< 2 Korintským 11 >

1 Ó byste mne maličko posnesli v nemoudrosti, nýbrž posneste mne.
Gostaria que me suportásseis um pouco em [minha] loucura; mas [ainda assim] suportai-me.
2 Neboť miluji vás Božím milováním. Zasnoubilť jsem zajisté vás čistou pannu oddati jednomu muži, Kristu.
Pois estou zeloso de vós com zelo de Deus, porque tenho vos preparado para [vos] apresentar [como] uma virgem pura, a um marido, isto é, a Cristo.
3 Ale bojím se, aby snad, jakž onen had svedl Evu chytrostí svou, tak nebyly porušeny mysli vaše od sprostnosti, kteráž jest v Kristu.
Mas temo que, assim como a serpente enganou a Eva com sua astúcia, também assim em alguma maneira vossas mentes se corrompam da simplicidade que está em Cristo.
4 Nebo kdyby někdo přijda, jiného Ježíše kázal, kteréhož jsme nekázali, aneb kdybyste jiného ducha přijali, kteréhož jste nepřijali, aneb jiné evangelium, kteréhož jste nevzali, slušně byste toho snášeli.
Porque se aquele que vem pregasse a outro Jesus que nós não temos pregado, ou [se] recebêsseis outro espírito que não recebestes, ou evangelho diferente do que aceitastes, certamente vós [o] aceitaríeis.
5 Neboť za to mám, že jsem nic menší nebyl nežli ti velicí apoštolé.
Porque penso que eu em nada fui inferior aos mais excelentes apóstolos.
6 Jestližeť pak jsem nedospělý v řeči, však ne v umění, ale ve všem všudy zjevní jsme vám.
E se também sou rude na palavra, contudo não o sou no conhecimento; mas em tudo já estamos totalmente manifestos entre vós.
7 Zdali jsem zhřešil, ponižuje se, abyste vy povýšeni byli, že jsem darmo evangelium Boží kázal vám?
Por acaso pequei ao humilhar a mim mesmo, para que vós fôsseis exaltados, por eu ter vos anunciado gratuitamente o Evangelho de Deus?
8 Jiné jsem církve loupil, bera od nich žold, abych vám sloužil. A byv u vás, i jsa potřeben, nezahálel jsem s obtížením žádného.
Eu tomei [o que era] de outras igrejas, ao receber salário, para servir a vós; e quando eu estava presente convosco, e tendo necessidade, a ninguém [incomodei] com algum encargo.
9 Nebo ten nedostatek můj doplnili bratří, přišedše z Macedonie. A ve všech věcech varoval jsem se, a varovati budu, abych vás neobtěžoval.
Porque os irmãos que vieram da Macedônia supriram minha falta; e em tudo eu me guardei de vos ser incômodo, e [ainda me] guardarei.
10 Jestiť pravda Kristova ve mně, že chlouba tato nebude mi zmařena v krajinách Achaiských.
A verdade de Cristo está em mim, [de modo] que este meu orgulho não me será impedido nas regiões da Acaia.
11 Z které příčiny? Že vás nemiluji? Bůhť ví.
Por que? Porque não vos amo? Deus o sabe.
12 Ale což činím, ještěť činiti budu, abych odňal příčinu těm, kteříž chtějí dostati příčiny, aby v tom, v čemž se chlubí, nalezeni byli takoví jako i my.
Mas o que eu faço, ainda o farei, para cortar a oportunidade daqueles que buscam oportunidade para serem considerados como nós naquilo em que se orgulham.
13 Nebo takoví falešní apoštolé jsou dělníci lstiví, proměňujíce se v apoštoly Kristovy.
Porque tais falsos apóstolos são trabalhadores fraudulentos, fingindo serem apóstolos de Cristo.
14 A není div. Nebo i sám satan proměňuje se v anděla světlosti.
E isto não é algo maravilhoso; porque o mesmo Satanás se transforma [fingindo ser] anjo de luz.
15 Protož neníť to tak veliká věc, jestliže i služebníci jeho proměňují se, aby se zdáli býti služebníci spravedlnosti, jichžto konec bude podlé skutků jejich.
Portanto não é muita [surpresa] se também seus trabalhadores se transformam, [fingindo serem] trabalhadores da justiça; o fim dos quais será conforme as suas obras.
16 Opět pravím, aby mne někdo neměl za nemoudrého; nýbrž i jako nemoudrého přijměte mne, ať i já se maličko něco pochlubím.
Outra vez digo, que ninguém pense que sou tolo; ou se não, recebei a mim como se eu fosse tolo, para que eu também me orgulhe um pouco.
