲛⲁⲣϩⲟⲩⲟ ⲛϭⲓ ⲧⲇⲓⲁⲕⲟⲛⲓⲁ ⲛⲧⲇⲓⲕⲁⲓⲟⲥⲩⲛⲏ ϩⲙ ⲡⲉⲟⲟⲩ
10 Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té částce, u přirovnání této předůstojné slávy.
ⲓ̅ⲕⲁⲓⲅⲁⲣ ⲙⲡⲟⲩϯ ⲉⲟⲟⲩ ⲙⲡⲉⲧⲧⲁⲓⲏⲩ ϩⲙ ⲡⲉⲉⲓⲙⲉⲣⲟⲥ ⲉⲧⲃⲉ ⲡⲉϩⲟⲩⲟ ⲙⲡⲉⲟⲟⲩ
11 Nebo jestližeť to pomíjející bylo slavné, mnohemť více to, což zůstává, jestiť slavné.
ⲓ̅ⲁ̅ⲉϣϫⲉ ⲁⲡⲉⲧⲛⲁⲟⲩⲱⲥϥ ⲅⲁⲣ ϣⲱⲡⲉ ϩⲓⲧⲛ ⲟⲩⲉⲟⲟⲩ ⲛϩⲟⲩⲟ ϭⲉ ⲡⲉⲧⲛⲁϭⲱ ϥⲛⲁϣⲱⲡⲉ ϩⲙ ⲡⲉⲟⲟⲩ
12 Protož majíce takovou naději, mnohé svobody v mluvení užíváme,
ⲓ̅ⲃ̅ⲉⲩⲛⲧⲁⲛ ϭⲉ ⲙⲙⲁⲩ ⲛⲧⲉⲉⲓϩⲉⲗⲡⲓⲥ ⲛⲧⲉⲓⲙⲓⲛⲉ ⲧⲛⲭⲣⲱ ϩⲛ ⲟⲩⲛⲟϭ ⲙⲡⲁⲣϩⲏⲥⲓⲁ
13 A ne jako Mojžíš kladl zástěru na tvář svou, aby nepatřili synové Izraelští k cíli té věci pomíjející.
ⲓ̅ⲅ̅ⲉⲛⲕⲁⲧⲁ ⲑⲉ ⲁⲛ ⲙⲙⲱⲩⲥⲏⲥ ⲉϣⲁϥⲕⲱ ⲛⲟⲩⲕⲁⲗⲩⲙⲁ ⲉϩⲣⲁⲓ ⲉϫⲙ ⲡⲉϥϩⲟ ϫⲉ ⲛⲛⲉⲩϭⲱϣⲧ ⲛϭⲓ ⲛϣⲏⲣⲉ ⲙⲡⲓⲥⲣⲁⲏⲗ ⲉⲑⲁⲏ ⲙⲡⲉⲧⲛⲁⲟⲩⲱⲥϥ
14 Pročež ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnes ta zástěra v čítání Starého Zákona zůstává neodkrytá; nebo skrze Krista se odnímá.
ⲓ̅ⲇ̅ⲁⲗⲗⲁ ⲁⲩⲧⲱⲙ ⲛϭⲓ ⲛⲉⲩⲙⲉⲉⲩⲉ ⲛϩⲏⲧ ϣⲁ ϩⲣⲁⲓ ⲅⲁⲣ ⲉⲡⲟⲟⲩ ⲛϩⲟⲟⲩ ⲡⲓϩⲃⲥ ⲛⲟⲩⲱⲧ ϣⲟⲟⲡ ⲉϩⲣⲁⲓ ⲉϫⲙ ⲡⲱϣ ⲛⲧⲇⲓⲁⲑⲏⲕⲏ ⲛⲁⲥ ⲉⲛⲥⲉϭⲱⲗⲡ ⲙⲙⲟϥ ⲉⲃⲟⲗ ⲁⲛ ϫⲉ ⲉϥⲛⲁⲟⲩⲱⲥϥ ϩⲙ ⲡⲉⲭⲥ
15 Protož až do dnes, když čten bývá Mojžíš, zástěra jest položena na jejich srdci.
ⲓ̅ⲉ̅ⲁⲗⲗⲁ ϣⲁ ⲡⲟⲟⲩ ⲉⲩⲛⲁⲱϣ ⲙⲙⲱⲩⲥⲏⲥ ⲟⲩⲛ ⲟⲩⲕⲁⲗⲩⲙⲁ ⲕⲏ ⲉϩⲣⲁⲓ ⲉϫⲙⲡⲉⲩϩⲏⲧ
16 Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odňata bude ta zástěra.
ⲓ̅ⲋ̅ⲉϥⲉⲓ ⲇⲉ ⲉϥⲛⲁⲕⲟⲧϥ ⲉⲡϫⲟⲉⲓⲥ ϣⲁϥϥⲓ ⲙⲡⲕⲁⲗⲩⲙⲁ
17 Nebo Pán jest Duch ten, a kdež jest ten Duch Páně, tu i svoboda.
ⲓ̅ⲍ̅ⲡϫⲟⲉⲓⲥ ⲇⲉ ⲡⲉ ⲡⲉⲡⲛⲁ ⲡⲙⲁ ⲇⲉ ⲉⲧⲉⲣⲉⲡⲉⲡⲛⲁ ⲙⲡϫⲟⲉⲓⲥ ⲛϩⲏⲧϥ ⲉⲥⲙⲙⲁⲩ ⲛϭⲓ ⲧⲙⲛⲧⲣⲙϩⲉ
18 My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jako v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.
ⲓ̅ⲏ̅ⲁⲛⲟⲛ ⲇⲉ ⲧⲏⲣⲛ ϩⲛ ⲟⲩϩⲟ ⲉϥϭⲟⲗⲡ ⲉⲃⲟⲗ ⲉⲛⲉⲓⲱⲣϩ ⲙⲡⲉⲟⲟⲩ ⲙⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ϩⲓⲧⲛ ⲟⲩⲉⲓⲁⲗ ⲧⲛϫⲓϩⲣⲃ ⲛϯϩⲓⲕⲱⲛ ⲛⲟⲩⲱⲧ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲛ ⲟⲩⲉⲟⲟⲩ ⲉⲩⲉⲟⲟⲩ ⲕⲁⲧⲁ ⲑⲉ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲓⲧⲙ ⲡϫⲟⲉⲓⲥ ⲡⲉⲡⲛⲁ
