2 Korintským 2
1 Toto jsem pak sobě uložil, abych k vám zase s zámutkem nepřišel.
BUT I prescribed to myself this rule, not to come again to you with sorrow.
2 Nebo jestliže já vás zarmoutím, i kdo jest, ješto by mne obveselil, než ten, kterýž jest ode mne zarmoucen?
For if I make you sorry, who is he that maketh me glad, but he that is made sorrowful by me?
3 A toto samo psal jsem vám, abych přijda, neměl zámutku z těch, z nichž bych se měl radovati, doufaje o všech o vás, že radost má jest všech vás.
And I have written unto you for this very purpose, that I might not, when I come to you, have sorrow from those in whom I ought to rejoice, having confidence in you all, that my joy is the joy of you all.
4 Nebo z velikého ssoužení a bolesti srdce psal jsem vám, s mnohými slzami, ne abyste zarmouceni byli, ale abyste poznali lásku, kterouž k vám velikou mám.
For out of much affliction and anguish of heart I wrote unto you with many tears, not that ye should be grieved, but that ye might know the love which I have more abundantly towards you.
5 Jestližeť pak kdo zarmoutil, ne mneť zarmoutil, ale poněkud, (abych nepřetížil, ) všecky vás.
Now if any person hath given cause for grief, he hath not grieved me merely, but partly all of you; that I may add no farther burden.
6 Dostiť má takový na tom trestání od mnohých,
Sufficient for such person is that chastisement which hath been inflicted by the majority of you.
7 Tak abyste naproti tomu již raději odpustili, a potěšili ho, aby snad přílišným zámutkem nebyl sehlcen takový.
Wherefore, on the contrary, ye rather ought to forgive and comfort him, lest such a one be swallowed up with excess of sorrow.
8 Protož prosím vás, abyste utvrdili k němu lásku.
Wherefore I exhort you to confirm your love towards him.
9 Nebo i proto psal jsem, abych zkušením zvěděl, jste-li ve všem poslušni.
For to this end also have I written, that I may know by this proof of you if ye are obedient in all things.
10 Komuž pak vy co odpouštíte, i já. Nebo i já, jestliže jsem co odpustil, komuž jsem odpustil, pro vás jsem učinil, před oblíčejem Kristovým, abychom nebyli oklamáni od satana.
But to whomsoever ye forgive any thing, so do I; and if I forgive any thing, to whom I forgive, for your sakes I do it, in the person of Jesus Christ,
11 Neboť nejsou nám myšlení jeho neznámá.
that no advantage be gained over us by Satan; for we are not ignorant of his devices.
12 Když jsem pak přišel do Troady, příčinou evangelium Kristova, ačkoli dvéře mi otevříny byly skrze Pána, však neměl jsem upokojení v duchu svém, proto že jsem nenalezl Tita, bratra svého.
But when I came to Troas to preach the Gospel of Christ, though a door was opened unto me by the Lord,
13 Ale požehnav jich, odšel jsem do Macedonie.
I had no test in my spirit on my not finding there Titus my brother: so taking my leave of them I went forth unto Macedonia.
14 Bohu pak chvála, kterýž vždycky dává nám vítězství v Kristu, a vůni známosti své zjevuje skrze nás na každém místě.
But thanks be to God, who causeth us always to triumph in Christ, and maketh manifest the savour of his knowledge by us in every place.
15 Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch, kteříž k spasení přicházejí, i v těch, kteříž hynou,
For we are a sweet odour of Christ to God in those who are saved, and in those who perish.
16 Těmto zajisté vůně smrtelná k smrti, oněmno pak vůně života k životu. Ale k tomu kdo jest způsobný?
To the one we are the odour of death unto death, to the other the odour of life unto life: and who is sufficient for these things?
17 Neboť nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upřímnosti, ale jako z Boha, před oblíčejem Božím, o Kristu mluvíme.
For we are not as the many, adulterating the word of God; but as of sincerity, but as of God, in the sight of God, speak we in Christ.