17 Což mluvím, nemluvímť jako ode Pána, ale jako v nemoudrosti z strany této podstatné chlouby.
O que eu estou dizendo, não estou dizendo conforme o Senhor, mas sim como um tolo, nesta firme orgulho confiante.
18 Kdyžť se mnozí chlubí podlé těla, i jáť se pochlubím.
Porque muitos se orgulham segundo a carne; e também eu me orgulharei.
19 Rádi zajisté snášíte nemoudré, jsouce moudří.
Porque vós, sendo [tão] sábios, tolerais com boa vontade os tolos.
20 Nebo snášíte i to, by vás kdo v službu podroboval, by kdo zžíral, by kdo bral, by se kdo pozdvihoval, by vás kdo v tvář bil.
Pois vós tolerais se alguém vos põe como escravos, se alguém [vos] explora, se alguém se aproveita [de vós], se alguém age com arrogância, se alguém vos fere no rosto.
21 O zahanbování pravím, rovně jako bychom my nějací špatní byli. Nýbrž v čem kdo smí, (v nemoudrosti mluvím, ) smímť i já.
Eu digo como algo desonroso, como se tivéssemos estado fracos; mas naquilo em que algum outro é atrevido, eu também sou atrevido (falo como tolo).
22 Židé jsou? Jsem i já. Izraelští jsou? Jsem i já. Símě Abrahamovo jsou? Jsem i já.
Eles são hebreus? Eu também. Eles são israelitas? Eu também. Eles são semente de Abraão? Eu também.
23 Služebníci Kristovi jsou? (Nemoudře dím: ) Nadto já. V pracech hojněji, v ranách přílišně, v žalářích hojněji, v smrtech častokrát.
Eles são servidores de Cristo? (Falo como tolo: ) eu sou mais ainda; em trabalhos, muito mais; em feridas, mais; em prisões, muito mais; em [perigo] de morte, muitas vezes.
24 Od Židů pětkrát čtyřidceti ran bez jedné trpěl jsem.
Eu já recebi dos judeus cinco vezes quarenta [açoites] menos um.
25 Třikrát metlami mrskán jsem, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem na moři tonul, ve dne i v noci v hlubokosti byl jsem.
Por três vezes já fui espancado com varas, uma vez fui apedrejado, três vezes sofri naufrágios, passei uma noite e um dia [à deriva] no mar profundo;
26 Na cestách často, v nebezpečenství na řekách, v nebezpečenství od lotrů, v nebezpečenství od svého pokolení, v nebezpečenství od pohanů, v nebezpečenství v městě, v nebezpečenství na poušti, v nebezpečenství na moři, v nebezpečenství mezi falešnými bratřími.
Muitas vezes em viagens, em perigos de rios, em perigos de assaltantes, em perigos dos da [minha] nação, em perigos dos gentios, em perigos na cidade, em perigos no deserto, em perigos no mar, em perigos entre falsos irmãos;
27 V práci a v ustání, v bděních často, v hladu a v žízni, v postech častokrát, na zimě a v nahotě.
Em trabalho e fadiga, muitas vezes em vigílias, em fome e em sede, em jejuns muitas vezes, em frio e nudez.
28 Kromě toho, což zevnitř jest, vojsko na každý den povstává proti mně, totiž péče o všecky zbory.
Além das coisas de fora, a cada dia me vem preocupações de todas as igrejas.
29 Kdo umdlévá, ješto bych já nemdlel? Kdo se uráží, abych já se nepálil?
Quem enfraquece, que eu também não enfraqueça? Quem sofre um tropeço na fé, que eu não me inflame?
30 Jestližeť se mám chlubiti, nemocmi svými se chlubiti budu.
Se é necessário se orgulhar, eu me orgulharei das coisas relativas à minha fraqueza.
31 Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, kterýž jest požehnaný na věky, ví, žeť nelhu. (aiōn g165)
O Deus e Pai de nosso Senhor Jesus Cristo, que é bendito eternamente, sabe que eu não estou mentindo. (aiōn g165)
32 Hejtman v Damašku lidu Aréty krále, ostříhal města Damašku, chtěje mne do vězení vzíti.
Em Damasco, o governador subordinado ao Rei Aretas pôs guardas na cidade dos damascenos, querendo me prender.
33 Ale oknem po provaze spuštěn jsem v koši přes zed, i ušel jsem rukou jeho.
E me fizeram descer num cesto por uma janela da muralha [da cidade], e [assim] escapei das mãos dele.

< 2 Korintským 11 >