2 Korintským 2
1 Toto jsem pak sobě uložil, abych k vám zase s zámutkem nepřišel.
Besides, I determined this with myself, not to come again to you with sorrow.
2 Nebo jestliže já vás zarmoutím, i kdo jest, ješto by mne obveselil, než ten, kterýž jest ode mne zarmoucen?
For if I should make you sorry, who then is he that could make me glad, unless the same who is made sorry by me?
3 A toto samo psal jsem vám, abych přijda, neměl zámutku z těch, z nichž bych se měl radovati, doufaje o všech o vás, že radost má jest všech vás.
Wherefore, I wrote to you this very thing, that, coming, I might not have sorrow from them in whom I ought to rejoice; being firmly persuaded concerning you all, that my joy is the joy of you all.
4 Nebo z velikého ssoužení a bolesti srdce psal jsem vám, s mnohými slzami, ne abyste zarmouceni byli, ale abyste poznali lásku, kterouž k vám velikou mám.
For out of much affliction and distress of heart, I wrote to you with many tears; not that you might be made sorry, but that you might know the love which I have most abundantly toward you.
5 Jestližeť pak kdo zarmoutil, ne mneť zarmoutil, ale poněkud, (abych nepřetížil, ) všecky vás.
Now, if a certain person has grieved me, he has not grieved me except by a part of you, that I may not lay a load on you all.
6 Dostiť má takový na tom trestání od mnohých,
Sufficient for such a one is the punishment, which was inflicted by the majority.
7 Tak abyste naproti tomu již raději odpustili, a potěšili ho, aby snad přílišným zámutkem nebyl sehlcen takový.
So that, on the other hand, you ought more willingly to forgive and comfort him, lest such a one should be swallowed up by excessive grief.
8 Protož prosím vás, abyste utvrdili k němu lásku.
Wherefore, I beseech you to confirm your love to him.
9 Nebo i proto psal jsem, abych zkušením zvěděl, jste-li ve všem poslušni.
For to this end, also, I wrote, that I might know the proof of you, whether you be obedient in all things.
10 Komuž pak vy co odpouštíte, i já. Nebo i já, jestliže jsem co odpustil, komuž jsem odpustil, pro vás jsem učinil, před oblíčejem Kristovým, abychom nebyli oklamáni od satana.
Now, to whom you forgive anything, I also forgive: and even I, if I have now forgiven anything, to whom I forgave it, for your sakes I forgave it, in the person of Christ:
11 Neboť nejsou nám myšlení jeho neznámá.
that we may not be overreached by Satan; for we are not ignorant of his devices.
12 Když jsem pak přišel do Troady, příčinou evangelium Kristova, ačkoli dvéře mi otevříny byly skrze Pána, však neměl jsem upokojení v duchu svém, proto že jsem nenalezl Tita, bratra svého.
Moreover, when I came to Troas, in order to declare the gospel of Christ, and a door was opened to me by the Lord;
13 Ale požehnav jich, odšel jsem do Macedonie.
I had no rest in my spirit, because I found not Titus, my brother: therefore, bidding them farewell, I went away into Macedonia.
14 Bohu pak chvála, kterýž vždycky dává nám vítězství v Kristu, a vůni známosti své zjevuje skrze nás na každém místě.
Now, thanks be to God, who at all times causes us to triumph in Christ; and who, by us, diffuses the odor of the knowledge of him in every place:
15 Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch, kteříž k spasení přicházejí, i v těch, kteříž hynou,
for we are, through God, a fragrant odor of Christ, among the saved and among the destroyed.
16 Těmto zajisté vůně smrtelná k smrti, oněmno pak vůně života k životu. Ale k tomu kdo jest způsobný?
To these, indeed, we are the odor of death, ending in death; but to the others, the odor of life, ending in life: and who is competent to these things?
17 Neboť nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upřímnosti, ale jako z Boha, před oblíčejem Božím, o Kristu mluvíme.
However, we are not like many who adulterate the word of God: but really from sincerity, yes, really from God, in the sight of God, we speak in Christ.
