2 Korintským 2

1 Toto jsem pak sobě uložil, abych k vám zase s zámutkem nepřišel.

For I determined this for myself, that I would not come to you again in sorrow.

2 Nebo jestliže já vás zarmoutím, i kdo jest, ješto by mne obveselil, než ten, kterýž jest ode mne zarmoucen?

For if I make you sorry, then who will make me glad but he who is made sorry by me?

3 A toto samo psal jsem vám, abych přijda, neměl zámutku z těch, z nichž bych se měl radovati, doufaje o všech o vás, že radost má jest všech vás.

And I wrote this very thing, so that, when I came, I would not have sorrow from them of whom I ought to rejoice; having confidence in you all, that my joy would be shared by all of you.

4 Nebo z velikého ssoužení a bolesti srdce psal jsem vám, s mnohými slzami, ne abyste zarmouceni byli, ale abyste poznali lásku, kterouž k vám velikou mám.

For out of much affliction and anguish of heart I wrote to you with many tears, not that you should be made sorry, but that you might know the love that I have so abundantly for you.

5 Jestližeť pak kdo zarmoutil, ne mneť zarmoutil, ale poněkud, (abych nepřetížil, ) všecky vás.

But if any has caused sorrow, he has caused sorrow, not to me, but in part (that I not press too heavily) to you all.

6 Dostiť má takový na tom trestání od mnohých,

Sufficient to such a one is this punishment which was inflicted by the many;

7 Tak abyste naproti tomu již raději odpustili, a potěšili ho, aby snad přílišným zámutkem nebyl sehlcen takový.

so that on the contrary you should rather forgive him and comfort him, lest by any means such a one should be swallowed up with his excessive sorrow.

8 Protož prosím vás, abyste utvrdili k němu lásku.

Therefore I urge you to confirm your love toward him.

9 Nebo i proto psal jsem, abych zkušením zvěděl, jste-li ve všem poslušni.

For to this end I also wrote, that I might know the proof of you, whether you are obedient in all things.

10 Komuž pak vy co odpouštíte, i já. Nebo i já, jestliže jsem co odpustil, komuž jsem odpustil, pro vás jsem učinil, před oblíčejem Kristovým, abychom nebyli oklamáni od satana.

Now I also forgive whomever you forgive anything. For if indeed I have forgiven anything, I have forgiven that one for your sakes in the presence of Christ,

11 Neboť nejsou nám myšlení jeho neznámá.

that no advantage may be gained over us by Satan; for we are not ignorant of his schemes.

12 Když jsem pak přišel do Troady, příčinou evangelium Kristova, ačkoli dvéře mi otevříny byly skrze Pána, však neměl jsem upokojení v duchu svém, proto že jsem nenalezl Tita, bratra svého.

Now when I came to Troas for the Good News of Christ, and when a door was opened to me in the Lord,

13 Ale požehnav jich, odšel jsem do Macedonie.

I had no relief for my spirit, because I did not find Titus, my brother, but taking my leave of them, I went out into Macedonia.

14 Bohu pak chvála, kterýž vždycky dává nám vítězství v Kristu, a vůni známosti své zjevuje skrze nás na každém místě.

Now thanks be to God, who always leads us in triumph in Christ, and reveals through us the sweet aroma of his knowledge in every place.

15 Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch, kteříž k spasení přicházejí, i v těch, kteříž hynou,

For we are a sweet aroma of Christ to God, in those who are saved, and in those who perish;

16 Těmto zajisté vůně smrtelná k smrti, oněmno pak vůně života k životu. Ale k tomu kdo jest způsobný?

to the one a stench from death to death; to the other a sweet aroma from life to life. Who is sufficient for these things?

17 Neboť nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upřímnosti, ale jako z Boha, před oblíčejem Božím, o Kristu mluvíme.

For we are not, like so many, peddling the word of God. But as of sincerity, but as of God, in the sight of God, we speak in Christ.