2 Korintským 2

1 Toto jsem pak sobě uložil, abych k vám zase s zámutkem nepřišel.

But I have judged this with myself, not to come back to you in grief.

2 Nebo jestliže já vás zarmoutím, i kdo jest, ješto by mne obveselil, než ten, kterýž jest ode mne zarmoucen?

For if I grieve you, who also [is] it that gladdens me, if not he that is grieved through me?

3 A toto samo psal jsem vám, abych přijda, neměl zámutku z těch, z nichž bych se měl radovati, doufaje o všech o vás, že radost má jest všech vás.

And I have written this very [letter] [to you], that coming I may not have grief from those from whom I ought to have joy; trusting in you all that my joy is [that] of you all.

4 Nebo z velikého ssoužení a bolesti srdce psal jsem vám, s mnohými slzami, ne abyste zarmouceni byli, ale abyste poznali lásku, kterouž k vám velikou mám.

For out of much tribulation and distress of heart I wrote to you, with many tears; not that ye may be grieved, but that ye may know the love which I have very abundantly towards you.

5 Jestližeť pak kdo zarmoutil, ne mneť zarmoutil, ale poněkud, (abych nepřetížil, ) všecky vás.

But if any one has grieved, he has grieved, not me, but in part (that I may not overcharge [you]) all of you.

6 Dostiť má takový na tom trestání od mnohých,

Sufficient to such a one [is] this rebuke which [has been inflicted] by the many;

7 Tak abyste naproti tomu již raději odpustili, a potěšili ho, aby snad přílišným zámutkem nebyl sehlcen takový.

so that on the contrary ye should rather shew grace and encourage, lest perhaps such a one should be swallowed up with excessive grief.

8 Protož prosím vás, abyste utvrdili k němu lásku.

Wherefore I exhort you to assure him of [your] love.

9 Nebo i proto psal jsem, abych zkušením zvěděl, jste-li ve všem poslušni.

For to this end also I have written, that I might know, by putting you to the test, if as to everything ye are obedient.

10 Komuž pak vy co odpouštíte, i já. Nebo i já, jestliže jsem co odpustil, komuž jsem odpustil, pro vás jsem učinil, před oblíčejem Kristovým, abychom nebyli oklamáni od satana.

But to whom ye forgive anything, I also; for I also, what I have forgiven, if I have forgiven anything, [it is] for your sakes in [the] person of Christ;

11 Neboť nejsou nám myšlení jeho neznámá.

that we might not have Satan get an advantage against us, for we are not ignorant of his thoughts.

12 Když jsem pak přišel do Troady, příčinou evangelium Kristova, ačkoli dvéře mi otevříny byly skrze Pána, však neměl jsem upokojení v duchu svém, proto že jsem nenalezl Tita, bratra svého.

Now when I came to Troas for the [publication of the] glad tidings of the Christ, a door also being opened to me in [the] Lord,

13 Ale požehnav jich, odšel jsem do Macedonie.

I had no rest in my spirit at not finding Titus my brother; but bidding them adieu, I came away to Macedonia.

14 Bohu pak chvála, kterýž vždycky dává nám vítězství v Kristu, a vůni známosti své zjevuje skrze nás na každém místě.

But thanks [be] to God, who always leads us in triumph in the Christ, and makes manifest the odour of his knowledge through us in every place.

15 Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch, kteříž k spasení přicházejí, i v těch, kteříž hynou,

For we are a sweet odour of Christ to God, in the saved and in those that perish:

16 Těmto zajisté vůně smrtelná k smrti, oněmno pak vůně života k životu. Ale k tomu kdo jest způsobný?

to the one an odour from death unto death, but to the others an odour from life unto life; and who [is] sufficient for these things?

17 Neboť nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upřímnosti, ale jako z Boha, před oblíčejem Božím, o Kristu mluvíme.

For we do not, as the many, make a trade of the word of God; but as of sincerity, but as of God, before God, we speak in Christ.